k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Monako

— neznámý (♪)

Ne­pa­trná ne­zá­vislá en­kláva Monako leží na Azu­ro­vém po­břeží fran­cie mezi Nice a Itálií. Má pří­jemné stře­do­moř­ské pod­nebí, léta jsou horká a suchá a zimy mírné; chrá­něná poloha na niž­ších sva­zích křo­vi­na­tých Pří­moř­ských Alp mu za­jiš­ťuje ochranu před chlad­ným se­ver­ním větrem zvaným mi­s­tral.

Celé území – pouze 1,95 km2 – je hustě obyd­lené a tvoří je čtyři měst­ské okrsky nebo čtvrtě. Na se­ve­ro­vý­chodě leží mon­dénní Monte Carlo se svými výš­ko­vými bu­do­vami, hotely a vilami, které se špl­hají vysoko do svahu. Ob­chodní stře­disko La Con­da­mine se přes mo­derní pří­stav dívá na vlastní his­to­rické hlavní město Monako s po­věst­nou bo­ta­nic­kou za­hra­dou a oce­á­no­gra­fic­kým muzeem, roz­lo­žené na skal­na­tém mysu. Proti starému pří­stavu (nyní kotvišti lu­xus­ních jachet) na ji­ho­zá­padě se roz­kládá no­vější prů­mys­lová čtvrť Font­vie­ille, jejíž část byla ne­dávno po­sta­vena na místě za­sy­pa­ného moř­ského zálivu.

Od roku 1297 až do roku 1792 vládla v Monaku kní­žata z ja­nov­ského rodu Grimaldi. Roku 1792 však místní lid vy­hlá­sil v kní­žec­tví re­pub­liku a v roce 1793 pře­vzala nad Mo­na­kem kon­t­rolu re­vo­luční Fran­cie. Na ví­deň­ském kon­gresu v roce 1815 zís­kalo Monako znovu ne­zá­vis­lost, ale svě­řilo svou ochranu sar­din­ským králům. V roce 1861 se Grimal­dovci znovu do­stali kmoci, ale v té době již bylo území Monaka pod­statně zmen­šeno. Smlouva uza­vřená s Fran­cií v roce 1918 za­ru­čila Monaku tr­va­lou au­to­no­mii i v pří­padě zániku grimal­di­ov­ské dy­nastie. V roce 1962, po ne­scho­dách s Fran­cií ohledně daní, vy­hlá­sil kníže Ra­i­nier III. (nar. 1923) novou ústavu, podle níž se o zá­ko­no­dár­nou moc i o vládu dělí mo­nar­cha s osm­nác­ti­člen­nou Ná­rodní radou a vlastní radou (v čele je fran­couz­ský státní mi­nistr).

Pů­vodní oby­va­tele Mo­ne­gas­kové tvoří již méně než 20 % po­pu­lace, více než po­lo­vina při­padá na Fran­couze. Žije tu také mnoho Italů a vý­znamná me­zi­ná­rodní ko­mu­nita, vy­u­ží­va­jící níz­kých daní. Oby­va­telé jsou vět­ši­nou řím­sko­ka­to­lic­kého vy­znání a úřed­ním ja­zy­kem je fran­couz­ština, i když se také mluví mo­nac­kým di­a­lek­tem.

Hlav­ním zdro­jem příjmů jsou tu­ris­tika, prodej poš­tov­ních známek, roz­hla­so­vých a te­le­viz­ních práv, po­platky fi­nanč­ních in­sti­tucí a herny, Vy­ni­ka­jící kli­ma­tická poloha uči­nila z Monaka jedno z nej­pres­tiž­něj­ších ev­rop­ských re­kre­ač­ních a lá­zeň­ských le­to­vi­sek. Monte Carlo má svě­tově pro­slulé kasino a di­va­dlo, které pro­sla­vila jeho opera a balet. Monako je též do­mo­vem dvou me­zi­ná­rod­ních mo­to­ris­tic­kých sou­těží: Rally Monte Carlo a Velké ceny Monaka, která pro­bíhá přímo v uli­cích kní­žec­tví.

Monako má celní a mě­no­vou unii s Fran­cií. Až do roku 1962 před­sta­vo­val bez­da­ňový statut země ráj pro boháče z celého světa, kteří při­spí­vali k pro­spe­ritě státu. I nově za­ve­dené daně jsou nízké a rodilí Mo­na­čané jsou od daní z příjmu osvo­bo­zeni úplně. Monako je stále dů­le­ži­tým cen­t­rem pod­ni­ka­tel­ského a fi­nanč­ního světa. Ve Font­vie­ille je za­stou­pena výroba spo­třební elek­tro­niky, umě­lých hmot, oděvů, kos­me­tiky a po­ly­gra­fie. Tra­diční je umě­lecká výroba.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz