Serializace konceptů
Když občas zabřednu do trans-humanistických úvah, pořád mi v hlavě vrtá jedna otázka: je možné někomu sdělit nějaký abstraktní koncept, aniž bychom tento koncept museli pojmenovat slovy, vyjádřit graficky nebo materializovat jiným prostředníkem? Bylo by možné koncept přenést přímo?
Mozek je neuronová síť a abychom přenesli nějaký abstraktní koncept z jednoho mozku do druhého, museli bychom vzít kus téhle složité sítě, implantovat ji do jiného mozku a aklimatizovat ji na koncepty, na které je neuronový systém příjemce trénovaný.
Každý z nás může svět vnímat velice odlišně, například barvy můžou být pro různé lidi zcela odlišné, můžou být zcela invertované, ale to je jenom vnitřní reprezentace na které nezáleží, protože ji není možné pozorovat zvenku (něco jako toto). Všichni synchronizujeme své vjemy přes nějaký externí stabilní stimulus. Při přenosu na přímo by byla tato abstrahovaná interní reprezentace odhalená. Podobně jako když člověk, který je celý život slepý, najednou začne vidět, není schopen porozumět tomu, co vidí. Systém funguje, světlo dopadá na sítnici, je přenášeno zrakovým nervem, ale mozek nedokáže jednotlivým signálům přiřadit význam, nerozumí mu, není pro něj vytrénován.
Nejjasnější je paralela se světem počítačů. Mozek je jako počítač, diskrétní a samostatný systém; koncept je v tomto přirovnání kus paměti tohoto stroje. Abychom přenesli informaci mezi dvěma PC, musíme ji nejprve serializovat do formátu, kterému oba stroje rozumí, a teprve tento transformovaný formát poslat po síti, která dva počítač propojuje.
Analogie je jasná:
- serializace dat odpovídá přetvoření abstraktního konceptu do slov
- poslání dat po drátě představuje vyjádření konceptu řečí, písmem, obrazem
- samotný síťový kabel je pak prostředí, které odděluje neuronové systémy a kterým se přenese zvuková vibrace / sprška fotonů kódující daný koncept.
Přenášení syrového konceptu by se rovnalo posílání kusu operační paměti. Ta sama o sobě může obsahovat srozumitelné informace, ale může obsahovat pointery ukazující na jiné kusy paměti odesilatele – kusy, které příjemce vůbec nemusí mít nebo na jejich místech může být něco zcela jiného. Neošetřený kus paměti je možné přenést, ale příjemci nedává smysl.
Odpověď tedy zní: nejspíš ne.
Pozn:
- To všechno má několik důsledků. Jeden z nich je, že skutečné kolektivní vědomí nemůže nikdy existovat. Může vzniknout jedině jeho iluze, která však vždycky bude nedokonalá.
- K řešení mě nasměroval Rich Hickey a jeho přednáška Value of values, která se nijak netýká neuro-vědy, ale světa počítačů.
- O tomhle všem píšu v letošní NaNoWriMo povídce Horečka.