k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Chlup navíc

13. 3. 2013 (před 6 lety) — k47 (♪)

(SASPI rych­lovka na téma: „Chlup navíc“ vy­hlá­šená 8.10.2007 17:59.)


„No to si děláš prdel?“

„Ani trochu. Začala válka a my musíme na­ru­ko­vat.“

Období klidu prav­dě­po­dobně skon­čilo a ma­tička Evropa se chys­tala do války. Ne­pří­tel přitom nebyl nijak zřejmý ani určitý. „Všichni, kdo nejsou s námi, jsou proti nám!“ hlá­saly pla­káty na všech ná­ro­žích. Ale kdo to vlastně je? Nikdo ne­vě­děl. Byla roz­pou­tána ne­u­r­čitá ne­ná­vist proti ci­zin­cům. Celá Evropa se semkla, aby všem uká­zala, že starému kon­ti­nentu ještě ne­do­šel dech.

Byl podzim roku dva tisíce šest, svět byl jiný – změnil se.

„Proč ne­vez­mete i jeho?“ uká­zala Be­ze­jmenná oběť války jménem W. na svého sou­seda.

„Jeho ne­po­tře­bujme, on je deset-mi­li­ontý první a my bereme jenom deset mi­li­onů lidí,“ od­po­vě­děla Au­to­rita. „Přesně tolik jich bude po­třeba v této válce.“

„To nedává smysl!“

„Právě naopak, má to do­ko­nalý smysl!“

Pod­zimní listí padalo do roz­bahně­ných polí a na těžké ar­mádní ná­kla­ďáky, které při­vá­žely stále další a další re­kruty do tábora 1101B. Temné nebe s řevem kři­žo­valy bom­bar­déry; ty plně na­lo­žené létaly na východ a zpátky se vra­cely prázdné a lehké.

Začala válka a začal výcvik nových re­krutů, kteří mají v přímém střetu ži­vot­nost v řádech minut. I W. se do tohoto pro­cesu za­po­jil: do tré­ninku na smrt – svojí i cizí. Ale stále mu vrtalo v hlavě proč na­ver­bo­vali přesně deset mi­li­onů lidí, proč ne ani o jed­noho člo­věka navíc.


O devět let a je­de­náct měsíců poz­ději válka stále trvala, ze­mřely mi­li­ony lidí, ale W. stále žil. Nej­horší oka­mžiky byly sa­mo­zřejmě první měsíce války, kdy ještě měl strach a věřil, že má naději na pře­žití. Pak se v něm cosi zlo­milo, víra padla, naděje skon­čila a teprve pak se z něj stal za­bi­ják.


Týdny ležel v objetí bláta, za­ko­pán kdesi na Kav­kaze, ale ne­va­dilo mu to. Pak se zú­čast­nil útoku, při kterém do­stali do kleští celý oddíl ne­přá­tel, po­stří­leli je a W. ani nemrkl, po­za­bí­jel ně­ko­lik ne­vin­ných ci­vi­listů a ani nehnul brvou.

„Tohle je ší­len­ství!“

„Ne, tohle je válka!“ od­po­ví­dal W., když někdo na­dá­val na plány zbě­si­lých útoků a plá­no­va­ných bojů. „Z to­ho­hle cir­kusu ne­vy­jdeš živý, tak si ne­stě­žuj.“

Všichni, kteří pře­žili tak dlouho, se stali cho­dí­cími mrt­vo­lami, stroji bez života, s hlavou prázd­nou. Život dostal jed­no­du­chou logiku: buď my nebo oni.

W. byl po­vý­šen, dostal vlastní četu a ve vr­tu­l­ní­cích ne­ú­prosně vy­vraž­ďo­val všechno živé v cestě.

„Všechno ne­e­v­rop­ské musí být vy­hla­zeno, všechno cizí a ne­čisté musí být zni­čeno. Za­bijte je a spalte jejich domy!“

Linie opus­tila Evropu a hnala se napříč Asií.


Tým od­stře­lo­vačů ležel v poušti a ze vzdá­le­ností vět­ších než jeden ki­lo­metr za­bí­jel nic ne­tu­šící ne­přá­tele. Kryl postup čety, které velel W. Stal se po­věstný, stejně jako jeho za­bi­jáci. Cokoli, co se jim po­sta­vilo do cesty ne­pře­žilo. Teď měl za úkol vnik­nout do města a celé je vy­stří­let, nebyl čas roz­li­šo­vat mezi pro­tiv­níky a ci­vi­listy, když se navíc roz­díly mezi těmito rolemi stí­raly.


„Každý, kdo není s námi, je náš ne­pří­tel a měl by být vy­hla­zen. Toto je ab­so­lutní válka, ta na­prosto po­slední. Když vy­hla­díme všechny, kteří mají roz­dílné názory, za­nik­nou roz­pory a nikdy v bu­doucnu ne­vy­pukne oz­bro­jený kon­flikt. Teď máme pro­středky a mož­nost, tak jí vy­u­žijme.“


W. svůj úkol splnil, do po­sled­ního de­tailu.

V této válce se pro­je­vil jeden prostý fakt: tech­no­lo­gické pře­vaze se nemůže vy­rov­nat žádná ide­o­lo­gie. A Ev­rop­ské armády dis­po­no­valy tech­no­lo­gií o de­sítky let před zbyt­kem zne­přá­te­le­ného světa.

V de­sá­tém roce války byli ne­za­sta­vi­telní: do­ká­zali téměř oka­mžitě za­ú­to­čit na kte­ré­koli místo na Zemi, mohli z mapy vy­ma­zat kte­ré­koli město, vojáci byli téměř úplně na­hra­zeni vysoce efek­tiv­ními roboty. Zů­stá­valo jen pár lid­ských vojáků, kteří veleli hordám bez­du­chých strojů a sami se jim po­do­bali. Jedním z nich byl i W. Roky ne­u­stá­va­jí­cích bojů vy­mý­tilo jeho duši.

Po deseti letech války, v den, po kterém měl nastat ab­so­lutní a ko­nečný mír, někdo vy­pá­lil jednu osa­mě­lou ránu. Střela letěla dva ki­lo­me­try vzdu­chem a na konci své tra­jek­to­rie pro­ťala lebku W. Voják s po­řa­do­vým číslem deset mi­li­onů za­hy­nul.


Pro­roc­tví byla jasná a do pun­tíku se na­pl­nila. Bláz­niví šamani říkali, že válka potrvá deset a zemře deset mi­li­onů lidí ani chlup navíc. A měli pravdu.


Pozn:

Na rych­lovku velice volně na­va­zuje po­vídka Sen

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz