k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Jaro číslo dvě + muž mnoha řemesel

3. 12. 2007 — k47 (CC by-nc-sa)

Tak je to tady: při­chází jaro! Mys­líte si, že jsem se zbláz­nil a na za­čátku pro­since blá­bo­lím cosi o za­čátku jara? Je to tak trochu pravda a tak trochu ne. Stačí se po­dí­vat z okna a tam je to naše malé sou­kromé jaro číslo dvě: roztál sníh a začalo být docela teplo. Nevím jak vám, ale mě se to líbí mnohem víc než závěje a ark­tické mrazy. A bylo by krásné, kdyby na vánoce tep­lo­měr uka­zo­val přes den kolem pat­nácti stupňů a roz­kvé­taly by stromy (pravda, pří­roda a chro­ničtí ne­vy­lé­či­telní lyžaři by se asi zbláz­nili, ale toto riziko jsem ocho­ten pod­stou­pit).

Jaro číslo dvě je sice hezké, ale jednak brzo skončí a druhak to není to, o čem jsem chtěl mluvit.

Hlavní téma o kterém jsem chtěl pro­ho­dit pár slov (a podle da­tu­máže jsem tak chtěl učinit už hodně dávno) je prosté kon­sta­to­vání, že jsem muž mnoha ře­me­sel, z nichž každé ovlá­dám jen ne­valně.

Tady na k47čce fušuji do kre­a­tivní tvorby (zdrá­hám se říkat umění, spíš bych se klonil k ozna­čení umě­lecká sa­bo­táž): píšu po­vídky, sem tam ně­ja­kou tu poe a tisíce dal­ších drob­ností. Ale přitom jsem od­ko­jen tech­ni­kou a striktně věřím vědě a jejím přísně ra­ci­o­nál­ním po­stu­pům, což se jaksi ne­se­tkalo s valným po­ro­zu­mě­ním v ko­mu­nitě umělců, kteří blá­bolí o kdejaké magii, osu­dech, mi­nu­lých ži­vo­tech a jiných ne­smyslech. Ať se nám to líbí nebo ne, svět je prostě jenom velký fy­zi­kální systém a basta! Někdy začal a někdy ne­od­vratně skončí, žádní bohové, žádná ne­smr­telná duše, jen čás­tice, ener­gie, hyb­nost, en­t­ro­pie a po­dobné sko­pi­činy.

Ale o tom jsem taky ne­chtěl mluvit!

Ve volném čase se věnuji tvorbě li­te­ra­tury, během školy se zase věnuji něčemu úplně jinému. Chodím na FEL a tam do nás tlačí pro­gra­mo­vání, sítě, tvorbu webů, gra­fiku, da­ta­báze a další drob­nosti. A ani v jednom z těchto dvou světů ne­vy­ni­kám. Nejsem ani ge­ni­ální a ne­spou­taně tvůrčí autor ani vy­ni­ka­jící „to druhé“. Velkou část na fron­tál­ním ne­ú­spě­chu nese fakt, že se zkrátka ne­vy­dr­žím něčemu naplno vě­no­vat a taky mě nic moc zas tak ne­há­kuje, abych se tomu musel od rána do večera vě­no­vat. Na­lé­havé pro­blémy vy­dr­žím od­klá­dat ně­ko­lik týdnů a pak se jimi teprve za­bý­vat. No nic, po­po­je­deme.

Ne­dávno jsem se za­mýš­lel, kde bych mohl teď být, kdy­bych chodil na nějaké lepší školy, kde by mi na­bídli něco víc než v ge­ne­ric­kých vzdě­lá­va­cích in­sti­tu­cích. Nemám rád tyhle „co-kdyby“ kecy. Před tím bylo před tím, teď je teď a už je pozdě na to cokoli měnit. Ale přesto jsem se nad tím za­mys­lel. Zpětně se na svojí tra­jek­to­rii naším škol­stvím dívám jinak než před lety, kdy jsem hleděl do­předu. Tou dobou jsem chtěl být na­prosto prů­měrný a do běž­ného ko­lek­tivu za­pa­da­jící (to že jsem se ne­do­stal na gym­ná­zium nebylo vůbec způ­so­beno ne­do­stat­kem zna­lostí). Nějak mě ne­na­padlo, že by mi „lepší“ pro­středí mohlo dát víc. Leč stalo se a já se ocitl ve ško­lách, kde jsem pro­chá­zel na vý­bor­nou a vůbec jsem se neučil (teď se nechci chvástat, ale je to tak. Celé měsíce jsem se na látku ani ne­po­dí­val a pro­chá­zel jsem tak nějak při­ro­zeně s nad­prů­měr­nými vý­sledky). Teď, když stojím na druhé straně ča­so­vého in­ter­valu, chci být sa­mo­zřejmě co nejvíc aty­pický (což se mi více či méně daří hehe) a tak nějak mám pocit, že jsem pro­mar­nil veliké mož­nosti. Ale na druhou stranu fakt, že jsem na­stou­pil do re­gu­lární páté třídy na­místo primy, ve svých dů­sled­cích za­pří­či­nil moje ší­len­ství & emoční la­bi­litu a od­star­to­val mé pachtění li­te­rární ba­ži­nou ve snaze všechno to zapsat do vět a slov. A jsme zase u toho: nemá smysl pře­mýš­let, co by bylo kdyby se stalo něco jiného a tuplem kra­vina je mi­nu­lých činů li­to­vat.

Takže, kdyby po mě někdo chtěl, abych z téhle smečky slov vy­vo­dil mo­rální po­na­u­čení, bude znít: dě­lejte to co dělat chcete, ale dě­lejte to po­řádně & ne­pře­mýš­lejte co by kdyby, ale spíš se sou­střeďte na to co se stane právě teď.

Stejně na­ko­nec přijde něco jako Rag­narök a pak jací jsme byli! hehe

kaja47 (autor mnoha ře­me­sel)


17. září 2007 + 24. září 2007 + 3. pro­since 2007

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz