povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

Konec a začátek

       

(zuřivost je jako droga: dává křídla, ale jen na chvíli a pád je velice tvrdý)

Kdysi

jsem byl naštvanej. Moc.Byl to skoro amok. Jediný k čemu jsem se zmohl, bylo vzít kolo a ujet někam daleko. Chtěl jsem jet daleko do lesa a tam rozmlátit všechno na co přijdu, vyrvat stromky ze země a rozsekat nějakou oboru, abych ze sebe vybil zlost. Jel jsem dál, nohy jsem měl těžký, ale pořád se mnou lomcovala zuřivost. A neustávalo to. V duchu jsem si říkal a potom jsem skoro řval, jak všechny lidi nenávidím a jak bych chtěl všechny pozabíjet. V tom návalu zuřivosti jsem si zničil zvonek na kole, jedním trhnutím jsem ho doslova urval z řídítka. Byl to amok a já si uvědomoval, že se vlastně vůbec nemůžu ovládat.Jel jsem dál, plný nenávisti a s chutí všechno zničit a pozabíjet.

Pak jsem před sebou uviděl dva lidi. Přibrzdil jsem, ale stále jsem. Plný nenávisti, pokračoval. Ale pak jsem je míjel a podíval jsem se na ně. Nějaký stařík vezl svou matku nebo manželku na invalidním vozíku. Cosi se ve mně zlomilo a já už necítil zlost a zaplakal jsem. Tam jsem pochopil, tam jsem se našel. Viděl jsem to tomu staříkovi na očích - byl spokojený a to já nebyl.Uvědomil jsem si, pro jakou maličkost jsem se takhle naštval.Vjel jsem do lesa a vydal se nejpustší cestou na nejodlehlejší místo, kam moc lidí nehodí. Zastavil jsem a dlouze jsem přemýšlel.

Přišel jsem na to, že kdybych přemýšlel klidně a jasně, nic by se nestalo. Byl bych v pohodě. Nejednat podle emocí, nejednat citově, nebo alespoň se nenechat emocemi zcela ovládnout, to mi chybělo. Jednat rozumem a jednat chladně a přesně, nedopouštět se chyb.

Tam na tom pustém místě v lese se naplnilo něco o čem jsem dlouhou dobu přemýšlel. O jakémsi "učení" nebo víře v přesnost, rozum, o jakémsi "hnutí", jehož členové by se snažili být lepší než všichni před nimi a snažili by se jednat správně a bez chyb. Nesnažili by se zachránit, spasit nebo polepšit svět, ale dělali by vše pro sebe a tak aby byli sami spokojeni. Tedy lidé zbavení lidských vad a nedokonalosti ve své osobnosti.
Svoje názory ještě rozepíšu.


příbuzné články:
Mail slibující štěstí
Namiřte na sebe kamery
Haity, ropa, politická korektnost, genderová lingvistika a blogující papež
wiki
Matrix