Bý/ít a mý/ít

1. zrození bytí
2. 1. smysl života
   2. život Briana
   3. Svatý grál
   4. proč jsme slezli ze stromů
   5. elektrický proud
   6. bytí pro vlastnictví
3. správný názor na bytí

Bytí, věc, která nám přijde tak samozřejmá, že jen málokdo se nad ní pozastavuje. Vlastnictví nás provází od počátku bytí. Máme sice jen život a holou…, ale máme. Hned další krok poté co dostaneme/nabydeme bytí a staneme se vlastníky života, následuje bití, které nás od té chvíle co nás doktor praští přes záda, abychom začali dýchat, pronásleduje celým životem. A samozřejmě po bití následuje umytí. Vždyť člověk se rodí celý od krve, jako kdyby se před nabytím bytí živil jen bitím a jinými brutalitami. Je skoro až s podivem, jak rychle malý novorozenec stihne spáchat svou první slovní hříčku. Ale nabytím bytí život nekončí, k bytí jsme tímto nabytím odsouzeni na celý náš život. A právě zde se nabízí otázka: „Co vlastně je smyslem bytí?“ nebo snad dokonce: „Jaký je smysl života?“

Po smyslu života můžeme pátrat v různých směrech. Někteří se vydají ve stopách Monty Pythonů a budou se snažit rozdělit život do částí, kterým přiřadí nějaký význam, smysl a budou vše rozebírat na části, částečky, molekuly, atomy, elektrony, neutrony a protony. Jiní dokonce zajdou ve svém bádání až ke kvarkům.

Pak se najde zajisté hodně lidí, kteří budou tvrdit, že nejlepší způsob jak se poučit o bytí je z toho co máme, a proto se budou šťourat v životech jiných, ať už v životě Briana nebo někoho jiného.

Zajisté se najde i skupina lidí, která bude trvdit, že jednotný smysl života není, a proto si musí každý najít ten svůj. Proto se důkladně umyjí, sbalí věškeré své jmění a vydají se hledat kupříkladu Svatý grál. Samozřejmě cesta by nestála za nic, kdyby se cestou někde nepobili a nezmařili tak něčí bytí. Jistě, můžete argumentovat, že jsou i lidé umírněnější, které v bití nezpatřují smysl bytí, tento názor vám nikdo brát nebude, tedy, jestli nepotkáte někoho kdo v tom smysl života vidí a ve vašem názoru spařujet záminku k jeho naplnění a tedy k bití.

Doufám, že se v tom zatím neztrácíte? Přiznám se že já už trochu ano, a proto by možná byla namístě nějaká elegantní klička, kterou bych se dostal od lidí jejichž smyslem bytí je být posedlý bitím, kupříkladu ke květině, rostoucí na malé zapadlé planetě, kdezi v galaxii Alfa fí, jejíž jedinou starostí a tedy i smyslem bytí je si každé ráno omýt listy ve spršce kyselého deště. A Stejně tak elegantní kličkou bych se zase mohl vrátit zpět na Zemi, ovšem o mnoho let zpátky, kdy lidé viděli jako celkem chytrý nápad slézt ze stromů a hledat smysl bytí ve výšce, ze které už nemouhou spadnout na zem a něco si udělat, tedy na čtyřech. Ovšem v dnešní době se setkáváme i s názory, že slézt ze stromů byla jedna z největších chyb lidského bytí, a proto by naši předci, byloby-li to možné, měli být zbiti. Jiní, ještě radikálnější lidé tvrdí, že zásadní chybou lidského bytí bylo na ty stromy vylézt, a tedy, že jsme měli všichni zůstat pěkně v moři, kde bychom byli pořád pěkně umyti.

Samozřejmě život je boj, a jak dokládá i Darwin, ne každý má na to, aby byl. Je mnoho příběhů, které dokládají, jak tvrdé umí bytí být, a jak tvrdé rány dokáže rozdávat. Každý z nás si zajisté občas připadá jako malý chlapec, který stojí s tatínkem u zásuvky a ten mu se šroubovákem v ruce vykládá: „Víš synu, život rozdává různé rány, toto je kupříkladu elektrický proud,“ nebo snad ne? Ovšem podstatný rozdíl mezi životem a elektrickým proudem je ten, že život nezajímá, jestli máme nebo nemáme… šroubovák v ruce. Dokonce ho ani nezajímá, jestli jsme nebo nejsme umyti. Zato takový elektrický proud je ve své podstatě velmi čistotný. No posuďte sami? Přijdou-li k otevřené zásuvce dva lidé, pro mě za mě třeba i jednovaječná dvojčata, aby snad někdo nenamítl, že si proud vybírá podle vzhledu, a jeden z nich bude čerstvě umytý a bude ještě mokrý a ten druhý, nechci říct, že to bude vysloveně nějaké prase, ale nebude tak pěkně vykoupaný, kterého z nich si proud vybere? Myslím si, že odpověď je více než jasná.

Jsou i lidé, kteří zpatřují smyls svého bytí ve svém jmění. A proto žijí jen proto, aby měli a čím více mají, tím uspokojivější pocit mají ze svého bytí. Takoví lidé jsou pak schopni se i za své jmění i bít. Jejich osudy jsou pak různé, někteří jsou nakonec namydleni a vykoupáni někde u dna Lipenské přehrady jiní si pak žijí na Bahamách. Někteří z těch, kteří uznají, že už ve svém bytí nemají co nového mít, se pak umyjí a slavnostně oznámí, že mají čisté ruce.

Samozřejmě názorů na bytí je mnoho. Skoro tolik kolik lidí, ale jen skoro. Někteří totiž nedokáží mít ani ten svůj názor, a proto se spokojí buď s tím, že si přivlastní názor někoho jiného, což bývá někde zdrojem problémů a svárů, nebo celé své bytí ubíjí bez jakéhokoliv názoru. Snažit se zaznamenat, nebo pochopit každý názor na lidské bytí není možné a ani potřebné. Ti rozumní si vytvoří vlastní a ti, co žádný mít nechtějí to stejně neosvítí. Ale jsme schopni stvořit názor, s kterým by se mohli stotožnit všichni? Jistěže ne, ale občas se najde někdo, kdo si myslí že ano, ale právě tito lidé, kteří si myslí že jejich názor je ten pravý, jsou ti kteří vpodstatě žádný nemají. A můj názor? Nejsem si jistý, jestli nějaký konkrétní mám. Prostě tu jsme, možná budeme i zítra. Něco máme, a toho co máme, bychom si měli vážit. Rozhodně bychom se měli mýt. Určitě bychom se neměli bít. A asi nejdůležitější poznatek celého bytí je: „Nestrkat prsty do zásuvky!“