k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Bý/ít a mý/ít

5. 12. 2005 (před 13 lety) — So-cool (♪)

  1. zro­zení bytí
    1. smysl života
    2. život Briana
    3. Svatý grál
    4. proč jsme slezli ze stromů
    5. elek­trický proud
    6. bytí pro vlast­nic­tví
  2. správný názor na bytí

Bytí, věc, která nám přijde tak sa­mo­zřejmá, že jen má­lo­kdo se nad ní po­za­sta­vuje. Vlast­nic­tví nás pro­vází od po­čátku bytí. Máme sice jen život a holou…, ale máme. Hned další krok poté co do­sta­neme/na­by­deme bytí a sta­neme se vlast­níky života, ná­sle­duje bití, které nás od té chvíle co nás doktor praští přes záda, abychom začali dýchat, pro­ná­sle­duje celým ži­vo­tem. A sa­mo­zřejmě po bití ná­sle­duje umytí. Vždyť člověk se rodí celý od krve, jako kdyby se před na­by­tím bytí živil jen bitím a jinými bru­ta­li­tami. Je skoro až s po­di­vem, jak rychle malý no­vo­ro­ze­nec stihne spáchat svou první slovní hříčku. Ale na­by­tím bytí život ne­končí, k bytí jsme tímto na­by­tím od­sou­zeni na celý náš život. A právě zde se nabízí otázka: „Co vlastně je smys­lem bytí?“ nebo snad do­konce: „Jaký je smysl života?“

Po smyslu života můžeme pátrat v růz­ných smě­rech. Ně­kteří se vydají ve sto­pách Monty Py­thonů a budou se snažit roz­dě­lit život do částí, kterým při­řadí nějaký význam, smysl a budou vše ro­ze­bí­rat na části, čás­tečky, mo­le­kuly, atomy, elek­trony, ne­utrony a pro­tony. Jiní do­konce zajdou ve svém bádání až ke kvar­kům.

Pak se najde za­jisté hodně lidí, kteří budou tvrdit, že nej­lepší způsob jak se poučit o bytí je z toho co máme, a proto se budou šťou­rat v ži­vo­tech jiných, ať už v životě Briana nebo někoho jiného.

Za­jisté se najde i sku­pina lidí, která bude trvdit, že jed­notný smysl života není, a proto si musí každý najít ten svůj. Proto se dů­kladně umyjí, sbalí věš­keré své jmění a vydají se hledat kupří­kladu Svatý grál. Sa­mo­zřejmě cesta by ne­stála za nic, kdyby se cestou někde ne­po­bili a ne­zma­řili tak něčí bytí. Jistě, můžete ar­gu­men­to­vat, že jsou i lidé umír­ně­nější, které v bití ne­zpat­řují smysl bytí, tento názor vám nikdo brát nebude, tedy, jestli ne­po­tkáte někoho kdo v tom smysl života vidí a ve vašem názoru spa­řu­jet zá­minku k jeho na­pl­nění a tedy k bití.

Doufám, že se v tom zatím ne­ztrá­cíte? Při­znám se že já už trochu ano, a proto by možná byla na­místě nějaká ele­gantní klička, kterou bych se dostal od lidí je­jichž smys­lem bytí je být po­sedlý bitím, kupří­kladu ke kvě­tině, ros­toucí na malé za­padlé pla­netě, kdezi v ga­la­xii Alfa fí, jejíž je­di­nou sta­rostí a tedy i smys­lem bytí je si každé ráno omýt listy ve spršce ky­se­lého deště. A Stejně tak ele­gantní klič­kou bych se zase mohl vrátit zpět na Zemi, ovšem o mnoho let zpátky, kdy lidé viděli jako celkem chytrý nápad slézt ze stromů a hledat smysl bytí ve výšce, ze které už ne­mou­hou spad­nout na zem a něco si udělat, tedy na čtyřech. Ovšem v dnešní době se se­tká­váme i s názory, že slézt ze stromů byla jedna z nej­vět­ších chyb lid­ského bytí, a proto by naši předci, byloby-li to možné, měli být zbiti. Jiní, ještě ra­di­kál­nější lidé tvrdí, že zá­sadní chybou lid­ského bytí bylo na ty stromy vylézt, a tedy, že jsme měli všichni zůstat pěkně v moři, kde bychom byli pořád pěkně umyti.

