k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Last mile

18. 10. 2003 — k47 (CC by-nc-sa)

Jednou jsem si takhle vy­ra­zil na kole. Valil jsem rychle a zvostra! Ušla­pal jsem asi 40km prak­ticky bez pře­stávky a dost rychle. Byla to fakt jízda, ale: jednom jsem sjíž­děl 6km dlouhý ko­pe­ček dolů a na tomto úseku byla jediná ne­pře­hledná za­táčka, kde bych ne­chtěl potkat žádné auto. Ale já jsem právě na této 6km štrece potkal jediné auto a právě v tom je­di­ném místě, kde bych ho ne­chtěl potkat. To je snad na­schvál! Taková shoda náhod! Proč ne­mohlo vyjet o 30 vteřin dříve? Proč? Jelo jak jelo a jako na po­tvoru jsem to potkal na tý blbý za­táčce.

Ale ten samý den se stala další ne­pří­jemná věc. Celou cestu jsem pádil a když už jsem se vracel ne­po­tkal jsem za po­sled­ních 10 minut ani ži­váčka. Asi na 10 me­t­rech jsem zpo­ma­lil a sotva se vlekl. A v tom mě před­jelo auto. To taky ne­po­těší. Já ze sebe 40km vy­dá­vám všechno a v je­di­ném úseku, kde jedu „trochu“ po­ma­leji, mě někdo spatří! To si teda o mně museli udělat pěkný ob­rá­zek. Do­konce v tom autě se kdosi otáčel a díval se za mnou. Nemám páru kdo to mohl být (i když mám jeden tajný typ), ale musel(-a) si o mně myslet, že jsem nějaký somrák. Tedy potom jsem si to tak nějak uvě­do­mil a vy­star­to­val jsem ta­ko­vou rych­lostí, kterou bych ne­vy­vi­nul, ani kdy­bych nebyl una­vený.

Tenhle sprint, kdy jsem se hnal do kopce, se slovy „seru na to; last mile“, jako ohnivá čára mi vy­dr­žel jen asi 300 metrů a pak už mi došli síly.

A co tím chci říct? To, že špatné věci, nebo skutky které se nehodí, se jako na po­tvoru stanou v ten nej­horší možný čas a na tom nej­hor­ším místě. Je to tak, vždycky se stane, to co by se stát nemělo. Možná je to tím, že tyto špatné kon­ste­lace a náhody si uvě­do­mu­jeme, za­tímco ty dobré ne­vě­domky pře­jdeme a ne­ra­du­jeme se: „tohle by mohlo vlastně skon­čit mnohem hůř.“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz