Vnitřní bariéry (18++)

(Motto dne: „Když máš v hlavě bordel, tak to napiš na papír.“)

Všechno je to o vnitř­ních ba­ri­é­rách.

Každý autor na světě má v sobě ur­či­tou vnitřní ba­ri­éru, která mu ne­do­volí vy­tvá­řet všechno, tak jak by chtěl. Je to jakási forma pod­vě­domé au­to­cen­zury. Člověk prostě dojde na ur­či­tou hra­nici a pak si řekne: „To už je moc.“ A tam se za­staví.

A to je dle mého názoru špatně. Umění (ve všech for­mách, ať už jsou se­be­po­div­nější) se snaží pře­kra­čo­vat všechny tabu a zá­brany. Přesto na­chází další a další meze za které se vydá až další ge­ne­race tvůrců, zpo­čátku nutně ozna­čo­vaná jako kon­tro­verzní nebo ne­vkusná. A o to jde: po­su­nout hra­nice do nových pro­storů, které se poté vy­hlásí za všední a nudné a hra­nice se po­su­nuje dál.

Za­mys­lel jsem se nad tím už jednou, po­su­nul jsem hra­nici, ale neměl jsem dost odvahy po­sou­vat dost daleko. Teď se chys­tám udělat další krok.

Jsou to přece jenom moje stránky a když je chci udělat kon­tro­verzní, tak na to mám svaté právo (pokud tedy ne­po­ru­šuji zákony). Když chci něco udělat, tak s chutí do toho.

To je pointa dneška.

Pů­vodně byla K47čka za­mýš­lená jako stránka téměř o všem, pak jako mi­zerná ga­le­rie po­div­ností a teď bych ji chtěl ma­xi­málně při­blí­žit ab­surdně ide­ální podobě osob­ních strá­nek, které po­dá­vají obraz ne­cen­zu­ro­vaný ja­ký­mi­koli in­ter­ními ba­ri­é­rami, ani obraz, který si člověk sám vy­myslí, jaký by chtěl být místo toho jaký je.

kaja47

24. – 25. dubna 2006