k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Příběh špíny velkoměsta - ukázky

24. 7. 2004 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)



„Inu, vždycky se to ne­po­vede,“ od­vě­til klidně kněz Hli­no­maz.

V tom oka­mžiku do domu vtrhl exe­ku­tor, ně­ko­lik uni­for­mo­va­ných po­li­cistů a dva ne­ná­padně ná­padní muži v čer­ných ob­le­cích.

„My se známe!“ vyhrkl Dr­ti­kol a ukázal na jed­noho z ne­ro­ze­zna­telně stej­ných agentů.

„Vážně pane Dr­ti­kolo?“

„Dr­ti­kol.“

„Pardon pane Dr­ti­kolo. Řek­něte mu jeho práva agente Šmído.“

„Máte právo nemít žádná práva.“

Oba agenti a ně­ko­lik po­li­cistů se za­smáli. Exe­ku­tor me­zi­tím řádil po domě a za­ba­vo­val všechno co mu přišlo pod ruku.



Až do noci spo­lečně seděli u piva a Dr­ti­kol všechny obšťast­ňo­val svými notně vy­lep­še­nými his­tor­kami ze života.

A pak přišel kněz Hli­no­maz.

Při­sedl si k Dr­ti­ko­lovi a ptal se: „Vy ne­vě­říte v Boha. Proč?“

„No, nikdy jsem o tom ne­pře­mýš­lel, ale v naší rodině nikdo do­o­pravdy ne­vě­řil. Ne­do­stal jsem zá­minku, žádné pod­něty, nikdo mě tam ne­str­kal.“

„A jste za to rád?“

„Celkem jo. Ná­bo­žen­ství je opium lid­stva. Kdo to řekl?“

„Nevím.“

„Já taky ne, ale kaž­do­pádně je v tom vy­mý­vání mozků a obchod s ja­kýmsi po­chyb­ným du­chov­ním blahem. Církev je plná pe­do­filů a se­nil­ních dědků. Moc oká­za­losti a úsilí vy­na­lo­žené na špat­ném místě. Církev je špatná, víra nikoli. Kdo věří v něco – cokoli, to má v životě snad­nější, ale­spoň myslím. Církev je ha­ba­ďůra vy­tvo­řená ma­jet­nic­kými ma­mo­náři a mo­cich­ti­vými magory.“

„A co si mys­líte o Bibli?“

„Se­brané spisy. Je to něco jako se­brané spisy.“

„Hm“

„A co si o ní mys­líte vy, pane Hli­no­maz?“

„Já? Ještě jsem ji nečetl.“

„Vždyť jste kněz?“

„Pře­četl jsem si jen stručný výtah a jsem z toho zmaten?“

„O co jde?“

„O Boha. Exis­tuje Bůh? Kde vzít důkaz?“

„Vy v něj ne­vě­říte?“

„Nikdy jsem takové iluzi ne­pro­padl.“

„Mys­líte si, že je to tak správné?“

„Na to se vás právě chci zeptat, pane Dr­ti­kole.“

„Jestli si mys­líte, že to je správné, pak to ne­po­chybně je správné.“

„Děkuji, moc jste mi pomohl.“

Kněz vstal a dal se na odchod. Po pár kro­cích se otočil: „Na­shle­da­nou. Málem bych za­po­měl. Jdou sem po­li­cajti.“

Opravdu. Za oka­mžik přišli uni­for­mo­vaní po­slu­ho­vači zákona a smr­duté sezení ro­ze­hnali s pomocí práva a obušků.


..


píše k47 & hosté, ascii@k47.cz