k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Tvorba

20. 10. 2008 (před 11 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

(aneb sto deset důvodů proč ne­ná­vi­dím Fa­ce­book a stručné vy­svět­lení proč blo­geři nemají duši.)

Od­jak­živa jsem měl chuť něco tvořit – vy­tvá­řet obsah. A každý den, když jdu spát, říkám si, že jsem nic ne­u­dě­lal, nebo jsem toho udělal málo. Nikdy nejsem spo­ko­jený. Je toho po­třeba vy­tvo­řit mnohem víc.

Ačkoli jsme téhle výspě in­ter­netu vě­no­val ne­sku­tečné množ­ství času roz­ši­řo­vá­ním zdej­šího obsahu a formy, ne­u­stále zjiš­ťuji, že není zájem (teď se ne­sna­žím la­men­to­vat nad tím, jak je na mě osud krutej, ale jen kon­sta­tuji prostá fakta, která se navíc ne­tý­kají svět­lých vý­ji­mek).


Bylo by dobré se ptát proč není zájem. Vy­svět­lení, že ge­ne­ruji obsah o který je malý zájem (jednou o mně řekli, že píšu jako Kafka střih­nutý Orwelem a po­pravdě kdo by tohle kurva chtěl číst?), teď za­tla­čím do pozadí a zkusím se na to po­dí­vat tak nějak ze­vrubně.

Svoje zkou­mání začnu tak, že od­bo­čím od tématu.

Kdysi jsem se za­re­gis­tro­val na Fa­ce­booku a moje první reakce byla: „tady toho je“. Hned jsem zkou­šel, co všechno to umí a klikal na kde-co a hrál si s mož­nostmi Fa­ce­booku. Ale potom mi došlo, že tam ve sku­teč­nosti nic není, že celý Fa­ce­book je jenom prázdný pro­stor na­pl­něný lidmi a zá­ba­vou, určený k zabití času, kde nikdo nic ne­vy­tváří a nic tam ne­vzniká (stejně tak o tom psal i Codeas).

To už je na tom líp i Twit­ter, pro­tože a) není to taková ob­rov­ská pře­rostlá ne­ho­ráz­nost, která kon­zu­muje ne­po­měrně méně času (v jed­no­du­chosti je síla, víme?), b) Twit­te­risté ge­ne­rují nějaký obsah, který sice také nemá skoro žádnou hod­notu, ale není ta­ko­vým tím fa­ce­boo­kov­ským na­fouk­lým nic. Zkrátka fa­ce­book a jiné (chtělo by se říct velké) so­ci­ální sítě, které se ne­za­mě­řují na obsah, nejsou pro mě.

Na­proti tomu takový de­vi­an­tArt (jehož jsem pa­siv­ním ne­tvo­ří­cím členem ) je něco na­prosto jiného: jde o gi­gan­tic­kou ga­le­rii umění (ať už to slovo zna­mená cokoli), ob­sa­hu­jící de­sítky mi­li­onů de­vi­ací, na kte­rých musely ti­sí­covky autorů strá­vit do­hro­mady ne­sku­tečné množ­ství času, roky, sta­letí. Tomu já říkám obsah, to je pro mě tvorba.

De­vi­an­tArt je ob­rov­ská sbírka snadno kon­zu­mo­va­tel­ného obsahu. Pro úspěch dA je podle mě stě­žejní, že jeho obsah se dá velice snadno kon­zu­mo­vat. Na ob­rá­zek, fotku, strip, komiks se člověk podívá a hned to na něj nějak působí. Když se mu líbí tak ho přidá do ob­lí­be­ných, oko­men­tuje, nebo v ex­trém­ním pří­padě (někdy to tak mám i já) ho má ote­vřený v jedné zá­ložce třeba týdny. Roz­ho­do­vací proces líbí/nelíbí vět­ši­nou trvá vte­řiny.

Na de­vi­an­tArtu jsem dnes a denně. Ale na druhou stranu mám v RSS čtečce také fůru blogů a na blo­zích občas taky vzniká obsah, autoři tvoří, píšou a lidi to potom čtou.

V minulé větě je chyba a kdo jí objeví první, do­stane lí­zátko. Fajn, nikdo ne­do­stane nic. Vtip je v tom, že lidi nečtou. Asi tak pa­de­sát pro­cent čte­nářů si přečte nadpis, perex, ma­xi­málně dvě věty a pak se hned vrhne na ko­men­to­vání a kri­ti­zo­vání. To je trend, máme fůru mož­ností jak časem šetřit, ale stejně nemáme čas. Zkon­t­ro­lo­vat maily, icq, fa­ce­book, twit­ter a tohle a támhleto, hlavně rychle, hodně a často. Ma­xi­mální zábava, žádná námaha. Číst? Si se zbláz­nil vole, dyť to má dvě stránky.

A o tom mluvím. Proto se uchy­tily služby bez obsahu, kde se nic neděje, ale je tam zábava a všechno se děje rychle a hned. In­ter­net je médium, které nás příliš roz­pty­luje, kouzlo dělat věci oka­mžitě se mění na pro­kletí dělat spoustu zby­teč­ností, které člo­věka od­vá­dějí od práce a sou­stře­dění. Na tohle téma jsem slyšel pěknou před­nášku od Coryho Doc­to­rowa, který vy­prá­věl e-bo­o­cích čte­ných na pc, kdy je čtenář ne­u­stále roz­pty­lo­ván no­ti­fi­ka­cemi mailů, novými zprá­vami v RSS čtečce, IM kli­enty, z nichž ně­kteří dávají najevo jenom to, když se nějaký kon­takt objeví online a říkají: „Hele, po­dí­vej je online, něco mu napiš,“ což je další ne­dů­le­žitý zdroj vy­ru­šení. Je to skoro až k nevíře, jak nám mo­derní tech­no­lo­gie po­skytly mož­nosti ušet­řit čas (ne­mu­síme nikam jezdit, všechno vy­ře­šíme přes maily nebo IM pří­padně VoIP ko­mu­ni­kaci, ne­mu­síme chodit na stránky a zjiš­ťo­vat, co je nového, ale RSS kanály nám to řeknou sami), tak úplně ty samé tech­no­lo­gie nám čas berou a ruší nás, vy­ža­dují si naši po­zor­nost a říkají: „Hele po­dí­vej, něco se stalo, něco se stalo právě teď!“

Za­jí­mavá je ještě jedna věc, pře­stal mi fun­go­vat no­te­book, kde jsem měl celé svoje di­gi­tální li­nu­xové krá­lov­ství. Byl jsem tedy do­nu­cen k vy­hnan­ství na desktop, kde jsou win­dows. Byl to zcela čistý po­čí­tač, kde jsem neměl na­sta­veno vůbec nic. Všechny maily, RSS kanály, IM ko­mu­ni­ká­tory tam nebyli. A pak mi došlo, že těch 50 RSS kanálů a ně­ko­lik schrá­nek pře­té­ka­jí­cích spamem tam na mě čeká v di­gi­tální tem­notě, ale já je vlastně nechci číst. Projdu si je, když na mě vy­baf­nou, že se něco stalo, ale když je tady nemám, tak se nebudu snažit zdroje přidat a sle­do­vat. Ráno mrknu na ka­ka­líka, tři­krát za den na twit­ter, dva­krát zkon­t­ro­luju no­vinky na de­vi­an­tArtu a tím to hasne. Méně je někdy více.

**

Další věc, která mě velice trápí, je, jak poznat dobrý obsah od špat­ného. Jak roz­hod­nout otázku čemu se vě­no­vat a co za­vrh­nout. Jsem členem SASPI a taky trochu ex­plo­ruji hu­dební server Ja­mendo. A oba dva mají stejný pro­blém. Na SASPI je za­re­gis­tro­váno přes 2600 tvo­ří­cích autorů, kteří vy­ge­ne­ro­vali 16000 li­te­rár­ních pří­spěvků, ale podle svých zku­še­ností říkám, že tak 70% jsou sračky, věci, které by se mi nikdy ne­lí­bili. Otázka zní: Jak poznat, co je dobré, jak určit „tohle je fajn, to si přečti, zbytek zahoď“. Jde to jenom velice těžko. Ten samý pro­blém je i na Je­mendu: přes deset tisíc alb svo­bodně ši­ři­telné hudby. Ale jak vy­lo­vit za­padlé perly, jak zjis­tit, co by se líbilo ? Těžko. Ale to už není pro­blém obsahu, ale toho jak v něm hledat.

Během těch let jsem došel k pře­svěd­čení, že tvorba je sprosté slovo.


Do­pl­něno:


* září + říjen 2008

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz