k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Stala se hrozná věc

13. 3. 2013 — k47 (♪)

(SASPI rych­lovka na téma: „Bůh je marod, na­jděte si jinou zábavu!“ vy­hlá­šená 13. 9. 2007 21:24.)


Všechno začalo v oka­mžiku, kdy se do kan­ce­láře přihnal kněz X a ma­ni­a­kálně křičel: „Stala se hrozná věc: Bůh je marod!“

„Jak je to možný? Vždyť je to jenom plas­tová fi­gurína, vy­ro­bená z ji­ho­mo­rav­ské ropy, která nic nedělá, jenom divně smrdí. Co by se mohlo stát to­muhle?“ ptal se biskup V. E. Lkýlhář.

„Víte vtrh­nul sem chlap,“ potil ze sebe slova kněz X a rukou se ner­vózně drbal na zá­tylku: „On prostě přišel do jeho zcela ima­gi­nární kan­ce­láře, shodil ho ze židle a sedl si za jeho stůl.“

„Proč jste ho ne­vy­hnali naším mocným Vy­ha­ně­čem.“ Biskup V. E. Lkýlhář ukázal přes rameno na koště opřené v koutě. „Víte přece jak dobře Vy­ha­něč slou­žil za dob inkvi­zice.“

„No víte,“ kněz X ne­klidně krou­žil po­hle­dem, „to nás ne­na­padlo. Ale chtěli jsme to vy­ře­šit a o něco jsme se po­ku­sili, ale ne­do­padlo to zrovna dva­krát dobře. Víte, trochu jsme ho zra­nili.“

„Jak moc je zraněn?“

„No, jenom trochu, vlastně je zraněn docela dost, ve sku­teč­nosti jsme mu pro­stře­lili hlavu. Dva­krát. A pak jsme do jeho mrt­vého těla kopali a káleli jsme na hroby jeho předků, za­pa­lo­vali hra­nice, ukři­žo­vá­vali bez­věrce a zpí­vali ha­le­lujá.“

Biskup V. E. Lkýlhář se za­mra­čil, ale pak řekl: „Vý­borně, v tom pří­padě ne­vi­dím jediný pro­blém. Hoďte tu mršinu tygrům nebo prostě jenom do kanálu.“ Biskup to na­zna­čil gestem a od­chá­zel.

„No víte, ony tam byly kamery. Všechno bylo za­zna­me­náno a před malou chvi­lič­kou od­vy­sí­láno do celého světa.“

V. E. Lkýlhář se otočil a vy­třeš­til oči: „Kamery? Za­zna­me­náno? Od­vy­sí­láno? Světa? Celého? Chlape já vám ne­ro­zu­mím ani slovo, mluvte sro­zu­mi­telně.“

„No víte,“ kněz X se kře­čo­vitě zasmál. „Ona ta míst­nost byla pro­špi­ko­vaná skry­tými ka­me­rami a mi­k­ro­fony. My jsme je tam sa­mo­zřejmě nedali. Mys­líme, že tam zů­stali od minula.“

„Od minula?“ biskup V. E. Lkýlhář si sundal bis­kup­skou čepici, hřbe­tem ruku setřel pot z čela.

„Myslím, že tu zů­stali po před­cho­zích ná­jem­ní­cích.“

„Hrome, já to pořád říkal, že si nemáme zři­zo­vat Cen­t­rálu ve Wa­ter­gate.“ biskup z čepice vytáhl kra­bičku ci­ga­ret a za­pa­lo­vač. „Co to pro nás zna­mená?“

„Když bych to měl říct stručně: je to pro­blém, když bych to měl trochu roz­vést, pak je to pro­blém ne­sko­nale veliký, je tak ob­rov­ský, že kdyby vám spadl na hlavu, zabije vás stejně jako půl mi­li­onu oby­va­tel Wa­shing­ton DC.“

Biskup V. E. Lkýlhář vy­foukl oblak kouře. „Po­tře­buju panáka svě­cené Whisky.“

„Máme mu za­vo­lat?“ zeptal se tiše kněž X.

„Sa­mo­zřejmě.“


Te­le­fon se ro­ze­zvo­nil.

„Haló tady ná­měs­tek J.K.1 , co byste si přál?“

„S.O. tady kněz M5, iden­ti­fi­kační číslo 141714312 . Viděl jste zprávy?“

„To jsem do­pr­dele viděl.“

„Takže víte, co se stalo?“

„Do po­sled­ního slo­víčka. Už mi volalo pár vikářů.“

„Co budete dělat?“

„Čeká tu pár lidí před dveřmi, musím vyjít ven a něco říct.“

„Nechci to při­vo­lá­vat, ale co se stane, když se si­tu­ace vymkne kon­t­role?“

„Kapsle kya­nidu nosím stále při sobě.“

„Hodně štěstí S.O. Ne­smějí pro­hléd­nout naší lež.“


Davy na sva­to­pe­tr­ském ná­městí byly ne­zvykle ne­klidné. Moře těl a hlav bou­řilo. Vzná­šel se nad nimi šum hlasů a ne­klid­ných dohadů.Dav si žádal vy­svět­lení. Papež ve zla­to­bí­lém slav­nost­ním rouchu vy­stou­pil na balkón nad ná­měs­tím. Roz­táhl paže a tím, že je pomalu spouš­těl si vy­žá­dal klid.

Roz­bou­řené moře utichlo a papež pro­mlu­vil: „Bůh je marod, na­jděte si jinou zábavu!“

Dav za­šuměl a pak vy­de­chl: „Co?“

„No jak říkám: bohu, to je ten ne­e­xis­tu­jící blázen, ve kte­rýho všichni věříte, se stala taková malá drobná nehoda, teď je grogy, za pár neděl se hodí do cajku a pak bude všechno zase fajn. Zase budou levný od­pustky a zruší jedno při­ká­zání.“

Dav ne­vě­řícně za­la­pal po dechu: „Ale…!“

„Dobře, dobře, máte pravdu,“ při­pus­til papež trochu re­zig­no­vaně, „Máme pro­blém. Ne­bu­deme to za­pí­rat, stej­nak jste to všichni už dva­krát viděli, žejo.“

Armáda vě­ří­cích na ná­městí čekala na slova svého vůdce, která můžou ukon­čit tuto si­tu­aci.

Svatý otec si za­pá­lil ci­ga­retu a po­kra­čo­val: „Fajn, takže si­tu­ace je špatná, ale my se s tím umíme vy­po­řá­dat. Bůh je de­fi­ni­tivně mrtvý a nikdo ho už ne­vzkřísí, jděte domů, za­ví­ráme krám.“

Moře za­bu­rá­celo: „Ale co ne­vy­lé­či­telně ne­mocní, kde mají hledat útěchu?“

„Tak ať už ko­nečně umřou. Kdo se má pořád dívat na ty kost­livce?“

„A co chudáci? A co děti bez domova?“

„Ne­zá­jem, z těch ne­pad­nou žádný prachy. My tady ve Va­ti­kánu roz­jíž­díme veliký kasino a gay bar, nej­větší na světě, to bude jízda. Od osmi tu začíná striptér­ský před­sta­vení Švý­car­ská garda v pou­tech. Za­ve­deme volnej prodej zbraní a drog, to při­táhne víc kli­entů.“ Pon­ti­fex ma­xi­mus vytáhl ze sutany lahev tu­ze­máku a vypil ně­ko­lik loků. „Co tady ještě děláte? Řekl jsem: všichni ven. Támhle za rohem už pa­de­sát let čekají skvadry sta­vařů, aby tuhle díru pro­mě­nily na něco trochu zá­bav­něj­šího. Teď nastal ko­nečně ten pravý čas a vy mi v tom ne­za­brá­níte.“


  1. Ná­měs­tek J.K. je ná­měs­tek Ježíše Krista, tak se říká pa­pe­žovi
  2. M5 s id 14171431 – na­rážka na papeže Mar­tina V., který pa­pe­žo­val v letech 1417 až 1431
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz