Toto vystihuje můj častý pocit. Člověku se někdy naskytne takový pohled na svět, že to málem zatočí i s jeho pohled na vše ostatní. V ten moment si říkám jak je ten svět divný místo, když věci co by měli dávat smysl, smysl nedávaj a naopak. Tak nějak mě těší ze nejsem jedinej, kdo to zná. S tou vírou má autor asi pravdu, to je mozna moznost jak si zachovat integritu (pevnost), ze ho takovyhle zvraty nechaj klidnym. Kde je vsak ta spravna hranice mezi virou a pochybnosti? Uz abych to zjistil