k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Jak vznikal Playback

12. 10. 2005 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Pr­votní myš­len­kou, která poz­ději na­star­to­vala tvorbu Pla­y­backu byla před­stava tří děl­níků, kteří při cestě z práce vy­mýš­leli tři kom­pli­ko­vané roboty, své kopie schopné zastat jejich práci. Tak nějak jsem to psal v po­vídce Me­zi­čas, kde děl­níci měli jen ne­vý­znam­nou roli při se­tkání s hlav­ním hr­di­nou a jeho partou.

Ale pak jsem roz­ví­jel před­stavu robotů, kteří něco dělají, třeba zpí­vají a vzešel z toho ústřední motiv Pla­y­backu. Zpěv re­pro­du­ko­vaný z umě­lých úst je ne­vlastní a je to tedy pla­y­back, ale zase je sou­částí toho robota. A kolem tohoto pa­ra­doxu jsem vy­bu­do­val po­divné před­sta­vení, kdy někdo zpívá i když mlčí, ná­stroje hrají bez dotyku hu­deb­níka a hlas z úst není slyšet. A tak je to i v životě tří hrdinů, kteří se v Pla­y­backu vy­sky­tují. Jsou jako loutky, které vodí někdo jiný, žijí život na pla­y­back, jen vstá­vají, chodí, pra­cují, ale nejsou to oni, kdo řídí jejich kroky.

Po­vídka vzni­kala bez roz­sáh­lých před­běž­ných plánů, nejdřív tu byl motiv děl­níků a stro­jo­vého před­sta­vení. Sou­časně, ale ne­zá­visle na tom, jsem se roz­hodl stvo­řit „něco jako Po­stin­dustrial“. Pak jsem obě linie spojil, roz­ho­dil hrdiny a práce začala bez pev­ných man­ti­nelů a cílů. Prostě jsem psal a aso­ci­o­val jen s vy­hlíd­kou, že Monice se něco stalo a Petr se s Pavlem se­t­kají na před­sta­vení.

Ale tím to sa­mo­zřejmě ne­skon­čilo. Pak pro­běhla tři kola ko­rekcí, během kte­rých jsem jednak opra­vo­val pra­vo­pisné chyby a slo­hové kiksy a pak taky do­pl­ňo­val hluchá místa (hlavně před vstu­pem do klubu Pla­y­back, tam byla prázdná místa).

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz