(Motto dne: "Když máš v hlavě bordel, tak to napiš na papír.")
Všechno je to o vnitřních bariérách.
Každý autor na světě má v sobě určitou vnitřní bariéru, která mu nedovolí vytvářet všechno, tak jak by chtěl. Je to jakási forma podvědomé autocenzury. Člověk prostě dojde na určitou hranici a pak si řekne: "To už je moc." A tam se zastaví.
A to je dle mého názoru špatně. Umění (ve všech formách, ať už jsou sebepodivnější) se snaží překračovat všechny tabu a zábrany. Přesto nachází další a další meze za které se vydá až další generace tvůrců, zpočátku nutně označovaná jako kontroverzní nebo nevkusná. A o to jde: posunout hranice do nových prostorů, které se poté vyhlásí za všední a nudné a hranice se posunuje dál.
Zamyslel jsem se nad tím už jednou, posunul jsem hranici, ale neměl jsem dost odvahy posouvat dost daleko. Teď se chystám udělat další krok.
Jsou to přece jenom moje stránky a když je chci udělat kontroverzní, tak na to mám svaté právo (pokud tedy neporušuji zákony). Když chci něco udělat, tak s chutí do toho.
To je pointa dneška.
Původně byla K47čka zamýšlená jako stránka téměř o všem, pak jako mizerná galerie podivností a teď bych ji chtěl maximálně přiblížit absurdně ideální podobě osobních stránek, které podávají obraz necenzurovaný jakýmikoli interními bariérami, ani obraz, který si člověk sám vymyslí, jaký by chtěl být místo toho jaký je.
kaja47
24. - 25. dubna 2006
příbuzné články:
Svět je divnej a já nechci ztratit krok
Moonwalking
Tempo
Únava & krvácející uši
Three quarks for Muster Mark
sem odkazují:
#172