Alternativní epizody

2000 – Alt

Alternativní podoba věcí, jak by mohly nastat, kdyby nebyla zničena Alexandrijská knihovna (v roce 47alt nevyhořela a v roce 389alt nebyla zbořena). Vývoj technologií by neustal a lidstvo by do kosmického věku vstoupilo po roce 1000 nl. Dějiny by se odehrávaly úplně jinak, ale schéma jednotlivých období by bylo podobné (gotika, renesance atp.), ale začaly by mnohem dřív a trvaly kratší dobu. Rok 1200 Alt by se podobal našemu 2000. Takže Amerika by byla objevena kolem roku 800 Alt. První lety do vesmíru 1150 – 1200 Alt.

Protože se věci vyvíjely jinak a středověk se svým křesťanským dogmatismem neměl takovou moc, používají se dva letopočty. Jednak Křesťanský, ale také Starořecký letopočet (počítá se od 1.7. 776 př. n. l., konání prvních olympijských her), takže 1.7. 1200 alt je 1.1. 1976. Tímto se může uměle vytvořit dojem, že Alt se odehrává ve stejné době jako realita, ale není tomu tak.

Používá se obvyklý kalendář, shodně s naším se vyvinul z Juliánského (zaveden Caesarem roku -46), ale nejmenuje se Gregoriánský. Ale taky se prosadilo prosté číslování dnů v roce od 1 do 365 (366).

roku 1301 se odehrává příběh povídky Dávná budoucnost

Tou dobou už Dr. Benway začíná plánovat svoje Město (Když zhasly lampy).

Pozn. 1: roky alt. a náš letopočet se shodují, označení alt. se používá proto, aby se označilo, že se daná událost stala pouze fiktivně.

Pozn. 2: I když by se celé dějiny mohly odehrávat naprosto jinak (a taky by se odehrály, kdyby nebyla zničena Knihovna), je spousta věcí podobných až stejných (jména měst, jazyky). To KK jednou komentovat: „Všechno mohlo bejt úplně jinak, ale taky naprosto stejně. Rozhoduje jenom pravděpodobnost.“

Příběh o Přeživších

Příběh o Přeživších by byl součástí Alt. Mohlo se to stát roku 1251 Alt., kdy lidstvo zažívá neobvyklý technický rozvoj (i když je dosti asymetrický, některé oblasti se rozvíjejí pomalu, jiné doslova raketově). Jsou konstruovány první Brány, které jsou schopny „vystřelit“ určitou vesmírnou loď do vesmíru nadsvětelnou rychlostí, zatím se tahle technologie používá jen v rámci sluneční soustavy a to pouze pro testování této technologie. Problém je totiž s návratem, loď musí mít s sebou další Bránu, kterou na cílovém místě rozloží a může se pomocí ní vrátit (mj. tam lidstvo musí založit novou (minimálně dočasnou) kolonii, protože Bránou nejsou – aspoň zpočátku – schopni protáhnout dostatečnou zásobu nebo generátor energie). Lidstvo v té době nebylo spojené pod jediný národ, ale pod několik velkých celků, které jsou různě jednotné (jedním z nich např. Evropská federace, která není úplně jednotná, připomíná ještě více semknutou EU).

V té době nastal první prokazatelný kontakt s mimozemskou civilizací. Avšak jak potvrzují zkušenosti z pozemských setkání různých kultur, nejednalo se mírové setkání. Mimozemťané unesli celou jednu oblast země a odletěli pryč. Jednalo se o jedno město, přilehlé okolí a několik (desítek) tisíc lidí. Celá tato oblast byla odnesena na planetu daleko ve vesmíru. To byl první kontakt s mimozemskou civilizací, lidstvo nemohlo dělat vůbec nic, nemohlo se bránit, nemohlo nic. I když nebylo napadeno, najednou stanulo tváří v tvář vyspělejší rase a od té doby se objevují tendence k sjednocení celé lidské rasy. Navíc byly uneseni lidé (mimozemšťané, známí poté jako Rasa 01, kteří to provedli, chtěli ten vzorek lidstva na výzkumy a moc se nezabývali možností navázání kontaktu s lidstvem) a tak byl podporován projekt Brány, která by umožnila návrat ztracených lidí.

