k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Vytloukání klínu klínem

26. 3. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Dneska, když jsem se díval na po­slední epi­zodu Family Guy, na­padlo mě něco ve stylu: Obě­tujte všechno pro pokrok!. Bylo to v oka­mžiku, kdy je Peter Gri­f­fin po mrt­vici a má ochr­nu­tou po­lo­vinu těla a shodou náhod objeví cen­t­rum vý­zkumu kme­no­vých buněk, zajde tam a za pět minut vy­chází ven úplně v po­řádku. Oko­men­tuje to slovy: Proč tohle ne­fi­nan­cu­jeme?. Vím, že je to ab­surdní nad­sázka, ale ini­ci­o­vala zá­bav­nou kaskádu.

Tak předně výzkum kme­no­vých buněk pro­bíhá v mnoha zemích včetně naší re­pub­liky, ale někde s tím mají jakési etické pro­blémy. Je pravda, že kme­nové buňky se zís­ká­vají z lid­ských embryí a tímto pro­ce­sem se embryo zabije, ale stejně jde o ne­vy­u­žitá embrya určená k li­kvi­daci, takže vlastně žádná škoda ne­vzniká.

Přesto to ně­kteří lidé vní­mají jako ne­pře­ko­na­telný pro­hře­šek. Pro­blémy s „vraž­dami ne­na­ro­ze­ných dětí“ mají třeba v USA nebo v Itálii, kde se re­strikce pro­vedli na nátlak papeže (Ne­při­padá vám také, že církve a ja­ké­koli ná­bo­žen­ství je v sou­čas­nosti nej­větší brzda po­kroku? Mě ano.). A přitom má léčba pomocí kme­no­vých bu­douc­nost a jeví se jako fan­tas­tická lé­čebná metoda, která si v bu­douc­nosti dokáže po­ra­dit (nebo ale­spoň pomoci) s nádory, ra­ko­vi­nou, roz­trou­še­nou skleró­zou, leu­ké­mi­emi, cuk­rov­kou, ochr­nu­tím, Par­kin­so­no­vou cho­ro­bou a jinými velice zá­važ­nými de­ge­ne­ra­tiv­ními one­moc­ně­ními mozku.

Pěkný seznam, co říkáte? Je­nomže ničeho z toho se vůbec ne­mu­síme dočkat, pro­tože někdo bude la­men­to­vat nad tím, že za­bí­jíme v zá­rodku tisíce mož­ných životů. Bla bla bla! Koho za­jí­mají nějaká embrya a po­ten­ci­ální něco? My, na rozdíl od bu­něč­ných nálevů ve zku­mav­kách, žijeme teď a chceme žít pokud možno ještě ně­ja­kou, pokud možno co nejdelší, dobu.

A právě teď se do­stá­vám zpátky na za­čá­tek, kdy jsem psal Obě­tujte všechno pro pokrok! a musím říct, že to myslím za­tra­ceně vážně. Obě­tujte ně­ko­lik ne­prav­dě­po­dob­ných životů kvůli mnoha docela re­ál­ným ži­vo­tům. Obě­tujte všechno pro pokrok a který ve vý­sledku pomůže ko­lek­tivu, ne­nechte se brzdit mo­rál­kou nebo etikou. S dogmaty ně­kte­rých ná­bo­žen­skými skupin se můžeme rovnou transfer­nout do stře­do­věku (věřili byste tomu? oni chtěli ve ško­lách učit o stvo­ření jako o rov­no­cenné al­ter­na­tivě k evo­luční teorii?!). Ne, to ne­smíme do­pus­tit. Všude kolem nás bují třetí ti­sí­ci­letí, ale naše životy (a když né naše, tak aspoň životy mi­li­onů jiných) jsou ovlá­dány nebo ale­spoň ovliv­ňo­vány ná­bo­žen­stvím, které patří někam do sta­ro­věku.


Někde jsem slyšel nebo četl názor jed­noho vědce, který byl snad ge­ne­ti­kem nebo něčím po­dob­ným a ro­ze­bí­ral mo­rální a etická di­le­mata spo­jená s klo­no­vá­ním lidí. A také řekl něco ve stylu, že oni se do toho ne­pustí, ale po nich při­jdou jiní, kteří se s tím ne­bu­dou párat. A to je další ne­zvratná pravda… Když kon­krét­ního cíle ne­do­sáh­neme my, po nás při­jdou další, kteří se ne­ne­chají za­stra­šit a his­to­rie mi dává za pravdu: zatím vždycky vy­hrála věda proti pa­vě­dám.

Já se tady po­hy­buji po docela tenkém ledě: hlásám abychom se zba­vili určité dávky lid­skosti a hu­ma­nismu, abychom nebyli brz­děni v roz­letu. Na­hra­zuji ne­u­r­čité atri­buty, díky kterým se po­va­žu­jeme za lidské by­tosti, mě­ři­tel­nými ve­li­či­nami. Jde mi o cel­ko­vou efek­ti­vitu, ale to nejde za­darmo, ba­lan­cu­jeme na mis­kách vah, vždycky je něco za něco.


Na konec bych snad už jenom dodal: Pravdu má ve vět­šině pří­padů člověk, který sedí u čás­ti­co­vého urych­lo­vače, má dok­to­rát z fyziky a k ruce ob­rov­ský vý­po­četní grid, než člověk, který jenom zma­teně máchá biblí nad hlavou. Ano, správně, já jsem v pod­statě věřící – věřím vědě.


—kaja47 (po­kro­kový & ne­vě­řící)

PS: Jestli se někdo cítí uražen, tak ať las­kavě vy­padne. Tahle in­ter­ne­tová lo­ka­lita není pro něj.


10. 2. 2008 + 26.3.2008

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz