k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Inspirace - jak vznikala povídka *Jak se kalila ocel*

7. 2. 2007 (před 12 lety) — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Úplný pr­vo­po­čá­tek této po­vídky je nutno hledat před mnoha lety, kdy jsem si na papír napsal hrubý náčrt bu­doucí po­vídky. Psalo se tam toto

Po­vídka třeba Jak se kalila ocel

v te­le­vizi běží živě tes­to­vání nového motoru české výroby, který recykluje zplo­diny a vy­u­žívá je jako palivo, fun­guje skoro se 100% účin­ností, v te­le­vizi hlásí, že už téměř 5 dní jezdí bez pře­stávky. Nad­šení (asi to bude podvod)

další dějová linka – lidská troska. Po 8 letech skoro vr­cho­lo­vého sportu je onen člověk zničen, bolí ho klouby, křeče svalů, ner­vové pro­blémy

kon­trast do­ko­na­lého a ne­u­ho­ni­tel­ného stroje X zni­čený spor­to­vec

Tak tahle črta v mém ar­chivu ležela ně­ko­lik let než se do­čkala roz­pra­co­vání. Ale jak vznikla? Ústřední motiv – re­vo­luční auto – prav­dě­po­dobně vznikl na zá­kladě ja­ké­hosi filmu, kde také pro­bí­hala po­dobná fikce, auto – per­pe­tuum mobile jez­dilo po sil­ni­cích ze­šikma ozá­ře­ných ve­čer­ním slun­cem (tento výjev si pa­ma­tuji zcela přesně). Název je to­tožný s ja­kýmsi bu­do­va­tel­ským ro­má­nem, kde mladí úder­níci pra­cují a budují (Což jsem se do­zvě­děl z jedné vě­do­mostní sou­těže.). Podoba to není úmy­slná, název se mi zkrátka líbil a použil jsem ho taky proto, že vy­vo­lává určitý tech­nický dojem. A na­ko­nec – spor­to­vec, který je po 8mi letech sportu na­padrť, je in­spi­ro­ván ka­ma­rá­dem Li­bo­rem, známým pod pře­zdív­kou Biatec, který dělal 8let Ta­eKwonDo a taky byl celkem zmožen, ale ne zas tak moc. A proto se po­stava de­se­ti­bo­jaře jme­nuje Dali, tedy zkrá­ceně Da­li­bor. Prav je nej­spíš zkrá­ceně Pra­voslav, ale nemá to hlubší význam. Snad jenom ten, aby to znělo po­dobně jako Dali, tedy zkrá­ceně.

Kra­tičká po­známka vznikla a válela se v ar­chivu dokud jsem ne­do­stal impuls k do­psání.

Tím im­pul­sem byl jeden film (nevím jak se jme­no­val), kde jsou dvě ka­ma­rádky, které zradí jejich part­neři a kdesi cosi. Nějak jsem se k tomu ná­ho­dou (omylem) dostal, shlédl to a vy­mě­nil hr­dinky za Karinu a Dianu (Jména se s filmem ne­sho­do­vala, ale Karina se jme­no­val pro­fe­sorka an­g­lič­tiny na naší škole, tak odtud toto jméno; Diana padla ná­ho­dou.) a příběh v hlavě dál roz­ví­jel (pasáž, kde Diana povídá o svém studiu me­di­cíny a fran­couz­skému pří­teli je z toho filmu ne­ho­rázně obšleh­nutá). A pak jsem vy­hra­bal ten náčrt po­vídky (prav­dě­po­dobně úmy­slně) a za­kom­po­no­val to do sebe.

Bar Utopia není no­vin­kou této po­vídky, ale v hlavě ho nosím už hodně dlouho. Vy­sky­tuje se v ně­ko­lika jiných ro­ze­psa­ných po­víd­kách, které prak­ticky nemají šanci na do­kon­čení. Do­konce má svůj pro­těj­šek, bar Black Death.

Dali a Prav – k této dvo­jici zá­vod­ník – trenér mě in­spi­ro­vala po­vídka Zdeňka Vol­ného Neděle na prodej.

Sonda: tu jsem vy­mys­lel až pro po­třebu po­vídky pře­vá­žit re­vo­luční motor jinou sen­zací.

Vztah Karina – Diana po­chází z mého mi­lo­va­ného Lin­chova filmu Mul­holland Drive.

A na konci je vlak, pro­tože vlaky ob­di­vuji a v době, kdy jsem to psal bylo všude plno Pen­do­lina (při ko­rek­tuře v srpnu 2006 byl oby­čejný vlak vy­mě­něn za mag­ne­tický, pro­tože ten se může rych­losti mach 3 aspoň trochu při­blí­žit).

To je všechno, každá po­vídka má svůj dlouhý a sple­titý příběh, který stojí za po­všim­nutí.

Pár po­zná­mek:

Stejně tak bylo při ko­rek­tuře v srpnu 2006 změněn počet uje­tých ki­lo­me­trů z ná­hodně vy­bra­ného čísla 8097 na 8128, které má ně­ko­lik zvlášt­ních ma­te­ma­tic­kých vlast­ností.

Po­stavy Karina (Ře­zá­čová) a Diana jsem poz­ději použil do kon­ceptu Epizod. Jsou to le­sbičky, ale ne­sho­dují se s touhle Ka­ri­nou a Dianou

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz