Nepatrná nezávislá enkláva Monako leží na Azurovém pobřeží francie mezi Nice a Itálií. Má příjemné středomořské podnebí, léta jsou horká a suchá a zimy mírné; chráněná poloha na nižších svazích křovinatých Přímořských Alp mu zajišťuje ochranu před chladným severním větrem zvaným mistral.
Celé území – pouze 1,95 km2 – je hustě obydlené a tvoří je čtyři městské okrsky nebo čtvrtě. Na severovýchodě leží mondénní Monte Carlo se svými výškovými budovami, hotely a vilami, které se šplhají vysoko do svahu. Obchodní středisko La Condamine se přes moderní přístav dívá na vlastní historické hlavní město Monako s pověstnou botanickou zahradou a oceánografickým muzeem, rozložené na skalnatém mysu. Proti starému přístavu (nyní kotvišti luxusních jachet) na jihozápadě se rozkládá novější průmyslová čtvrť Fontvieille, jejíž část byla nedávno postavena na místě zasypaného mořského zálivu.
Od roku 1297 až do roku 1792 vládla v Monaku knížata z janovského rodu Grimaldi. Roku 1792 však místní lid vyhlásil v knížectví republiku a v roce 1793 převzala nad Monakem kontrolu revoluční Francie. Na vídeňském kongresu v roce 1815 získalo Monako znovu nezávislost, ale svěřilo svou ochranu sardinským králům. V roce 1861 se Grimaldovci znovu dostali kmoci, ale v té době již bylo území Monaka podstatně zmenšeno. Smlouva uzavřená s Francií v roce 1918 zaručila Monaku trvalou autonomii i v případě zániku grimaldiovské dynastie. V roce 1962, po neschodách s Francií ohledně daní, vyhlásil kníže Rainier III. (nar. 1923) novou ústavu, podle níž se o zákonodárnou moc i o vládu dělí monarcha s osmnáctičlennou Národní radou a vlastní radou (v čele je francouzský státní ministr).
Původní obyvatele Monegaskové tvoří již méně než 20 % populace, více než polovina připadá na Francouze. Žije tu také mnoho Italů a významná mezinárodní komunita, využívající nízkých daní. Obyvatelé jsou většinou římskokatolického vyznání a úředním jazykem je francouzština, i když se také mluví monackým dialektem.
Hlavním zdrojem příjmů jsou turistika, prodej poštovních známek, rozhlasových a televizních práv, poplatky finančních institucí a herny, Vynikající klimatická poloha učinila z Monaka jedno z nejprestižnějších evropských rekreačních a lázeňských letovisek. Monte Carlo má světově proslulé kasino a divadlo, které proslavila jeho opera a balet. Monako je též domovem dvou mezinárodních motoristických soutěží: Rally Monte Carlo a Velké ceny Monaka, která probíhá přímo v ulicích knížectví.
Monako má celní a měnovou unii s Francií. Až do roku 1962 představoval bezdaňový statut země ráj pro boháče z celého světa, kteří přispívali k prosperitě státu. I nově zavedené daně jsou nízké a rodilí Monačané jsou od daní z příjmu osvobozeni úplně. Monako je stále důležitým centrem podnikatelského a finančního světa. Ve Fontvieille je zastoupena výroba spotřební elektroniky, umělých hmot, oděvů, kosmetiky a polygrafie. Tradiční je umělecká výroba.