Bod Omega a jiné omyly na přímce historie

(navazuje na úvahu Svoboda volby)

Asi před padesáti lety zemřel jeden vykutálený Francouz, který se jmenoval Pierre Teilhard de Chardin. Zajímavé na něm bylo to, že byl jednak silně věřící a druhak to byl filosof, který se snažil trochu oživit a zmodernizovat pohled na Boha. Netřeba pochybovat o tom, že se mu to nepovedlo a církev dutých hlav s tím měla obrovské (ale pro ateisty naprosto malicherně vypadající) problémy.

Vadilo jim mj. to, že neuznával evoluci ve striktně kreacionistickém duchu. Byl totiž paleontologem a tak měl přímo před očima důkazy, že svět nebyl vytvořen před několika tisíciletími, ale že to trvalo miliardy let. Taky jim pochopitelně vadilo, že Teilhard vyeliminovat první lidský pár. Nevím přesně z jakého důvodu je to drásalo. Asi nabyli pocitu, že když nebude existovat ten jediný správný pravzor lidského soužití, ze všech se ze dne na den stanou buzny nebo tak něco.

A právě Teilharda jednoho krásného dne napadla teorie o bodu Omega, který představuje atraktor tendencí evoluce. Tento bod není nijak konkrétně časově ani prostorově určen, ale je to abstraktní stav, do kterého směřuje všechen vývoj. A právě do tohoto bodu Teilhard umístil Boha. Proč ne, řeklo by se. Je v podstatě jedno, kam konkrétně ho posadíme.

Abych to trochu vysvětlil. Teilhard tak nějak zaznamenal, že evoluce měla zprvu tendence rozbíhavé, kdy se množil počet druhů a vznikaly miriády rozdílných variací. Ale potom od nějakého okamžiku se všechno jakoby otočilo a začaly se projevovat sbíhavé tendence. Lidé se začaly formovat do společenství, městských států a do větších společenství. Všechny ty války a dobývání ostatních států byly vlastně taky určitým projevem sjednocování.

Tyto tendence tu máme i dneska, kdy vznikají mezinárodní společenství, Evropa se spojuje do jednoho relativně homogenního a soudružného celku.

Někdo by mohl napůl žertovně a napůl vážně namítat, že bodu Omega jsme už dosáhli a říkáme mu internet. I když Teilhard to pochopitelně myslel trochu jinak.

Navíc on uvažoval o svobodě. Bral, že i atomy mají určitou dávku „vůle“ a „svobody“ a spojením do větších celků se tato svoboda zvětšuje. A tak bakterie mají víc svobody, mnohobuněčné organismy ještě víc, a myslící bytosti ještě víc. Rozumíte té tendenci? Spojením vznikne subjekt s větší svobodou a možností konat a ovlivňovat svoje okolí. A právě dalším krokem sjednocování bylo dosažení bodu Omega a vytvoření jakési nadosobní reflexe.

S tou svobodou to vypadá trochu divně, protože když to vezmeme takhle od podlahy, nutně se musí třískat s determinismem, který zase vypráví něco o tom, že atomy jsou ovlivňovány na základě fyzikálních zákonů, které jsou naprosto předpověditelné a není tam prostor pro nějakou vůli a svobodu, je to jenom fyzikální reakce A teď to vezměme na vyšší úrovni, při pohledu na člověka a položme si otázku jestli máme doopravdy nějakou svobodu, tedy možnost konat činy dle vlastní vůle. Kdo ví? Ale každopádně i my jsme jenom součástí jedné velké fyzikální reakce a například naše myšlenky jsou elektromagnetické vzruchy v mozku, které se řídí… hádejte čím? No přece velice přesnými fyzikálními zákony. Kde je tedy svoboda, když všechno je striktně determinováno? A má vůbec smysl něco řešit, když je vše vlastně dané a vždycky se realizuje jenom jedna „předurčená“ varianta vývoje? Odpověď neznám, ale připadá mi to, že ta všeobjímající fyzikální determinovanost (se kterou mimo jiné trochu zamíchá kvantová fyzika, kde hlavní roli hraje pravděpodobnost) mi nějak moc nevadí, protože jestli to tak je, tak potom je člověk jenom loutka, která všechno dělá jenom proto že musí. Když z těchto neradostných vyhlídek někdo propadne zoufalství, stalo se tak, protože to byl výsledek situace, byly k tomu příčiny. Nevyhnutelná kauzalita.

Teilhardovi to pochopitelně taky nedalo spát a tak se začal na věc dívat asi tak, že i elementární částice mají nějakou svobodu, mohou se jakoby z vlastní vůle pohybovat v gravitačním poli (i když je to taky jenom spočítatelný projev fyzikálních zákonů), spojením do nějakého jednobuněčného organismu vznikne celek, který se může pohybovat a tak nějak z vlastní vůle interagovat s okolím. A tak to pokračuje dál a dál až k myslícím lidem a bodu Omega.

Paráda, co? Bod Omega je zajímavý nápad, ale přesto s Teilhardem nesouhlasím.

Teilhard ztotožnil bod Omega s bohem, který nás k sobě zve a my se snažíme svými činy k němu dostat. Ponechal lidem tedy svobodu, nebere všechno s odevzdaností, osudovostí a předurčeností, ale podle něj je jen na nás jestli toho Bodu opravdu dosáhneme.

Tohle všechno je zajímavé, o tom není pochyb, ale nikdy bych nenapsal ani řádek o nějakém dávno mrtvém francouzovi jenom tak z dlouhé chvíle. Kaskádu myšlenek podnítil hlavně fakt, že jsem se těmihle otázkami sám zabýval, ptal jsem se sám sebe: Co je to vlastně svoboda v jasně determinovaném světě? Má smysl něco dělat? Proč ano? Proč ne? A tak nějak pořád dokola. Dobral jsem se svých odpovědí a pak jsem zaslechl o nějaké zdechlině, která se tím vším taky zabývala a došla k naprosto opačnému východisku.

Hlavní rozdíl mezi námi je ten, že on byl silně věřící a já jsem silně nevěřící.

A pak mě nějak napadlo, že jsou tady vlastně dva pohledy na vývoj: tlačený zezadu a tažený vpřed. Jsou to docela srandovní označení, ale mě přijdou docela výstižná.

Myšlenku vývoj taženého vpřed vlastně zastával Teilhard. Podle něj tady je nějaký cílový stav, nějaký smysl toho všeho. A ten nás nutí, nebo spíš nabádá k němu směřovat.

Vývoj tlačený zezadu je vlastně kauzalita. Věci se dějí kvůli něčemu. Je zde příčina a následek, nic víc. Neexistuje nějaký smysl věcí, smysl života nebo vesmíru. Nic se neděje s nějakým vyšším záměrem. Je zde jenom současný stav, který má za následek další stav a ten zase další a další a další. Když to doženeme do krajnosti, pak můžeme prohlásit, že velkým třeskem se iniciovala jakási reakce, která už jenom probíhá, na základě „vstupních dat“. Pravidla jsou daná a všechno probíhá po předem nalinkovaných dálnicích fyzikálních zákonů. Kde je pak nějaká svoboda? Nikde. A co s tím budeme dělat? No prostě se s tím smíříme.

* 24.3. a 30.3.2008