Únava & krvácející uši

Únava je hrozná mrcha. Ale na druhou stranu může být i docela milá a veselá. Unavený člověk se stává groteskním hercem i divákem zároveň. Unaveně mžiká očima, klimbá, padá mu hlava, potácí se, kolísá na hranici spánku, myslí mu to velice pomalu, jeho pohyby jsou těžkopádné a zpomalené, mnoho banálních věcí mu přijde zcela komických.

Všechny tyhle tragikomické stavy znám. Každá odpověď v těch dnech začíná frází: „Kup mi dvě kafe a řeknu ti to.“

V těch chvílích si předstabuji jak přijdu domů a tam na mě čeká měkoučká postel a spánek. Ale je to jen sen, prachsprostá iluze. Ve skutečnosti na mě čeká práce, dlouhá a únavná práce (třeba na grafice našeho maturitního časopisu. A co dělat, když je člověk unaven, má kde odpočívat, chce, ale prostě nemůže?

Pak másledují nátlakové metody jak tělo přimět k aktivitě a jakés-takés poslušnosti. Maximálně mě dokáže akcelerovat kombinace Futurama + Machinae Supremacy, ale pak se spíš svíjím euforicko-depresivní křeči, pláču neklidem, mám chuť vyběhnout ven, nezastavit se a podniknout cosi velkého.

A práce to rozhodně není.

Pak tedy nastupuje fyzická aktivita a cvičení v kombinaci s velmi hlasitou hudbou. Ideálně již zmíněné Machinae Supremacy tak na 120 decibelů. Člověka to nakopne a překoná odpor únavy, podnikne cestu do pekla a zpět a šroubuje jako stroj. Ale po třech hodinách v tomhle prostředí mě začne bolet hlava jako střep a začínají pomalu krvácet uši.

Pak je lepší jít spát. Ale otázkou zůstává jestli budu schopen usnout, zdali nepřijde vrchol hyperaktivní (neklidné) sinusoidy.

Dobrou noc

█████ (samozvaný grafik)

* 18. – 19. února 2006