Sa­mo­zřejmě život je boj, a jak do­kládá i Darwin, ne každý má na to, aby byl. Je mnoho pří­běhů, které do­klá­dají, jak tvrdé umí bytí být, a jak tvrdé rány dokáže roz­dá­vat. Každý z nás si za­jisté občas při­padá jako malý chla­pec, který stojí s ta­tín­kem u zá­suvky a ten mu se šrou­bo­vá­kem v ruce vy­kládá: „Víš synu, život roz­dává různé rány, toto je kupří­kladu elek­trický proud,“ nebo snad ne? Ovšem pod­statný rozdíl mezi ži­vo­tem a elek­tric­kým prou­dem je ten, že život ne­za­jímá, jestli máme nebo nemáme… šrou­bo­vák v ruce. Do­konce ho ani ne­za­jímá, jestli jsme nebo nejsme umyti. Zato takový elek­trický proud je ve své pod­statě velmi čis­totný. No po­suďte sami? Při­jdou-li k ote­vřené zá­suvce dva lidé, pro mě za mě třeba i jed­no­va­ječná dvoj­čata, aby snad někdo ne­na­mítl, že si proud vybírá podle vzhledu, a jeden z nich bude čer­s­tvě umytý a bude ještě mokrý a ten druhý, nechci říct, že to bude vy­slo­veně nějaké prase, ale nebude tak pěkně vy­kou­paný, kte­rého z nich si proud vybere? Myslím si, že od­po­věď je více než jasná.

Jsou i lidé, kteří zpat­řují smyls svého bytí ve svém jmění. A proto žijí jen proto, aby měli a čím více mají, tím uspo­ko­ji­vější pocit mají ze svého bytí. Takoví lidé jsou pak schopni se i za své jmění i bít. Jejich osudy jsou pak různé, ně­kteří jsou na­ko­nec na­myd­leni a vy­kou­páni někde u dna Li­pen­ské pře­hrady jiní si pak žijí na Ba­ha­mách. Ně­kteří z těch, kteří uznají, že už ve svém bytí nemají co nového mít, se pak umyjí a slav­nostně oznámí, že mají čisté ruce.

Sa­mo­zřejmě názorů na bytí je mnoho. Skoro tolik kolik lidí, ale jen skoro. Ně­kteří totiž ne­do­káží mít ani ten svůj názor, a proto se spo­kojí buď s tím, že si při­vlastní názor někoho jiného, což bývá někde zdro­jem pro­blémů a svárů, nebo celé své bytí ubíjí bez ja­ké­ho­ko­liv názoru. Snažit se za­zna­me­nat, nebo po­cho­pit každý názor na lidské bytí není možné a ani po­třebné. Ti ro­zumní si vy­tvoří vlastní a ti, co žádný mít ne­chtějí to stejně ne­o­svítí. Ale jsme schopni stvo­řit názor, s kterým by se mohli sto­tož­nit všichni? Jistěže ne, ale občas se najde někdo, kdo si myslí že ano, ale právě tito lidé, kteří si myslí že jejich názor je ten pravý, jsou ti kteří vpod­statě žádný nemají. A můj názor? Nejsem si jistý, jestli nějaký kon­krétní mám. Prostě tu jsme, možná budeme i zítra. Něco máme, a toho co máme, bychom si měli vážit. Roz­hodně bychom se měli mýt. Určitě bychom se neměli bít. A asi nej­dů­le­ži­tější po­zna­tek celého bytí je: „Ne­str­kat prsty do zá­suvky!“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz