k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Matrix

15. 8. 2003 — k47 (CC by-nc-sa)

Viděli jste taky Matrix? První díl nebo Re­lo­a­ded? Ať tak nebo tak, je to jedno oba na­rá­žejí na stejné myš­lenky. Druhý díl ve mně za­ne­chal de­pre­sivní díru, ale o tom nechci psát. Je tu totiž něco jiného.

Tak zaprvé: Co když je to pravda? Co když jsme sami sebe před­čili a vy­vi­nuli do­ko­na­lou umělou in­te­li­genci (UI) a poz­ději s ní vál­čili, pro­hráli a byli uvr­ženi do ot­roc­tví a pout, které ne­vní­máme. Může to být pravda asi se stej­nou prav­dě­po­dob­ností, jako to nemůže být pravda. Od­po­věď je tam * venku * :-). Systém, poté co všechny zot­ro­čil, po­su­nul hodiny třeba o tisíc let zpátky do roku třeba 1356.

To proto, aby měl co si­mu­lo­vat – má pod­klady pro ti­sí­ci­letý vývoj. Lidé ne­bu­dou vědět o tom posunu, jejich vzpo­mínky se změní a budou znovu žít 1000 let, které už dávno uply­nuly. A jednou za 1000 let se do­sta­nou do stejné fáze jako jejich před­kové a vy­tvoří vlastní UI si­mu­lo­va­nou v do­ko­na­lej­ším Ma­t­rixu, his­to­rie se bude opa­ko­vat a vznikne Matrix v Ma­t­rixu, Matrix na druhou. Matrix si­mu­lo­vaný v jiném Ma­t­rixu, dva­krát zot­ro­čení lidé a možná to půjde zase znovu a zase se vyvine nový systém ještě hlou­běji, nebo se sys­témy nad sebou sloučí. A nebo: když bude hrozit vznik „pod­sys­tému“, vyšší systém zas re­star­tuje hodiny a vývoj hlu­boko do mi­nu­losti. A teď si před­stavte, že tady někde jsme, zot­ro­čeni sami sebou nebo se tam hrneme.

Ale tady na­rá­žím na další téma, v Matrix-filmu taky dost často zmi­ňo­vané – mož­nost volby. Před­stavte si ten Matrix, který po­su­nul vývoj a je dejme tomu rok 1999. Mám mož­nost volby, nebo udělám znovu to co se už dávno stalo. Dovolí mi to systém? Nebo udělám to samé čistě jen proto, že to prostě vy­ply­nulo ze všech mož­ných dů­sledků. Můžu si vlastně volit ve sku­teč­ném životě, není můj čin jen vý­sle­dek rov­nice jejíž prvky a kon­stanty byly určeny při velkém třesku? Nebo: je to co jsem udělal vlastně moje roz­hod­nutí nebo se tak prostě mělo stát, pro­tože tak vy­chází rov­nice. To nejde poznat, pro­tože se může stát jen jedna z mož­ných va­ri­ant. Ty ostatní mož­nosti ne­na­sta­nou, ale je to moje vůle nebo osud?

Tak na­pří­klad jsem na roz­cestí a obě cesty vedou na stejné místo, stej­nou kra­ji­nou a jsou stejně dlouhé. Mám teď mož­nost volby, nebo udělám to, co jsem měl udělat. Když by v tom byl osud, dalo by se to před­po­vě­dět úplně přesně. Sta­čilo by jen znát všechny prvky rov­nice.

V tom pří­padě můžou exis­to­vat věštci a vědmy. Navíc Ma­t­rixu může ovliv­ňo­vat rov­nici a osud. I když ten Matrix je vlastně taky vý­sle­dek po­dobné rov­nice a i on se chová tak jak se chovat má. Ani UI nemá mož­nost volby. Takže jestli jsme v Ma­t­rixu, je to tak, pro­tože se tak mělo stát. Ode­vzdat se Osudu není lehké a já myslím, že není mož­nost výběru. To nám jen tak při­padá a do­mní­váme se, že máme osud ve vlast­ních rukách, ale udě­láme to k čemu nás do­tlačí okol­nosti. Kdo se nechce poddat má mož­nost volby z ně­ko­lika mož­ností a vybere tu kterou si má vybrat. Nebo jinak vy­bí­rat z jediné mož­nosti.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz