Svět je divnej a já nechci ztratit krok

(někdy odpoledne; rok 2k6)

Svět je zatraceně divný místo. Můžeme o tom polemizovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Po dlouhých 18 rocích + něco jsem zformuloval svůj názor do věty: Nic nemá smysl. Nic kromě toho v co člověk věří.

V co tedy věřím? Věřím v to, že bude líp? Kdo ví! Ale rozhodně je hůř než jak všechno vypadá. Přesto je nutné se smát, protože věci můžou být mnohem lepší, jak se nám nikdy ani nezdálo. Stačí jenom chtít a věřit.

Tedy dneska se to nese v duchu optimismus++.

Svět je zatraceně divný místo. Tak například já sám píšu povídky i když moc nečtu. Sám o sobě říkám, že jsem mizerný pisálek, ale je to spíš alibismus. Chci kreslit i když mi to moc nejde, dělám věci o kterých nevím zhola nic, do něčeho se vrhnu po hlavě, chystám nesmyslné plány a pak couvám, co to jde, nebo bojuji prohranou bitvu. Je to normální nebo správné. Dalo by se o tom pochybovat, ale nikdo nemá tolik práv, aby mohl něco zakazovat. Navíc, kdyby člověk nezkoušel nové věci, tak je prostě krátkozraký pitomec a hotovka.

Svět je zatraceně divný místo a někdy je lepší nevědět, věřit a zapomenout.

* smyšleno koncem března // napsáno 4.dubna 2006