k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Údolí Labe a původ skalních měst

17. 12. 2003 — Dendrin (♪)

Údolí Labe

Labe je nej­větší českou řekou a svou délkou dva­nác­tou v ev­rop­ském pořadí. Začíná jako mělká pra­menná studánka na Labské louce, na plo­chém temeni Kr­ko­noš, ve výšce 1380 m nad mořem. A než z této výšky do­spěje ke svému Se­ver­nímu moři, urazí přes Čechy a Ně­mecko 1162 km.

Je to jedna z nej­vý­znam­něj­ších do­prav­ních tepen v této části Evropy, proto také voda není nej- čistší. Před roz­vo­jem prů­myslu však muselo Labe vy­ni­kat čis­to­tou, odtud jeho starý la­tin­ský název Alba Bílá /řeka/. Ně­mecké od­vo­zené po­jme­no­vání Elbe a pře­smyč­kou vzniklo české jméno Labe. Labské údolí je až na ně­ko­lik vý­ji­mek jed­no­tvárně ploché.Mimo pra­menný kr­ko­noš­ský úsek, kdy má údolí podobu hor­ského potoka, je nej­krás­nější a nej­pro­slu­lejší labské údolí po obou stra­nách česko-ně­mec­kých hranic známé pod spíše tu­ris­tic­kým ozna­če­ním jako Česko-saské Švý­car­sko. Ofi­ci­álně se tato kra­jina jme­nuje v Če­chách Dě­čín­ská vr­cho­vina a je pro­slulá svými pís­kov­co­vými skal­ními městy. Proto je také značná část chrá­něna. České chrá­něné území Labské pís­kovce se stalo ná­rod­ním parkem v roce 1999 na území Ně­mecka to bylo již v roce 1990.

Pís­kov­cová skalní města se táhnou od čes­kého Děčína v délce asi 30 km a zhruba stejné šířce po obou labských bře­zích. Na české straně se skalní města často na­zý­vají „stěny“. nej­zná­mější jsou Dě­čín­ské, Jetři­chov­ské a Tiské. Nej­krás­nější a ge­o­lo­gicky nej­cen­nější pří­rodní výtvor celé ob­lasti je ukryt asi 4 ki­lo­me­try vý­chodně od Hřen­ska mezi Stří­br­nými stě­nami a Kří­delní stěnou. Je to Pravčická brána o roz­mě­rech 21 m výšky a 25 m šířky – nej­uni­kát­nější a nej­větší skalní brána Evropy.Vznikla v úzké skalní stěně spo­lu­pů­so­be­ním větru a vody po mi­li­ony let zvě­trá­vala a vy­pa­dá­vala pís­kov­cová zrna. Na území Ně­mecka patří ke známým a na­vště­vo­va­ným ob­jek­tům skalní la­by­rint Bastei s je­ze­rem Amsel.

Původ skal­ních měst

Vznik pís­kov­co­vých pří­rod­ních vý­tvorů je po­měrně prostý stejně jako ge­o­lo­gická stavba tohoto území. V dru­ho­ho­rách, tedy asi před 139-63 mi­li­ony lety, byla celá oblast mělkým dnem křído- vého moře. Byl to vlastně mělký záliv, který z ně­mec­kého Saska vy­bí­hal do Čech. Do zálivu ústily řeky, které na jeho dně usa­zo­valy písky, jemný štěrk a někdy i jíl a bahno. Když moře ustou­pilo, vrstva usa­ze­nin byla až 700 m vysoká. Ta se zpev­nila v pís­kovce, a ty vy­tvo­řily roz­sáh­lou plo­chou tabuli. Když se v třeti­ho­rách začaly na jihu Evropy vrás­nit Alpy, mocné ho­ro­tvorné tlaky do­lehly až sem. Zlo­mově zvedly Krušné hory a Kr­ko­noše, mezi nimiž zů­stala vklí­něná naše me­zi­hor­ská pís­kov­cová tabule. Ta se lámala, ně­které kry se vy­sou­valy, jako Dě­čín­ský Sněž­ník, jiné se zase pro­pa­daly. Navíc se celá pís­kov­cová tabule po­praskala drob­nými pukli­nami stej­ných směrů. Vzhle­dem k tomu, že se kr­ko­noš­ské a kruš­no­hor­ské zlomy kříží téměř v pravém úhlu, vznikla po­di­vu­hodná pukli­nová síť, která ote­vřela cestu erozi, dešťům a te­koucí vodě. Pukliny se roz­ši­řo­valy a ob­na­žené skály se roz­čle­nily v tak­zvané kvá­drové pís­kovce. Další zvě­trá­vání zvláště na okraji tabulí a v údo­lích řek pak mo­de­lo­valy pís­kov­cové kvádry do věží, stěn i celých měst. Pů­vodní pukliny se roz­ší­řily a pro­hlou­bily často v la­by­rinty sou­tě­sek. Celý ten po­di­vu­hodný proces zvě­trá­vání a odnosu oži­vily v mlad­ších třeti­ho­rách vý­stupy so­pečné hmoty, která utuhla vět­ši­nou pod po­vr­chem. Až po­stu­pem času ji eroze z měk­kých pís­kovců vy­pre­pa­ro­vala jako tvrdé skalní suky. Jedním z nej­vyš­ších v této ob­lasti je Rů­žov­ský vrch (619 m) poblíž obce Růžová, ale mnohem zná­mější je ma­lebná če­di­čová skála Vrkoč přímo u ře­čiště Labe.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz