k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Dědictví

4. 8. 2008 — k47 (CC by-nc-sa)

Dě­dic­tví je všude kolem nás a na­pl­ňuje naše životy. Dědíme ma­je­tek, kul­turu, víru, prostě cokoli a nelze se tomu zcela vy­hnout. Sa­mo­zřejmě, můžeme všechno od­mít­nout a vysrat se na ta všechna mrtvá sta­letí, udělat tlus­tou čáru a začít nanovo, ale to se nikdy úplně na sto ne­po­daří. Naše ci­vi­li­zace je za­lo­žena na odkazu (na mysl mi bezděčně při­chá­zejí slova knihy Svo­bodná kul­tura), na kterém dál staví, buduje a vyvíjí se. A to není špatně. Pra­vi­delné re­starty, se­pa­race od mi­nu­losti a pře­tr­žení nitě kon­ti­nu­a­lity by bylo kon­tra­pro­duk­tivní.

Na druhou stranu, je někdy dě­dic­tví jenom kotva a zby­tečná přítěž, kterou musíme táh­nout dál (nebo se to aspoň po­va­žuje za spo­le­čen­sky správné).

Ne, opravdu jsem nic ne­zdě­dil a moc se mi ta myš­lenka ne­za­mlouvá, pro­tože proces dědění je za­lo­žen na ter­mi­naci a to je proces, který nikomu ne­přeju. Zvlášť mi otvírá kudlu v kapse ten druh ne­u­přím­ného vli­cho­cení se do přízně jenom za účelem zís­kání dě­dic­tví. Z toho je mi do­o­pravdy zle.

Ale o tom jsem tady ne­chtěl mluvit/psát.

V po­slední době během prázd­nin jsem zase pře­dě­lá­val k47čku na plně dy­na­mic­kou apli­kaci a chtě-něchtě musel jsem hráb­nout až do morku kostí, poš­te­lo­vat stroje a hlavně v první řadě nějak ex­tra­ho­vat data ze sta­tic­kých sou­borů do da­ta­báze a do šablon. A při té čin­nosti, když jsem v Ruby psal kon­verzně-do­lo­vací skripty, abych re­gu­lár­ními výrazy nebo XML par­sery hob­lo­val HTML a pře­tvá­řel to do ně­ja­kých kloud­ných SQL in­sertů (sranda byla, že forma pů­vod­ních sou­borů nebyla na sto za­ru­čena, takže o výjmky nebyla nouze) mi došlo, že i když se k47čka zdá jakoby zcela nová, ve sku­teč­nosti v sobě ob­sa­huje frag­menty těch strá­nek, které jsem začal psát někdy v létě roku 2002. Linie po­kra­čuje, je tu stále to his­to­rické dě­dic­tví.

Vtip je v tom (aspoň mě to přijde veselé), že i když jsem tuhle in­ter­ne­to­vou lo­ka­litu pře­dě­lá­val ne­spo­čet­ně­krát a ně­ko­li­krát zcela změ­nila svojí tvář, nikdy jsem si neřekl: „Hele tohle jsou sračky, za­ho­dím to a začnu znova“ (po­cho­pi­telně obsah by zůstal). Vždycky jsem stavěl na tom, co bylo, vždycky jsem měnil sou­časné. Nikdy jsem úplně ne­pře­psal sty­lo­pis. Vnitřní i vnější struk­tura zů­stala doteď, ale jenom se pře­ta­vila do šablon a sekcí, které vy­chá­zejí z těch za­čátků před šesti lety.

A pointa? Vcelku žádná. Jenom jsem řád, že jste vy a hlavně já s tě­mihle strán­kami vy­dr­želi až do sou­čas­noti. Ja­ko­že­dík!

kaja47 (za­sněný a vzpo­mí­na­jící)


PS: Sta­tis­tika apo­ka­ly­psy, tedy ehm, nové podoby strá­nek: 16 MySQL ta­bu­lek, 6 po­hledů, 8 tri­g­gerů, 16 net­te­ov­ských pre­sen­terů, 47 šablon, 22 rout, pár dnů práce v Nette a Dibi. Nic moc, ale mnohem víc než jsem pů­vodně před­po­klá­dal.


* 2. srpna 2008

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz