Vrak lodi ve středu Sahary

Vrak lodi ve středu Sahary

Leze na mě po­divná nálada. Při­pa­dám si, že je mi v něčem strašně křiv­děno. Asi jako když pra­cuju a ne­do­stanu za to vý­platu. Do toho všeho se vkrádá pocit zmaru. Asi jako když loď najede na břeh v pro­středku Sahary. Dneska si to ne­za­slou­žím. Dneska ne. Možná bych měl vy­sa­dit, ale sou­kolí spo­leč­nosti mě zase do­stane a mě čekají ty nej­horší zá­žitky, které ci­vi­li­zace nabízí: deskrip­tivní ge­o­me­t­rie, chemie & školní jí­delna.

Za­bijte je všechny

Tažení proti bez­věr­cům není až zas tak špatná zá­le­ži­tost. Já sám ne­vě­řím. Nutno po­dotknout: už ne­vě­řím. Ne­vě­řím dost sám sobě, natož abych věřil jiným.

Udělat tažení na po­dobné exis­tence bez víry jako já – svět by se vy­čis­til, ale hnil by po­staru, jako vždy.

Od­padky v uli­cích

Jednou jsem pro­chá­zel po ná­městí v jednom Malém měs­tečku a všude po zemi se válely od­padky. Koše a po­pel­nice byly narvané, kolem nich hro­mady krabic a pytlů, lampy sví­tily a vítr si za šus­ti­vých zvuků po­hrá­val s od­padky. Ro­man­ticky ne­chutné. Na­padlo mě: „Co se tady děje?“ Nic. Zvy­kejte si, bude to běžné. Jde to s námi od deseti k pěti.

Názor bolí

Názor jiných je po­třebný, ale někdy trochu bolí. Ří­kejte pravdu, nic jiného nechci slyšet. To mi nevadí, ale občas zamrzí, že snaha člo­věka, často velká a usi­lovná snaha přijde vniveč, pro­tože TO dané něco lidi ne­za­jímá nebo si o TOM myslí, že jsou to messy. Nevadí mi názor. Avšak bolí, když se to ne­do­zvím včas, abych svoje sna­žení za­ra­zil. Je tady třeba jistá odezva.

Tyhle stránky dělám pro lidi, často po nocích a na úkor jiných čin­ností, nic za to nechci. Je to jen pro vás, tak mi ří­kejte co chcete a žádáte.

Za­svě­cený ko­men­tář po letech:

Už jsou to 3 roky a 3 měsíce. Pře­četl jsem si to při re­bu­ildu k47čky do php (3/2007) a působí to na mě tak, že jsem (ko­nečně) po­cho­pil a všiml si, že o stránky není takový zájem a jsem z toho zkla­maný. Je to po­cho­pi­telné.

Jinak pasáž Od­padky v uli­cích je za­lo­žená na pravdě, to se sku­tečně v tom našem Malém Měs­tečku (Ří­ča­nech) stalo; přímo ná­městí bylo takto za­ne­řá­děné. Taky musím říct, že asi tady někde vzniká místo jménem Malé Měs­tečko, které se potom vy­skytlo v ně­ko­lika po­víd­kách.

14.12.2003