Ztracení lidé moc dobře pochopili svojí situaci, jsou daleko od domova, ve spárech nějakých podivných bytostí, které mají technologii mnohem vyspělejší a nejeví přátelské úmysly a tak začali v souladu se svojí přirozeností zbrojit. Rozdělili se na tři divize WarD (vojáci), SciD [sid] (výzkum), ProD (dělníci). Ze začátku se ozývaly názory, zdali by se neměli chovat k Rase 01 přátelsky, ale jakmile Rasa 01 ukázala svoje „vědecké záměry“ (pitvy a tak), semkli se a začala válka. Lidé měli velkou nevýhodu + mnoho století technologické propasti, protože zpočátku neměli nic, jenom houževnatost, touhu po domově a know-how pozemských technologií. Na svojí zapadlé planetce prakticky z ničeho vybudovali fungující řetězec, který neustále produkoval prostředky k vedení války. Spouštěli jednu automatickou továrnu za druhou, která sypala náboje, zbraně, pancíře, dopravní prostředky, vědci zkoumali nové technologie a snažili se napodobit ty z vraků vozidel Rasy 01 a jejich zbraní. Celý ten kolotoč připomínal spíš přetlačovanou, kdy šlo jenom o to, kdy bude spuštěna další jednotka továrny, aby nedošly náboje pro zbraně. Životnost nábojů a střel byla velice malá, projektil vyrobený ráno se dostal na řadu kolem poledne. Lidé zpočátku neměli žádné zásoby a válka se vedla nafest, ale byly spouštěny další a další tovární jednotky, které jim umožňovali se bránit dál. První fáze války probíhala na povrchu planetky v okolí města. Postupem času, když vědci zkopírovali nepřátelské zbraně, pancíře, jejich vozidla, vznášedla a kosmické stíhačky, povedlo se válku oddálit od města a převést jí i do kosmu. Ale stále se válčilo 24 hodin denně, továrny pracovaly pořád a vědci se nemohli zastavit. Nepřipomínalo to válku, ale spíš práci, vojáci vstali, aby šli na svojí sněnu, která trvala 6 hodin (poté 8, nakonec 12). Těch pár let trvalého vzdoru přilákalo pozornost. Jednak větší pozornost Rasy 01, která tam posílala víc a víc vojáků, lodí a techniky (a pomalu si uvědomovali jakou bestii si přivedli až na svůj vlastní dvorek), ale také pozornost další rasy (Rasa 02), která nechtěla válčit. Byla to rasa vznešených bytostí, kteří poznali Princip, a sloužili jako velvyslanci míru, databanka technologií a regulátor sil ve vesmíru (btw. Taky se snažili zničit ty, kteří jejich myšlenku míru nesdíleli a bojovali s nimi). Rasa 02 všechno pozorovala a byla ohromena, co dokázali ty podivné bytosti (o kterých věděli už dlouho, ale byli příliš zaostalí, takže kontaktovat je by nepřineslo žádný valný výsledek) vybudovat prakticky z ničeho. Navázali s nimi kontakt a pomohli jim přejít do závěrečné fáze války s Rasou 01, do útoku. Lidem předali technologie běžného nadsvětelného pohonu, generátorů, prototypy ochranných polí, paprskové zbraně, konstrukční plány velkých lodí a nové druhy materiálů a to vše jen za to, aby vstoupili do spojenectví s Rasou 02 a šířili mír slovem nebo zbraní. Lidé vzdorovali a i s novými technologiemi byla válka obtížná, Rasa 01 na ně posílala čím dál tím větší sílu své armády. Řešení bylo jediné: přejít do útoku. Lidé se tedy usilovně bránili a stavěli svůj obrovský vesmírný křižák (s pomocí tisíců robotických dělníků), který by jim umožnil vést rozhodující ofenzivu a vyhnat Rasu 01 ze sousední planety (kde měli základnu a odtamtud je otravovali). Po roce stavby se jim jejich plán podařil. Sestavili loď Ikaros, se kterou vzlétli a vedli závěrečný útok na Rasu 01. Jejich záměr se jim vydařil, protože ačkoli Ikaros nebyl zas až tak obrovský, jeho palebný potenciál předčil všechny lodě ve vesmíru, které kdy viděla Rasa 01 nebo 02 (vnější povrch byl téměř souvisle pokryt zbraňovými systémy a vnitřek byl velice funkční, nekomfortní a hlavně napěchován motory, generátory a technikou). Povedlo se jim zneškodnit základnu a přebrali všechny výhody na sebe. Poté jim Rasa 02 také ukázala Princip. Později sestavili další o trochu větší loď jménem Prometheus. Vybavili obě lodě novějšími technologiemi, vytlačili Rasu 01 z celé soustavy, naložili všechen svůj majetek, rozloučili se s Rasou 02 a vyrazili na cestu k domovu – to co je drželo po deset let války na živu a kvůli čemu bojovali až na dno svých sil a možností. Tito lidé si začali říkat Přeživší a k obvyklým tetováním na pravé tváři (planeta Země s nápisem Gaia, označení divize a pak čárky za „sestřely“, takže většina Přeživších měla potetovanou polovinu obličeje) přidali holubici míru (tento symbol nesměli nosit žádní pozdější členové). Po návratu na zemi je čekalo rozčarování. Očekávaný ráj roku 1261 Alt. se nekonal, místo toho uviděli jak se lidé stále neshodli, vedou boje mezi sebou a nevítají je jako bratry, ale dívají se na ně s podezřením. Ikaros a Prometheus zakotví na orbitě Země, ale po dlouhé poradě se na Zem vrátí pouze jediný Přeživší, všichni ostatní zůstávají na orbitě. Ten jediný vyslanec známý jako Minotaurus se zapojil do politiky, jednal ve prospěch míru a spojení států Země, proti hrozbám Rasy 01, avšak marně. Od Rasy 02 dostali Přeživší také schopnost číst myšlenky, což Minotaurovi v jednání pomáhalo. Přeživší nevydali žádné svoje technologie, zůstávali na orbitě několik měsíců jako strážci (s Ikarem a Prometheem mohli porazit všechny lidské armády za několik hodin, předběhli je ve vývoji o několik stovek let), nabírali nové rekruty, postavili třetí loď Helios a pak zmizeli, prozkoumávali vesmír jako vyslanci Principu, sváděli boje s Rasou 01 (která se chovala velmi nepřátelsky a stala se na pozemšťany doslova alergickou). V době, kdy poprvé odletěli následovala doba temna (1262 alt. – 1290 alt.) Ikaros se vrátil a kotvil na orbitě od konce roku 1300alt do podzimu 1301alt. Čas od času se na orbit Země vraceli. Minotaurus s nimi občas Zemi opustil. Roku 1729 Alt. předali planetě Zemi některé svoje technologie (Země tou dobou byla velice rozvinutá, ale Přeživší byly technologicky mnohem dál). Toho roku našli konečně společnou řeč, Minotaurus se vrátil (tou dobou mu bylo 499 let, přeživší se také po kontaktu s Principem stali dlouhověcí), aby jednal. Celá planeta Země (po několika komplikacích, letech jednání a válkách mezi sebou viz Poslední válka) utvořila jakési společenství, které sdružovalo jednak samostatné státy, tak i federace i jiné organizace a nakonec i Přeživší, kteří sice neměli svůj stát na povrchu Země, ale fungovaly samostatně.

Pár poznámek o Přeživších

Spojenectvím s Rasou 02 a uznáním principu si zajistili existenci ve vyspělejším a civilizovanějším uskupení ve vesmíru. Dostali technologie, byli obdařeni dlouhověkostí a schopností telepatie. Přesto je jejich historie do roku 1251 alt. jednou nekonečnou válkou s Rasou 01 a jinými ideologicky nevhodnými, která pokračuje i v roce 2006 alt., kdy je všem Přeživším přes 750 let. Jejich lodě jsou vyhlášeny jako ty nejlepší, nejobratnější, nejrychlejší a celkově nejnebezpečnější. Pravda je taková, že Přeživší směřovali všechno svoje úsilí do zbrojních technologií a neustálému vylepšování svých třech lodí (na rozdíl od ostatních společenství, které budují regulérní velká loďstva). Takže jejich flotila je velice malá, ale smrtelná. Prakticky žádnou technologii nevyvinuli sami, ale jedná se o aplikaci už vyzkoušených poznatků a jejich vylepšování a kombinování na jediné plavidlo v co nejhojnější míře. Těch více jak 7 století nekončících křižáckých tažení poznamenalo Přeživší velikou brutalitou a strojovou přesností při válečných setkáních. Jedním z jejich velkých objevů byly obří mechanické brnění pro vojáky používané při obsazování lodí nepřátel. Postupně se zvětšovali, až se z nich staly desetitunové bojové tanky (stále humanoidní konstrukce), narvané zbraňovými a podpůrnými systémy, kde uvnitř byl zakován člověk. Tato jednotka se jim velice osvědčila při rychlém transportu ne cílovou loď. Kdy se provedla rychlá nečekaná a brutální razie, která vyřadila velkou část lodních systémů.

Protože se svým vojenským životem občas přirovnávali ke Sparťanům (kteří si ovšem říkali Lakedaimonští) a proto u nich bylo občas k vidění písmeno lambda.

Doba temna

období mezi roky 1262 alt. a přibližně 1290 alt.

Ještě před tím než Přeživší opustili Zemi, dopadl na Zem (Sibiř, Tunguzska) meteorit nesoucí mimozemský biologický materiál (přelom 1249/1250) aniž by vzbudil jakoukoli pozornost. Tento materiál započal velmi rychlou evoluci, která vedla ke vzniku jakýchsi létavých ještěrů (později nazvaných Xenosauři). Na Sibiři se několik let vyvíjeli a množili aniž by to vzbudilo sebemenší podezření. První Xenosauři byly ojediněle spatřování v roce 1260 alt., ale to byly jenom považováni za nějaké velké orli (jednalo se ještě o ranější a menší druhy nazývané později Ptero 1). První jedinec byl zabit a podrobněji zkoumán v roce 1261 Alt. krátce po návratu Přeživších. Poté, co Přeživší po několika měsících odletěli se začali vyskytovat první větší druhy (Ptero 2), podrobný výzkum ukázal, že jsou velmi rozšířeni v málo obydlených oblastech (Sibiř, Aljaška, Amazonské pralesy (nikdo neví jak se tam mohli dostat)). Další testy přinesly důkazy o jejich abnormálně rychlé evoluci a rozmnožování. Navíc bylo podivné, že se vyvinuly jenom tyto druhy ještěrů, že žádné jiné formy nevznikly. Vypadalo, to, že materiál v meteoritu byl naprogramován, aby se vyvinul ve smrtící ještěry. To zavdalo k domněnkám, že to je pomsta Přeživších, kteří odešli ze Země (což je nesmysl, protože meteor dopadl dřív než se ztratili). Problémy začaly až když se roku 1262 Alt. objevil velký Ptero 3, který byl dlouhý 2,5 až 3 metry a s velikým rozpětím křídel byl schopen přeletět atlantský oceán a brzo se rozšířil po celém světě. Navíc (a to bylo horší) se choval agresivně k lidem, které bral jako svojí potravu. Vůbec se nebál lidí ani jejich sídel a v první polovině roku 1262 alt. začaly větší útoky ve velkých tlupách. První měsíce byli lidé bezbranní, útoky byly velmi časté, nečekané, Xenosauři útočili kdykoli a kamkoli. Vlády se zaměřili na tuto hrozbu, ale jejich armády se nemohli postarat o celé své státy. Jelikož se to týkalo celé planety, lidstvo se částečně semklo a přestalo se zabývat spory mezi sebou. Byl tu důležitější nepřítel. Hrozby terorismu byly z větší části zažehnány, protože se všechny státy soustředily na svojí bezpečnost. Ale to prostě nestačilo. Ještěři se množili rychle (rychleji než je armády mohli zvládat) a ke konci roku 1262 Alt. byly útoky nemístně časté. Nad městy kroužili Xenousauři prakticky pořád. (Použití jaderných zbraní na Xenosaury bylo problematické, protože neměli žádná centralizovaná shromaždiště, ale tisíce hnízd rozmístěných po celém světě, kde žilo vždy několik desítek Xenosaurů.)

Lidem nikdo už nemohl zaručit jejich bezpečnost a tak se museli chtě nechtě ozbrojit. Nastal zlatý věk zbraní. V první polovině roku 1263 alt. změnily vlády všech zemí zákony pro držení zbraní a tak se k téměř libovolné osobní zbrani mohl dostat úplně každý. A každý to taky udělal. (Zároveň byly zpřísněny postihy, činů, které mohly být způsobeny touto koncentrací zbraní). Podle průzkumů učiněných na konci roku 1263 alt. už nebyl vůbec nikdo (dospělí a děti nad 17 let), kdo by nevlastnil aspoň jednu zbraň. Továrny jely naplno a ceny zbraní a munice se, po počátečním nárůstu (leden 1263 alt.) způsobeném nemožností uspokojit poptávku, propadly na minimální úroveň. Tyto zbraně si lidé neschovávali doma, ale nosili je zcela otevřeně. V té době bylo zcela normální, že každý člověk ve městě měl pušku přes rameno, několik zásobníků a neprůstřelnou vestu (protože Xenosauři útočili trochu paradoxně na tělo místo na hlavu nebo končetiny). Bylo totiž takřka jisté, že přiletí Xenosauři a strhne se přestřelka o holý život. Ve městech byla situace poměrně zvládnutelná, protože právě tam se koncentrovala armáda a policejní složky, které v případě konfliktů zasahovaly. Navíc (během několika měsíců) například horní patra mrakodrapů byla vybavena mocnými palposty, aby mohli odrážel Xenosaury (a že měli dost práce, protože ti útočili na všechno).

Horší situace panovala na venkově. Tam už se armáda moc nedostávala a z venkova se stal trochu divoký západ. Venkované nikdy neodkládali svou zbraň. Nosili armádní neprůstřelné vesty s chrániči krku (na rozdíl od měst, kde velká část lidí používala vesty pro skryté nošení), helmy (později helmy, které chránily většinu obličeje), pušky nebo karabiny, deset i víc zásobníků v armádních vestách, podvěsné granátomety. Venkov byl mnohem drsnější. Vždycky tu bylo méně lidí, kteří by se bránili (z většiny vesnic aspoň někdo odešel do bezpečnějších měst) a tak museli mít mnohem větší palebnou sílu. Navíc Xenosauři rádi útočili na chovy krav, ovcí a koní v obrovských tlupách a to se potom vesničané museli zatraceně ohánět. Ale nebylo to marné, vláda vypsala odměnu za Xenosauří rohy, aby tak urychlila jejich lov, vyhubení a potlačení hrozby.

Mnozí zločinci se dali na kariéru lovců, kteří se sdružovali do velkých skupin a těžce ozbrojeni vyráželi lovit do oblastí Xenosauřích hnízd (třeba do Amazonie) (mimo jiné Xenosauří vejce se staly raritní lahůdkou, nebyly ani tak moc dobré, ale hodně drahé). Vraceli se za několik měsíců s náklaďákem naloženým jejich rohy. Tito lidé byli oslavováni jako hrdinové a taky si přišli na slušné peníze. Často se kariéra lovce stala životním stylem a nebyl to jen nebezpečný způsob jak rychle přijít k penězům. (Jedním z lovců se stal i KK, nejdříve chtěl jenom přijít k penězům, ale pak se v něm něco pohnulo a asi sedm let lovil Xenosuary (1263atl-1270alt), pak se stal prvním kryogenicky zmraženým člověkem, byl to sice jen experiment, ale jeho touha všechno vyzkoušet ho přinutila, aby podstoupil toto riziko; byl rozmrazen r. 1286alt v době, kdy pomalu odeznívalo ohrožení, ale přicházely negativní následky přezbrojení společnosti a následná krize. Následně se přidal k bezpečnostním složkám, aby pomohl potlačovat obrovskou kriminalitu).

Tento stav sebeobrany nepřál ničemu jinému než výrobě zbraní. Veškerý vývoj a jiné hodnoty byly odsunuty na druhou kolej. Nastal mírný úpadek a zpomalení rozvoje (kultura, ačkoli se tvářila odepsaně, se začala projevovat v několika stěžejních proudech, jednak tu byl jakýsi pesimismus, exprese, která odrážela atmosféru těžké zkoušky celého lidského pokolení, ale pak také optimismus, nebo spíš víra). Mnohé lokality byli úplně vyhlazeny. Ztráty byly (hlavně zpočátku) veliké.

Po době temna

Už během Doby temna (hlavně na jejím konci, tj. od r. 1280) měla vysoká koncentrace zbraní za následek nový druh kriminality, byly to ozbrojené přepady brutálně vedené obrovskou palebnou silou. Určitá místa se stávala nebezpečnými i díky těmto kriminálníkům. Bylo nutné nějak zvýšit bezpečnost a proto se pro armádu (policie v těch dobách ztrácí na významu) začaly vyvíjet nové druhy balistické ochrany: vesty s bočními pláty, dvojitými pláty, přídavnými pláty (šortky, rukávy) až nakonec vznikly kompletní exoskelety, později napojené na nějaký hydraulický pohon.

Po skončení Doby temna nastala velká lidská krize, kdy se ve společnosti nahromadilo velké množství zbraní a už přestal existovat úhlavní nepřítel a tak ohromně stoupla kriminalita (někteří bývalí lovci se dali na kriminální kariéru a další skupina se přidávala k bezpečnostním složkám, které je potlačovali), ale i brutalita při zločinu. Veliká změna v životě lidí je uvrhla do jakési nejistoty. Navíc započaly (probíhaly) politické změny, kdy se rozdělená Evropa začala spojovat a dosud jednotná Amerika rozpadat. Navíc tomu napomohly ztenčující se zásoby fosilních paliv. Amerika na nich byla závislá a nebyla touha se přeorientovat a proto následuje pomalý pád. Evropa naproti tomu se začala měnit, začal vývoj alternativních zdrojů energie a odvrácení od fosilních paliv (například absolutní renesance železnice, kdy největší nádraží měla klidně přes sto nástupišť a nejrychlejší vlaky dosahovaly rychlostí přes 500 km/hod), ale ani Evropa se nevyhnula následkům po skončení doby temna. Politici (hlavně ti Evropští) se pokoušeli znovuvybudovat svět, obnovit vše do bývalého pořádku a ještě výš (třeba se rozjel projekt Maglevů).

Navíc zbrojovky neskutečně zbohatly a získali velký vliv.

Architektura před dobou temna a po ní.

V letech 1200 – 1260 se objevila nová vlna architektury, která poznamenala tvář většiny evropských měst. Tato vlna hlásala, že budova musí být hrozivá a obrovská, aby budila strach a bázeň lidí i samotné přírody. Budovy byly vetšinou černé, lesklé, prosté, nezaoblené, děsivě vysoké. Černá barva nebyla jen rozmar výtvarníků, ale měla svoje opodstatnění. Budovy se pokrývaly nově objevenými poloprůhlednými solárními články, které pohlcovaly světlo a vytvářely z něj energii. Protože se většina světla pohltila, dodávalo to budovám tmavý vzhled, navíc to stínilo a v létě uvnitř nebylo horko.

Vrchol této vlny nastal těsně před dobou temna (tedy 1250-1260), v té době bylo postaveno Hlavní nádraží (přezdívané nosorožec) a posléze Citadela. Stavba tak obrovských budov souvisela s rozvojem stavebních hmot. Byl objeven tzv. super-beton a s jeho pomocí budovy překonaly šest set metrů výšky.

Po skončení doby temna lidé chtěli dokázat, že se znovu postavili na nohy a architektura stala optimistickou a veselou. Betonová monolitická města se měla stát minulostí. Začalo se mít za to, že takto ohromné budovy nejsou potřeba a nejvyšší mrakodrapy postavené po době temna dosahovaly nejvíce polovičních výšek černých obrů.

Ale přišel nový fenomén: super-mosty. Nová forma super-betonu začala být používána na stavbu neuvěřitelných mostů, které překonaly pět kilometrů volného prostoru mezi podpěrami.

Doprava před a po době temna

Před dobou temna si Amerika užívala pohodlné závislosti na fosilních palivech (převážně individuální a letecká doprava), zatímco Evropa budovala energetiku založenou na obnovitelných zdrojích a jaderném štěpení (a podporovala výzkum jaderné fúze). V Evropě se budovaly rozsáhlé sítě veřejné dopravy, která byla energeticky úspornější a efektivnější. Byly to především vlaky, které prožívaly renesanci a veliký rozvoj. Byli vyvinuty nové technologie, které je dělaly mnohem efektivnější, rychlejší, ekologičtější a levnější. Napříč Evropou se stavěli vysokorychlostní tratě a ty současné se modernizovaly. Ve velkém E (jak se starému kontinentu přezdívalo) byly běžné ekologické daně na benzín a jiná fosilní paliva, ty zdražovaly lety letadlem poměrně dost. V Americe nic podobného nebylo a Američané se hodně divili, když navštívili Evropu.

Pak přišla doba temna a svět se změnil. Krátce po tom se začaly ztenčovat zásoby fosilních paliv a Amerika, která na nich byla závislá a už bylo pozdě, aby se měnila, šla pomalu do kolen (v době této nejistoty vzniklo Benwayovo město). Evropa tuto energetickou krizi nějak přečkala (hlavní zásluhu na tom má fúzní reaktor vybudovaný ve Francii) a rozhodla se pokračovat vytyčeným směrem a ukázat, že je z nejhoršího venku. Začala stavba supermostů a maglevových tratí. Už před dobou temna jich bylo několik postaveno, většinou spojovaly letiště s centry měst. Jednalo se tedy o krátké uzavřené systémy. Po překonání krize došlo k prodlužování těchto tratí a spojování blízkých letišť. Letiště mezitím ztrácela na důležitosti, palivo a tudíž i letenky byly drahé a počet létajících cestujících se zmenšoval. Časem došlo k pospojování těchto systémů do celoevropské sítě (která nebyla kompletní a tak se opírala o současnou vysokorychlostní železnici). V době po ropné krizi se nejčastěji stavěly maglev tratě na supermostech (+ normálně na zemi), protože tento způsob byl efektní a poměrně levný. Až později se začaly razit vactrain tunely, které umožnovaly mnohem vyšší rychlosti, ale náklady na stavbu byly vysoké. Vactrain se šířilo ze Švýcarska, kde v hornatém terénu nebylo možné (a to i z hlediska ochrany přírody) stavět dlouhé mosty.

Několik let poté bylo rozhodnuto postavit Tranatlantský tunel, ale to bylo na delší dobu, protože to bylo jednak nepředstavitelně drahé a pak také ve zchátralé Americe nebylo zdaleka tolik potenciálních zákazníků, aby projekt TAT (tarns-atlantický-tunel) ospravedlnily.

Války s roboty

Robotika se vyvíjela raketovou rychlostí a jednoho dne japonští konstruktéři odstranili tři zákony robotiky, které podle nich brzdily rozvoj. Desítky let to vypadalo nevině, protože technika nebyla na takové úrovni, aby roboti mohli samostatně uvažovat. Ale pak rozvoj dosáhl bodu, kdy se všechno podělalo. Roboti dostali svobodnou vůli a začali se vymykat z kontroly. Všechno to vyústilo ve válku s roboty, která byla mnohem horší než Xenosauří krize. Lidstvo dostalo těžce na frak, ale s pomocí zásahu Přeživších zase zvítězila lidská vlastnost, která dokáže vymýtit celé živočišné druhy. Následoval zákaz inteligentní robotiky a vývoj těchto strojů se zpomalil o desítky let.

Exodus

po roce 1360 začala být běžná technologie bran a lidé pomalu začínali opouštět Zemi a hledat domov na jiných planetách (ať už předtím obydlených lidmi, jinými rasami nebo zatím neobydlených).

Poslední válka

Lidstvu se nakonec podařilo dosáhnout jakéhosi sjednocení, ale stálo to miliardy lidských životů. Během let se stupňovalo napětí ve společnosti, vznikaly mocenské supercelky: Byla tu jednak Evropská federace, Americké státy (v troskách), muslimské státy, neo-křesťanské státy (křesťanství nikdy nebylo příliš známé ani populární, ale bylo nově objeveno a myšlenky, které hlásalo se uchytili v nejisté společnosti té doby), Čína, Japonsko (Ostrov vycházejícího slunce se trochu paradoxně stal nejnebezpečnějším státem. Proměnil se v jednu obrovskou továrnu na zbraně s největší flotilou). Jediným způsobem jak zneškodnit hrozbu konfliktů bylo kompletní zničení odlišných názorů. V této době se společností šířil strach a napětí (Bombové útoky, zbrojení) a demokratické společenství se přikláněla k totalitnějším způsobům vlády. Byla to zcela logická reakce na změny ve společnosti a nejistotu, kterou nedokázaly demokratické režimy odrazit a zvládnout. Paradoxně nejtotalitnější se stala Evropa (pravicové zřízení). Bylo jen otázkou, kdy vypukne konflikt všech proti všem. Státy, které o sobě prohlašovaly, že jsou demokratické a humanistické (Evropa, Japonsko, ale i Čína) neměli už roky žádné jaderné zbraně, ale místo toho vyvinuly nástroje ještě ničivější.

Konflikt nakonec vypukl a stál životy dvou a půl miliard lidí. Jediné fungující společenství bylo Evropsko-Japonské a zakládalo se na dlouhodobé hospodářské provázanosti těchto celků. Čína potřebovala paliva, která se nacházela v muslimských státech a tak mezi nimi panovalo tiché příměří (Evropa a Japonsko byly sice malé celky, ale byly technologicky mnohem vyspělejší než celá obrovská Čína a navíc nebyly vázány na stejná paliva jako Čína). Jiná spojenectví nefungovala, jednotlivé ideologie byli příliš nekompatibilní. Nastala válka všech proti všem, která potvrdila jeden prostý fakt, že nikdo nemůže porazit Evropu a Japonsko, protože jejich technologický náskok je obrovský. I když byly použity fůzní bomby a střely, téměř všechny byli zneškodněny před výbuchem. Euro-Japonší hi-tech mechaničtí vojáci, mechové, obří tanky, elektromagnetické zbraně, elektromagnetické pušky vystřelující projektily téměř rychlostí světla (s téměř absolutní přesností na desítky kilometrů), orbitální bombardování a jiné technologie, které jejich protivníci neznali, znamenaly rychlou porážku protivníkových armád. Armáda byla poražena, ale nastala fáze fanatického odporu proti okupantům, kterou nebylo možno rozumně ukončit. Poražení rekrutovali sebevražedné atentátníky, kteří si s sebou nesli miniaturní jadernou nebo jinou nálož a byli posíláni do velkých měst, kde jediným výbuchem zabíjeli desetitisíce lidí. Několik útoků během jediného dne vyrazilo 'vítězným' mocnostem dech. Okamžitě byl režim mnohonásobně přitvrzen, panoval zákaz cestování, všechny informační kanály byli sledovány. Přesto se nedařilo zastavit toto řádění . Euro-Japonské síly nebojovaly proti daným státům, začínaly bojovat s beztvarým mnohamilionovým davem. Po roce marného úsilí a stovkách jaderných sebevrahů (přitom desítky tisíc se jim podařilo překazit), jim došlo, že vzniklou situaci se nemůže podařit nikdy uklidnit. Byly vyprovokovány neshody neslučitelných ideologií, nakonec se rozhodli ke „konečnému řešení“, které vycházelo z faktu, že jediný způsob jak zničit hrozbu válek, je zničit odlišné nekompatibilní názory. Zástupci všech mocností se dohodli, že je nutno vyhladit všechna centra odporu a to i za cenu civilních obětí. Jedné noci byly odpáleny miliony raket na velká města v poražených zemích a jiné důležité cíle, kde se měl soustředit odpor. Během jediné hodiny zemřely desítky milionů lidí. (Téměř všichni, kteří tento plán schválili se sami do několika měsíců zabili, nebo skončili v blázincích.) Pravidla byla jasná: když se budou opakovat útoky, bude se opakovat bombardování. Fanatismus útočníků však nepřipustil ani náznak porážky a útoky se opakovaly, stejně jako se opakovalo bombardování.

Nastal téměř dokonalý totalitní režim, který měl zamezit jakýmkoli nepokojům. Zbytky společností poražených a téměř zničených států byly omezovány a represemi rozloženy. Odpor zeslabil a zanikl.

Přestal existovat konkrétní nepřítel a ze světa, který zůstal válkou relativně málo postižen se stalo docela hezké místo. Mnoho lidé říkalo, že to byla nejlepší období lidské vlády. Přísná vojenská totalita se postupem času změnila ne osvícenou totalitu. I když to byl ráj vykoupený nejhorší válkou v celých lidských dějinách.

Ale stejně jak se zmenšoval vliv totalitního zřízení a léta plynula, rostly centra odporu, která se chtěla pomstít za minulost nebo jenom nesouhlasili se současným zřízením.

Orbitální bombardéry

Někdy před Poslední válkou (pravděpodobně) byly vybudovány první orbitální bombardéry, které napomohly k drastické devastaci veškerých nepřátel. První verze byly vlastně jen obří továrny umístěné na orbitě, kde se neustále vyráběly a skladovaly ničivé bomby a rakety nejrůznějších druhů (později se přešlo na laserové a jiné vyspělejší zbraně, které nevyžadovaly nepřetržité zásobování). Orbitální bombardéry vlastnila samozřejmě jenom Evropa, která byla první zemí, která zprovoznila první orbitální výtah, který dokázal velice levně zásobovat orbitální bombardéry (Japonsko postavilo svoje orbit bombery až po Poslední válce, ale to už šlo o podstatně vyspělejší pevnosti, které se byly schopny bránit před bezprostředními útoky).

Orbit bombery byly vlastně silou, která svojí hrozbou držela lidstvo pohromadě. Později se z jednoduchých pevností plujících na orbitě, které měly jen velice omezenou schopnost pohybu (mohly se pohybovat jenom v jedné výšce nad povrchem země) a obrany, staly masivní těžce ozbrojené kolosy, které na obitě jen dokovaly (blízko doků vybudovaných blízko orbitálních výtahů). Z O.B. se staly vlastně první opravdu velké vesmírné lodě vyrobené na Zemi. (předtím se vyráběly jen malé agilní plavidla)

Odchylky

V letech 1914-1918 alt. a pak 1939-1945 alt. nastala genetická krize, kdy bylo léčeno několik závažných chorob genovou terapií, která se ovšem vymkla kontrole a způsobila změny DNA, všechny tyto jedince se nepodařilo kontaktovat (protože na nic se ještě nic neprojevilo, to čekalo až na jejich potomky) a zpětně rekonstruovat DNA a vzniklé odchylky začaly se šířit lidstvem.

Takto vznikly dvě podivné generace, které na sobě nesly následky této léčby. Děti narozené 1914 – 1925 jsou nazývány První podivná generace a děti z let 1940 – 1950 Druhá podivná generace. Další generace si s sebou nesli stejný úděl, ale nebyli první poznamenaní.

Rok 2006 Alt.

Parta nekompatibilních je tu pořád, mají jiná jména, jinou minulost, ale stejné tváře a většinou stejné role.

Karel Kalandra

Narodil se ještě před zlatým věkem zbraní, takže by mu v 2006alt mělo být kolem 750 let, ale hodně času strávil zmražený, takže je podstatně mladší vesmírný beatnik, rozmrazen Alexem z ledovce, narozen kdysi dávno před vynálezem kryogeniky (narodil se před zlatým věkem zbraní a mládí prožil bojem s Xenosaury, stal se lovcem), nechává se zmrazovat a rozmrazovat se nechává jenom v zajímavých dobách (např. doba temna).

V roce 2006alt je mu už hodně, ale přesto je mladý, ale dává si záležet, aby to na něm nebylo poznat (jako ten jeho mladický vzhled). Bradku a vlasy má obarvené na dokonalou bílou.

Stal se jedním z lovců, nejprve chtěl jenom přijít k penězům, ale pak se v něm něco pohnulo a sedm let lovil Xenosuary (1263atl-1270alt), pak se stal prvním kryogenicky zmraženým člověkem, byl to experiment, ale jeho touha všechno vyzkoušet ho přinutila; byl rozmrazen r. 1286alt v době, kdy pomalu odeznívalo ohrožení, ale přicházely negativní následky přezbrojení společnosti a následná krize. Následně se přidal k bezpečnostním složkám(1286alt -1288alt), aby pomohl potlačovat obrovskou kriminalitu. Pak byl zase zmrazen (údajně ho k tomu donutil konflikt ze zákonem) do r. 1293alt, ale jeho vina se neztratila a po nuceném rozmrazení (původně chtěl být u ledu až do roku 1350alt) dostal nabídku práce v bezpečnostních složkách (do r 1297alt) výměnou za prominutí trestu (až 30 let odnětí svobody).

Po roce 1297alt založil společnost K47industries, ze které se během let stal nadnárodní kolos, který podniká ve všech odvětvích. Je založen na vnitřní hierarchii a úrovni členství (K0 – K10). Vyšší úroveň s sebou přináší větší výhody, ale zase člověka víc váže. Strukturou se tedy podobá tajnému společenství jako třeba Svobodní zednáři. Úplně na začátku byla K47ind jenom bezpečnostní agenturou, kterou založil hned po ukončení služby v bezpečnostních složkách (1297alt). Využil získané zkušenosti a založil firmu v oboru. Sám se zúčastňoval téměř všech zakázek a zásahů. Postupem času se z K47ind stala samostatná skvěle vybavená bojeschopná jednotka a dostávala zakázky od armády. Po roce 1305 založil divizi zabývající se dopravní technikou. V této divizi probíhal výzkum rychlé a levné pozemní dopravy, která by pozvedla společnost po krizi s Xenosaury. Během následujících staletí přibývaly další a další divize, které se zabývaly dalšími obory. V roce 2006alt je K47ind všeobecně známou společností, která je proslulá svojí maximální kvalitou výrobků a služeb. I když KK stále vlastní K47ind tají to a parta to neví. Partě jenom řekl, že pracuje v K47ind v zásahové jednotce (což je taky pravda, zásahů se stále zúčastňuje).

Carl Solomon – podobně jako KK, zmražený, našli ho zmraženého, nic si nepamatuje

Mona Toret – kyklopka, ale nikdy to na ní není znát protože nosí vizor – brýle, které ji umožňují, alespoň trochu stereoskopické vidění

Alex Čedič – je vlastníkem spediční společnosti (TransGalacticExpress, TransGalEx, TGE; někdy taky svojí společnosti říká GalEx, reference na FedEx), vědec, je držitelem Nobelovy ceny za fyziku, zkonstruoval nový druh pohonu (C-Hole drive)

Krist Čedičová

Karina Řezáčová

Kerouacovi – slouží v armádě jako stíhací piloti kosmických lodí

Max & Al Valentovi – pamětníci války s roboty, ztratili mládí v tomto konfliktu, oba dva těžce raněni, při léčbě dostali do těla mnoho umělých implantátů a orgánů, aby mohli žít zase normální život, poté na sobě nechali testovat augmentace na první pohled vypadají jako klidní lidé, kteří milují jazz z dob před Xenosauří krizí

Anet Val

Podvodníci – Lazar Bet & Alberto P. Kalderon (studuje matematiku)

Markéta Kafková

Anna Orlovská

Gabriela Wienová – v 2000alt není jen SHM, ale dualHerm, žije spokojeně s jedním chlápkem (kterým???) v poněkud zvrhlém svazku

Ivan Karpov – Minotaurus největší změna, jediný Přeživší na Zemi, politik a voják (WarD), je mu 776 let, narozen 1230; polovinu obličeje má potetovanou vyznamenáními Přeživších, má vyholenou hlavu, aby byli vidět další tetování