Zapamatováníhodná událost
Včera jsem byl na Době ledové 2 s kamarády. Film je to přiměřeně zábavný, ale žádná extra sláva to není. Hlavní zdroj fascinace spočíval ve fantastické úrovni počítačové animace, ta byla doopravdy fešná. Tečka. Dál o tom filmu nebudu mluvit. Jen jsem se obloukem dostal k hlavní myšlence těchto několika veskrze zbytečných řádků. Když jsme se vraceli z kina, tak jsme o tom filmu mluvili všehovšudy několik desítek vteřin. Jo, čtete správně, nemluvili jsme o něm prakticky vůbec. Místo toho jsme hulákali variace na téma „Dám si lidské mládě v housce.“ „Nemáme housky.“. Pro pochopení je to hláška z Futuramy.
Když vezmu v potaz, že obě dvě zmíněné záležitosti je zaměřením něco podobného, jde o věcičky na pobavení. Někomu se může líbit ono, někomu něco jiného, to připouštím, ale chci říct, že kvalitu filmu/seriálu/čehokoli lze nejlépe měřit podle toho jak se na něj vzpomíná a jak se o něm mluví. O tom včerejším filmu už řeknu jen pramálo slov a snad vůbec nikdy si na něj nevzpomenu tak nějak sám od sebe. Naproti tomu o Futuramě se pořád s grupou bavíme skoro pořád. A tak i malé skeče a scénky, kterým se člověk, když je poprvé vidí, ani nezasměje, stávají něčím víc. A o to mi jde. Interní hodnocení filmů/her/knih/seriálů (které má spíš binární charakter) provádím podle stopy, kterou zanechá v paměti.
Pravda k úvodnímu srovnání jsem použil poněkud jiné formáty, seriál s celkovou stopáží 24 hodin + něco a film 91 minut + 15 minut kinoreklamy. Ale je i spousta nekomediálních filmů na které rád vzpomínám a hodnotím je jako přeživší. Například: Mullholand Drive, Baraka, Lola běží o život, z PC her třeba: Max Payne, X-COM, Simutrans, knihy: 451 stupňů Fahrenheita, Hlava XXII + další věci mimo tyto kolonky (Cimrman, Futurama a další), to jsou ti vítězové.
Třeba na jedné nejmenované filmové stránce jsem dal Pánovi prstenů z fleku hodnocení 0%. Když to kamarád, který tam je shodou náhod něco jako redaktor nebo kýhož-laka, zjistil, hned se ptal proč. Proč jsem tedy dal nulu? Odpověď je nahoře. Možná, že je to nejnákladnější filmový projekt všech dob, nebo taky ne, možná je některými lidmi považován za nejfabulóznější a nejinkvoritovitilitější filmový maxiopus hodný tesání do kamene, podle jiných jsou to zvratky za miliony dolarů. Já neříkám ani to, ani ono, jen říkám, že ten film nemá žádnou naději na život po premiéře (aspoň pro mě). Prostě tak tři dni mám v hlavě mlhavé tušení, ale to pak odezní a už se nevrátí, hotovka. A proto ta nula. Konec. Možná to tak vypadá, že pro mě existují jen kategorie „kultovní“ a „zapomenutý“ a asi to bude pravda. Jak jsem psal, zkrátka binární: dobré a ty ostatní. Hotovka.
Nikomu nenutím svůj vkus, jen říkám, že věci nehodnotím podle prvního dojmu, ale podle hodnoty opakované konzumace & vzpomínek & debat. Prostě dalšího ruchu kolem. (Ale na druhou stranu mě nějak moc nehákují fan-fiction a podobné fan-věci).
* 17.4.2006