k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Zapamatováníhodná událost

17. 4. 2006 (před 13 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Včera jsem byl na Době ledové 2 s ka­ma­rády. Film je to při­mě­řeně zá­bavný, ale žádná extra sláva to není. Hlavní zdroj fas­ci­nace spo­čí­val ve fan­tas­tické úrovni po­čí­ta­čové ani­mace, ta byla do­o­pravdy fešná. Tečka. Dál o tom filmu nebudu mluvit. Jen jsem se ob­lou­kem dostal k hlavní myš­lence těchto ně­ko­lika veskrze zby­teč­ných řádků. Když jsme se vra­celi z kina, tak jsme o tom filmu mlu­vili vše­ho­všudy ně­ko­lik de­sí­tek vteřin. Jo, čtete správně, ne­mlu­vili jsme o něm prak­ticky vůbec. Místo toho jsme hu­lá­kali va­ri­ace na téma „Dám si lidské mládě v housce.“ „Nemáme housky.“. Pro po­cho­pení je to hláška z Fu­tu­ramy.

Když vezmu v potaz, že obě dvě zmí­něné zá­le­ži­tosti je za­mě­ře­ním něco po­dob­ného, jde o vě­cičky na po­ba­vení. Někomu se může líbit ono, někomu něco jiného, to při­pouš­tím, ale chci říct, že kva­litu filmu/se­ri­álu/če­ho­koli lze nej­lépe měřit podle toho jak se na něj vzpo­míná a jak se o něm mluví. O tom vče­rej­ším filmu už řeknu jen pra­málo slov a snad vůbec nikdy si na něj ne­vzpo­menu tak nějak sám od sebe. Na­proti tomu o Fu­tu­ramě se pořád s grupou bavíme skoro pořád. A tak i malé skeče a scénky, kterým se člověk, když je poprvé vidí, ani ne­za­směje, stá­vají něčím víc. A o to mi jde. In­terní hod­no­cení filmů/her/knih/se­ri­álů (které má spíš bi­nární cha­rak­ter) pro­vá­dím podle stopy, kterou za­ne­chá v paměti.

Pravda k úvod­nímu srov­nání jsem použil po­ně­kud jiné for­máty, seriál s cel­ko­vou sto­páží 24 hodin + něco a film 91 minut + 15 minut ki­no­re­klamy. Ale je i spousta ne­ko­me­di­ál­ních filmů na které rád vzpo­mí­nám a hod­no­tím je jako pře­ži­vší. Na­pří­klad: Mullho­land Drive, Baraka, Lola běží o život, z PC her třeba: Max Payne, X-COM, Si­mu­trans, knihy: 451 stupňů Fa­hre­nhe­ita, Hlava XXII + další věci mimo tyto ko­lonky (Ci­mr­man, Fu­tu­rama a další), to jsou ti ví­tě­zové.

Třeba na jedné nejme­no­vané fil­mové stránce jsem dal Pánovi prs­tenů z fleku hod­no­cení 0%. Když to ka­ma­rád, který tam je shodou náhod něco jako re­dak­tor nebo kýhož-laka, zjis­til, hned se ptal proč. Proč jsem tedy dal nulu? Od­po­věď je nahoře. Možná, že je to nej­ná­klad­nější fil­mový pro­jekt všech dob, nebo taky ne, možná je ně­kte­rými lidmi po­va­žo­ván za nej­fa­bu­lóz­nější a nej­inkvo­ri­to­vi­ti­li­tější fil­mový ma­xi­o­pus hodný tesání do kamene, podle jiných jsou to zvratky za mi­li­ony dolarů. Já ne­ří­kám ani to, ani ono, jen říkám, že ten film nemá žádnou naději na život po pre­mi­éře (aspoň pro mě). Prostě tak tři dni mám v hlavě mlhavé tušení, ale to pak odezní a už se ne­vrátí, ho­tovka. A proto ta nula. Konec. Možná to tak vypadá, že pro mě exis­tují jen ka­te­go­rie „kul­tovní“ a „za­po­me­nutý“ a asi to bude pravda. Jak jsem psal, zkrátka bi­nární: dobré a ty ostatní. Ho­tovka.


Nikomu ne­nu­tím svůj vkus, jen říkám, že věci ne­hod­no­tím podle prv­ního dojmu, ale podle hod­noty opa­ko­vané kon­zu­mace & vzpo­mí­nek & debat. Prostě dal­šího ruchu kolem. (Ale na druhou stranu mě nějak moc ne­há­kují fan-fiction a po­dobné fan-věci).


* 17.4.2006

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz