Zrychlete, proboha zrychlete!
Jsem vlakofil! Musím to říct. Mám rád vlaky a všechno co se kolem nich točí. A proto jen smutně koukám na současnou situaci na železnici. Vlaky jsou nemohou konkurovat kamionům v nákladní dopravě a i osobní doprava pokulhává. Vlaky jsou poněkud obstarožní. Sám jezdím panťákem (řada 451 nebo 452), který mládí prožíval v šedesátých (!) letech a teď to podle toho vypadá. Nejsem žádný dortík, takže mi to nevadí, jde mi hlavně o přepravu, ne i nějaký bůh ví jaký komfort, zvlášť, když ve vlaku většinou spím (a že jsem se naučil usnout téměř vždycky a v nejpodivnějších polohách). Přesto se situace pomalu lepší, ale tempo je móóóc pomalé. Stavějí se nové koridory (hurá!), panťáky jsou a budou nahrazovány jednotkami 471 (paráda!) (Možná to nebude nikoho zajímat, ale jednou do Benešova poslali jednotku 470, které byly vyrobeny jen dvě soupravy. Moc hezký vláček, dvoupatrový, usnul jsem téměř okamžitě, veliké pohodlí.) No nic, opustíme závorky.
Ale i když se všechno bude vyvíjet optimisticky, budou moci vlaky převzít hlavní slovo v dopravě cestujících? Možná. Mají k tomu několik předpokladů: veliká kapacita spojů, „imunita vůči okolním vlivům“ (někde je trochu náledí a autobusy už nejezdí, zato vlaky jsou poněkud spolehlivější. Ať si kdo chce, říká co chce, ale podle mých zkušeností se zpoždění prakticky nekonají a aby to nejelo, musí se posrat něco fest = urvaná trolej a tak) a pak taky rychlost. A to hlavně rychlost. A tady je jádro mých duševně-střevních pochodů: rychlost je jedna z hlavních zbraní vlakové přepravy na dlouhé vzdálenosti, tedy přesněji řečeno rychlost kombinovaná s cenou. Jde mi o následující, auta mají na dálnici povoleno 120km/h a to je maximální bezpečná rychlost (porovnejte havárie na silnicích a na kolejích, počet mrtvých mluví za vše: vlaky jsou statisticky 1000× bezpečnější) a pak už nic není, žijí tam lvi a pokuty. Zato moderní evropské rychlovlaky (TGV, ICE, španělské železnice, pro které Siemens dodává fantastické Velaro-E) mají maximálky kolem 350km/h (právě to Velaro-E). Neříkám, že je to průměrná provozní rychlost, ale také neříkám, že je to konečná mez. Nějací inženýři říkají, že není problém postavit klasický vlak (kolo-kolejnice), který by měl maximální provozní rychlost 500km/h a tomu už říkám fofr (a pak rekord může být třeba 600, což by neměl být problém jelikož jedna TGV trhla fofr lehce přes 515). A to už je téměř polovina rychlost zvuku (rychlost zvuku je baj-voko 1250km/h). No neříkejte, že se cestování takovýmhle monstrem zrychlí. To je hlavní možnost vlaků. Mohou být rychlejší (a to nemluvím o maglevu a vactrans jako třeba Swiss metro, to je úplně jiná pohádka a jiné možnosti), mohou být tak rychlé, že vytlačí lokální leteckou dopravu. Samo, je zase otázka, co to bude stát (ale myslím, že letadla budou dražší), protože nakoupit vlaky, které nebudou levné (miliarda na jednu soupravu minimálně, se vsaďte), pak postavit příslušně rychlé koridory. A pak taky kolik bude stát taková „letenka“, která člověka vystřelí přes půlku Evropy za několik málo hodin. Všechno je to o penězích ale i kdyby byla veřejná doprava zadarmo, tak pořád budou existovat těžcí suveréni, tedy pánové s vlastními vozy, největší borci na světě, kteří si nenechají vzít svůj automobil. (Zajímavé je, že individuální automobilová doprava je vskutku individuální a co auto to jeden cestující, což je poněkud nehospodárné, ale budiž.)
O co mi jde? Těžko říct. Možná o obrovské rychlosti, kterými lze v budoucnu cestovat. Možná jsem jen zmatený obdivovatel ocelových obrů, který, přestože skoro necestuje (mám radši kolo), má rád jen tu možnost cestovat neuvěřitelně rychle. A tak volám: „Zrychlete! Proboha, zrychlete! To je budoucnost.“
PS. Tímhle článkem jsem spíš vyjádřil svůj názor na věc. Já třeba cestuji vlakem rád, protože se tam dá bezvadně spát (autobusy se moc kroutí, vlaková jízda je spíš klidnější co se týče tlaků, které na člověka působí), dost často si čtu (když čtu v autě nebo busu, tak se mi chce zvracet), nebo pracuju: učím se, dělám úkoly, píšu povídky, nebo cokoli jiného. A je to fajn a neměnil bych.
* 12. 2. 2006