Osobně praktikuji několik druhů neobvyklých režimů spánku. Mým nejoblíbenějším je cyklus: spánek celou noc – pak malé schrupnutí po snídani – a poobědový několikahodinový šlofík. Problém je, že zmíněný režim lze praktikovat pouze o víkendech, v běžné pracovní době by mi to asi neprošlo. Škoda. Druhý spánkový režim, který upřímně nemám příliš v oblibě, je cca čtyřhodinový spánek denně, protože zbytek času mi zabírají nenadálé pracovní aktivity navíc. Tady je pak problém, že mám kognitivní a psychický útlum, jsem chaotická a v neposlední řadě i neučesaná, protože v tyto dny mi připadá hřeben neskutečně těžký, takže se neobtěžuju ho zvedat. Nicméně, běžně spím klasicky kolem 7-8 hodin denně, což mi vyhovuje za ta léta nejvíc.
Kromě toho, některé výzkumy ukazují, že je důležitá hlavně kvalita spánku – tedy nepřerušovat častými probuzeními, jinak to stojí za prd. Nejnižší úmrtnost podle časopisu Psychiatrie pro praxi (2007) měli lidé, kteří měli noční spánek v délce 6-7 hodin. Blbě na tom byli ti, kteří spali méně než 6 hodin a i ti, kteří naspali 8 a více.
Takže z hlediska psychologie a neurologie je, ve zkratce, ideální spát kvalitně, nepřerušovaně a pravidelně (kolem těch cca 6 hodin). Nebudeme pak obézní, depresivní a vyhneme se třeba i infarktu.
Polyfázový spánek může být asi cool, ale neřekla bych, že to je pro všechny to nejlepší. V nějakém nouzovém režimu je to určitě vhodné a nezbytně nutné zlo (zdravím tímto svou sestru na mateřské DOVOLENÉ), ale jen na nějaký čas.
No, teď jsem se dost vyčerpala tímto silně vědeckým komentářem, takže je čas si jít lehnout :)

Sestra skoroženy tvého bratra