k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Kazatelé

6. 7. 2007 (před 12 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Každý člověk je ka­za­te­lem. Tohle jsem si uvě­do­mil, když mi Timmy z kruhu dal cédéčko jejich sku­piny Wessani a já se do něj za­po­slou­chal. Wessani jsou ra­pu­jící kře­stani. Za­jí­mavé? Ne dost na to, abych o tom psal článek. Oni rapují o té­ma­tech víry a o Bohu, což vypadá takhle na­psané dost bi­zarně, ale fun­guje to. V těch oka­mži­cích mi došlo, že oni jsou ka­za­telé a novými pro­středky se snaží kon­ver­to­vat a kázat víru. Proč ne? A to vůbec není nic zvlášt­ního. Každý člověk, který se kdy ve­řejně vy­ja­d­řo­val, je ka­za­te­lem. Pre­zen­tuje svojí pravdu a snaží se o ní pře­svěd­čit všechny ostatní. A to nemusí jít o názory nikterak zá­važné. Stačí úplně oby­čejný blog, který je také ne­ná­pad­nou ka­za­tel­nou, která při­ta­huje stádo na­slou­cha­jí­cích.

I já jsem ka­za­tel a celé stránky k47.cz jsou mou ka­za­tel­nou. I když nemám žádný akční plán, kážu cha­o­tické zlo a op­ti­mi­zan­tro­pické vzru­chy. Kdo mi na­slou­chá a uvěří, je zcela au­to­ma­ticky pod­vě­domě pře­tvá­řen. Může pomalu při­jí­mat cizí vizi světa a názory. A to je pod­stata kázání – kon­ver­to­vání; neboli změna pře­svěd­čení a názorů, zcela při­ro­zená věc, základ moci.

Když tohle víme, můžeme snadno při­pra­vit recept vir­tu­ál­ního za­tra­cení. Si­tu­ace je ná­sle­du­jící: ka­za­telna je in­ter­net, vy ne­sou­hla­síte s ka­za­te­lo­vými názory. Co s tím? Agre­sivně za­ú­to­čit? Ne, to roz­hodně ne. Když chcete někoho na in­ter­netu uvrh­nout v za­po­mnění, pře­staňte o něm mluvit, ne­pište o něm, ne­od­ka­zujte na jeho stránky, ne­haňte ho a ani ne­vy­slo­vujte jeho jméno, prostě na něj za­po­meňte. Tak ho nej­lépe vy­ma­žete z po­vě­domí. In­ter­net totiž velmi dobře po­tvr­zuje pra­vi­dlo, že i ne­ga­tivní re­klama je re­klama. Ano, vir­tu­ální ka­za­tel, který zjedná roz­ruch, naštve spousta lidí a ti ze svých blogů budou lin­ko­vat ka­za­te­lovu stránku. Tito lidé se stá­vají ka­za­te­lo­vým ná­stro­jem a tyto odkazy – ner­vové spojky in­ter­ne­to­vého mozku – jsou za­chy­ceny a in­de­xo­vány, vzru­chy se šíří a ka­za­tele je možné najít snad­něji. A přesně tuto in­to­xi­kaci ne­mů­žeme do­pus­tit. Když chceme, aby byl za­po­me­nut, musíme o něm pře­stat myslet, musíme ho vy­hla­dit z po­vě­domí, ale přitom ne­vy­slo­vo­vat jeho jméno, ne­u­ka­zo­vat na něj, ne­po­pi­so­vat ho kon­krétně, ani pomocí se­be­o­bec­něj­ších me­ta­for. Je to tichý vzdor. Ghándí, děkuji.

Pro ka­za­tele je dů­le­žité, aby se o něm vědělo a tam také smě­řuje veš­kerá jeho čin­nost. Pře­trh­nutí linky mezi ním a jeho obětmi je další rána jeho mož­nosti být viděn a ná­sle­do­ván. Ne­bojte se udělat ně­ja­kou tu sa­bo­táž, všechno je po­vo­leno, když se o tom nikdo ne­do­zví. Ne­lá­mejte vaz vlast­níma rukama, když to jde udělat lépe…

Ale jiné ne­přá­tel­ské pa­ra­zi­tické ka­za­tele ne­mu­síme jenom za­bí­jet a pak po­ti­chu po­jí­dat jejich led­viny. Dost často je třeba se jim bránit, když se snaží kon­ver­to­vat přímo nás. Nemusí jít o nějaké vy­slo­vené lo­bo­vání, ná­silné pře­ta­ho­vání k nějaké ne­smy­slné víře. I pitomá re­klama je kázání, které na někoho působí velice pře­svěd­čivě. Re­klama na po­pu­laci působí prak­ticky ne­pře­tr­žitě a útočí levým hákem na pod­vě­domí, vy­vo­lává pocit, že ten zby­tečný krám je strašně moc in a nelze bez ní žít. Když jí budeme vzdo­ro­vat, nic se ne­změní, má ka­za­telnu v každé do­mác­nosti, na in­ter­netu, v terénu. Nelze se jí vy­hnout, nelze jí zabít, nelze se jí zbavit. Ale je možné vzdo­ro­vat. Vzdor je možný jedině to­tální ig­no­rancí, všu­dypří­tom­nými po­chyb­nostmi a sar­kas­tic­kou ne­dů­vě­rou. Když vám začně někdo kázat, zbavte se ho. Když to není možné, ode­jděte z míst­nosti, opusťte pla­netu, jdete pryč. Když to není možné ne­věřte jeho slovům. Každá hláska je zcela lživá, je to jenom způsob jak z vás vy­táh­nout peníze a šířit svůj vliv. Nidky ne­vě­řit, na­prosto ig­no­ro­vat. Vše­ob­jí­ma­jící apa­tický pe­si­mis­mus je ten správný postoj při při­jí­mání cizích názorů. Ne­věřte nikomu, své matce, svému otci, bra­t­rovi, žádným pří­buz­ným, ne­dů­vě­řujte svým uči­te­lům, za­po­meňte na ce­lebrity, za­hoďte vše­chyn ty idoly, spalte knihy i s jejich spi­so­va­teli. Važte jejich slova a podro­bujte je zkou­mání, každé pro­hlá­šení si pro­věřte. Slepé ná­sle­do­vání ja­kých­koli kroků se nikdy nemusí vy­plá­cet. Důvěru můžete dát jen těm, kteří sdílí vaší víru a bez­vý­hradně kážou vaše slova.


Tak tedy ka­za­telé, hlá­sejte svojí pravdu, ale vězte, že já vás nebudu po­slou­chat, natož vám věřit.

—Kaja47 (cha­o­tické zlo ká­za­jící en­t­ro­pista)
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz