k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Tiká ve mně časovaná bomba

9. 10. 2005 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Po­slední dobou s hrůzou zjiš­ťuji, že nevím kam kráčím. Při usta­vič­ném sle­do­vání Simp­sonů jsem si uvě­do­mil, že mi chybí určitá jasná tvář vý­razné man­ti­nely a zářivý cíl, za kterým bych šel. Ano ve škole ex­ce­luji, patřím mezi nej­lepší i přesto, že se skoro vůbec neučím a dlabu na to, učení mě prostě ne­in­te­re­suje, téma ne­za­jímá, beru to jako po­vin­nost. A v tom je ten pro­blém. Pro­plou­vám dny, ale dávám od nich ruce pryč i oči od­vra­cím. Nikdy se ne­po­no­řím hlou­běji než na povrch. Tudy moje cesta nevede, tohle po­čí­nání mě ne­u­spo­ko­juje.

Pak je tu K47 a mi­zé­rie v ní ob­sa­žená, po­vídky, bás­ničky, ko­miksy a další ela­bo­ráty. Já chci tvořit, chci se sebe dostat ty ne­do­bytné pocity ne­u­r­čité dych­ti­vosti a touhy, kdy chci něco vy­tvá­řet, ale nevím, nebo prostě nemohu. Říkám tomu, že jsem uza­vřen v bub­lině vakua. Ne­scho­pen in­ter­a­go­vat s okolím a tvořit, přesto od­hod­lán, blou­dím bez cíle ži­vo­tem. Žádný maják, za jehož svět­lem bych se mohl vydat.

A místo abych si sedl k Pho­to­shopu a začal zhmo­t­ňo­vat gra­fické fan­ta­zie nebo s tužkou v ruce do­pi­so­val roz­pra­co­vané po­vídky se za­cyklím sle­do­vá­ním Simp­sonů nebo vy­ra­zím na vir­tu­ální únik na kole. Pak se vrátím s hlavou roz­pá­le­nou a srdcem tlu­kou­cím a mám pocit, že ve mně tiká ča­so­vaná bomba.

Za­svě­cený ko­men­tář po letech:

Ano, přesně tenhle úvod­ník vy­vo­lal dlou­hou noční debatu se so-coolem přes icq, ve které jsme si le­da­cos ujas­nili.

Při­ná­ším jí celou, ale ne­za­lá­na­nou (8. srpna 2007 jsem ji za­lá­mal):

so-cool (10:35 PM) :
právě jsem za­brousi na tvoje stránky, sice jsem to ještě ne­pře­čet ale úvod­ník mi mě něčim při­po­míná
Kaja47 (10:36 PM) :
tak to je za­jí­mavé
so-cool (10:38 PM) :
zvláš for­mu­lace nikdy se ne­po­no­řím hlou­běji než na povrch je pra­divá, nemůžu říct, že ex­ce­luju ale pro­plou­vám, aniž bych na něco šáhl
Kaja47 (10:38 PM) :
jo přesně tak to cítím taky a je to tak ve všem
so-cool (10:39 PM) :
mám pocit že to znám víc než dobře
Kaja47 (10:39 PM) :
na­pří­klad?
so-cool (10:40 PM) :
znám člo­věka co jde od nikud nikla a nic nedělá po­řádně….
Kaja47 (10:43 PM) :
jo je to možná způ­so­beno le­ností, která potom přešla do ne­chuti cokoli dělat
so-cool (10:45 PM) :
nevim prostě ten pocit mám, línej jsem a nechuť co­ko­liv dělat? no nevim jen nevim co v lastně chci dělat, takový hle­dání sama sebe
so-cool (10:47 PM) :
asi si zbalim svůj svět a pudu spát, mám pocit že už tu dneska nioc ne­vy­mys­lim
Kaja47 (10:48 PM) :
no ta nechuť je třeba dobře vidět při psaní úkolů nebo učení do školy, 99% věcí od­lo­žím na cestu vlakem do školy toho dne kdy se to píše, to už není lenost, ale taková nechuť
Kaja47 (10:48 PM) :
spát, to by šlo
so-cool (10:48 PM) :
100%
so-cool (10:49 PM) :
99 je málo
so-cool (10:50 PM) :
asi bych měl začít s dlou­ho­dobku, na­lo­žila mi toho víc než jsem myslel
Kaja47 (10:50 PM) :
taky bych měl
so-cool (10:52 PM) :
vlastně ne 100 dneska jsem si pro­četl fyziku, ale jinak mám poci, že jsem zabyl celej den u te­le­viza nebo spanim do dva­nácti, sice jsem přišl ve tři ale stejně. nějak mě tenhle způsob života ne­na­pl­ňuje chtěl bych dělat tolik věcí, který by mě za­jí­mali ale nevim proč prostě se do toho ne­pustm a ztvrdnu u bedny
Kaja47 (10:53 PM) :
teď mi mluvíš z duše přesně takle se taky někdy cítím, den je za­bi­tej a tolik věcí, které bych chtěl udělat.
so-cool (10:55 PM) :
já se tak cejtim zkoro denně. a nevim proč něco ne­dě­lám. stačí jen začít a jde to. sám vym, že když už se do něčeho dám tak u toho vy­dr­žim docela dlouho, třeba když začnu něco psát nebo pro­gra­movta, prostě řeši chyby dokud to ne­chodí a to je tolik věcí co by stálo za to zkusit
Kaja47 (10:57 PM) :
tata rika, že nejdu­le­ži­tější je začít a asi to bude pravda, o prázd­ni­nách jsem za­čí­nal psát po­vídky a pra­co­vat na strán­kách kolem půl­noci ne­za­sta­vil se, v ty dny jsem chodil spát zá­sadně kolem 3:30, někdy i v půl pátý
so-cool (10:58 PM) :
třeba blbá dlou­ho­dobka, to kres­lení mě docela baví udělat to musim, tak proč se tomu ne­vě­nuju, je to jen opros­titr se od bedny dát čtvrtku na prkono a kres­lit
Kaja47 (10:58 PM) :
jo přesně tak spus­tit ten pi­to­mej Visual basic a začít pro­gra­mo­vat…
so-cool (10:59 PM) :
taky vždycky začnu kolem desátý a dělám na něčem do dvou pro­tože ne­do­kážu něco roz­dě­la­nýho nechat ale donuť se začít?
Kaja47 (10:59 PM) :
právě to je asi ten nej­horší moment, začít, asi na to napíšu ně­ja­kou úvahu nebo úvod­ník
so-cool (11:01 PM) :
nej­horší je že oba víme jak a co změnit,ale ne­do­kážu se k tomu do­nu­tit, přece by to pro mě bylo lepší a zá­bav­nější, proč upadám do nudný šěedi ste­re­o­typu a ko­merč­ních se­ri­álů. prostě stačí pustit dobrou muziku ostatní vy­pnout a dát se do toho
so-cool (11:02 PM) :
i ve škole by se našli věci který bych prostě chtěl dělat, stu­do­vat ale končim u toho, že pro­pluju bez toho abych se o něco staral
Kaja47 (11:03 PM) :
ale horší je, že to není jen ve škole, ale i v běžném životě, ve vzta­zích mezi lidmi
so-cool (11:06 PM) :
ostatní mi můžou bejt ukra­dený, svět ne­zpa­sim, já jen chci mít pocit, že jsem k něčemu něco umim a mám svůj cíl a je mi jedno jesli budu dobrej stavř pře­hrad, dobře jezdit na vodě, psát slušný weby, psát za­jí­mavý články, nebo prostě budu dobrej prů­vodce na raf­tech nebo v horách, sice bych hctěl všechno, ale ale­spoň něco a ne všchno dělat napůl ne­ná­sil­nou cestou jako do teď. prostě chbí mi takový to nad­šení se pro ně­ja­kou věc opravdu za­pá­lit
Kaja47 (11:09 PM) :
občas se pro něco za­pá­lím, ale je to krát­ko­dobá nálada, to je ve chví­lích kdy se moje nálada pře­houpne do polohy „Tiká ve mě ča­so­vaná bomba“, je to čirá eu­fo­rie, ale pak to spadne do mi­zer­ných dep­ko­id­ních dnů a je po všem
so-cool (11:10 PM) :
a vůbec chtěl jsem jít spát a né tady fi­lo­zo­fo­vat nad tim co je mi jasný. zejtra ráno to změnim. najdu si cíl
Kaja47 (11:11 PM) :
jo kdyby to bylo tak snadný, to si taky říkám vždycky když jdu spát, napíšu si co zítra dělat, sepíšu všechny ty vy­hlídky, ale další den je to stejné
so-cool (11:11 PM) :
něco mi řiká že když si zejtra ten cíl opravdu najdu tak to nebude na dlouho, ale já bych to fakt chtěl změnit, proč to nejde?????????
Kaja47 (11:11 PM) :
sakra na to se ptám taky, proč to nejde?
so-cool (11:11 PM) :
taky si myslim, že to prko nudče i zejta prázdný a čtvrtky budou dál ležet v šupíku, ale proč?????
so-cool (11:12 PM) :
kdo mi odpoví????
so-cool (11:12 PM) :
prosím!!!!!!!!!!
so-cool (11:12 PM) :
zpastze mě někdo!!!!!!!
so-cool (11:13 PM) :
vždycky jsem si říkal že uvě­do­mit si pro­blém je v potstě hlavní část řešení, ale asi ne.
Kaja47 (11:13 PM) :
spasit se musíš sám! jak jsem někdy říkal, nic není tak ezna­dějné, aby se to mělo vzdá­vat, každý vlak se dá do­běh­nout!
Kaja47 (11:13 PM) :
tady jde taky o to, že ty pro­blémy už znáš strašně dlouho
so-cool (11:13 PM) :
nebo pod něj skočit
so-cool (11:14 PM) :
jo ale proč nemizí ale rostou?
Kaja47 (11:14 PM) :
ne to je po­ra­že­nec­tví, to je moje vlastní prohra

Kaja47 (11:15 PM) :
no ono pro­blémy ne­ře­šit a sklá­dat je na hro­madu je strašně lehké
so-cool (11:15 PM) :
už jsu fakt spát, ráno vstá­vám a chci na­stou­pit do správ­nýho vlaku
so-cool (11:16 PM) :
to je a de mi to dobře
so-cool (11:18 PM) :
tak nejdu spát někdo mi vlezl do kou­pelny
Kaja47 (11:18 PM) :
na­stou­pit do správ­nýho vlaku, to je ono, zavřít dveře a vyjet na cestu
so-cool (11:20 PM) :
to určitě, já chci bejt elling a kjell bjarne a řešit jen takový věci jako te­le­fon a lidi a bejt šťast­něj že žiju jak žiju, mám pocit že si ne­u­vě­do­muju co vlastně mám a ne­vy­u­ží­vám to jak můžu
so-cool (11:21 PM) :
dyť přece mož­ností je jako kráva
Kaja47 (11:22 PM) :
ano, ale usliší tě někdo? občas mám takový pocit, že chci jakoby křičet tak, aby mě slyšel celý svět
so-cool (11:22 PM) :
supr právě vi druhej člověk, s kterym si píšu řekl, že jsem cí­le­vě­do­mej, krásnej pa­ra­dox k tomu co řešíme
Kaja47 (11:23 PM) :
no jde o to s kým si píšeš a co mu říkáš a co o tobě ví
so-cool (11:24 PM) :
to nevim ale myslim si že toho já o sobě vim dost, na to abych na sobě mohl začít pra­co­vat
Kaja47 (11:24 PM) :
„člověk ne­ro­zumí jimým a o to méně rozumí sám sobě“
so-cool (11:25 PM) :
to řekl asi někdo docela chyt­rej
Kaja47 (11:25 PM) :
nebo jak říká jedno ital­ský pří­sloví: do lidí a do me­lounů ne­vi­díš
Kaja47 (11:25 PM) :
to jsem řek já, re­spek­tive napsal v po­vídce Pla­y­back
so-cool (11:26 PM) :
tak seš chyt­rej
so-cool (11:27 PM) :
je pěkný pří­sloví a já se chci změnit, nebo vlasně ne chci změnit to nic ne­dě­lání, nechci se chvá­lit, ale ne­mys­lim si že mám v havě bram­bo­račku a proto můžu něco dělat
so-cool (11:27 PM) :
nemám v hlavě bram­bo­račku, už ani psát neumim
Kaja47 (11:27 PM) :
ale to nic nemění na faktu, že jsem na tom vcelku mi­zerně a nemohu to fak­ticky změnit
Kaja47 (11:28 PM) :
ano můžeš a mohl si už mi­li­on­krát před­tím, dyť už tu bylo +-18let, co se za tu dobu změ­nilo?
Kaja47 (11:30 PM) :
ale já už se zítra vidim, jak vstanu v 6.00 a začnu celý ten ste­re­o­typní den
so-cool (11:30 PM) :
tak to zase pár věcí který se změ­nili a myslim si že to tak bejt mělo se stalo, ale teď to tak nějak upadá a zase změnit všechno co sem do teď dělal avy­kaš­lta se na všechno co mě baví taky neni dobrý
Kaja47 (11:31 PM) :
žít tak každý den, jako kdyby byl po­slední
so-cool (11:33 PM) :
no to určitě. Vstanu vy­čistm soi zuby pudu na vlak budu čumět na tu holku co si sedne proti mě, dojdu do školi budu hodinu čumět do fyziky napíšu pí­sem­kuz, hodinu se budu vě­no­vat matice, jediný co dává smysl, zabyju hodinu ob­čenku, pak někaá an­g­lič­tina. cesta domů, přečtu si pár strá­nek v knížce přídu najim se pak hafo se­ri­álů, simsnovi, ča­ro­dějdy mash a je večer nebude se mi nic chtít dělat tak budiu dál čumět na te­le­vizi, pak icq a spát a pak znovu.
Kaja47 (11:35 PM) :
chtělo by to rozbít ten ste­re­o­typ, nudu a šeď
napadá mě, nemůže ná­ho­dou za tu pa­si­vitu te­le­vize, přece jenom ti nabízí pa­sivní zábavu na dlouhé hodiny
so-cool (11:36 PM) :
před pi­ko­lou za pi­ko­lou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát, UŽ DU, čau
so-cool (11:36 PM) :
taky mě to napadá
Kaja47 (11:36 PM) :
takže konec
so-cool (11:36 PM) :
asi ano
Kaja47 (11:37 PM) :
tak čau, taky se musim jít mejt


* 14.9.2005 / 9.10.2005

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz