k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Kdybych chtěl napsat autobiografii...

2. 4. 2015 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)
CC by-nc-nd (zdroj)

Někdy pře­mýš­lím nad hy­po­te­tic­kými otáz­kami, které nemají žádný hlubší smysl nebo dopad na svět kolem nás, za­jí­mavé na nich jsou jen hy­po­te­tická řešení a cesty, které k nim vedou.

Jednou mě zne­na­dání na­padlo: Kdy­bych chtěl (nebo musel, na­pří­klad pod po­hrůž­kou střel­nou zbraní) napsat au­to­bi­o­gra­fii, jak bych k tomu při­stou­pil?


Pro­tože sám nejsem ničím za­jí­mavý a vedl jsem tak všední, jed­no­tvárný, ne­zá­živný, únavný, mdlý a fádní život, že by ot­rá­vil i Zénóna a jeho stoiky, za­ří­dil bych, aby aspoň kniha sa­motná stála za po­zor­nost a šel bych na to jako Jorge Luis Borges od fik­tiv­ního lesa.

Tak předně: Žádná au­to­bi­o­gra­fie by ne­e­xis­to­vala. Už to samo o sobě by před­sta­vo­valo zá­sadní odklon od kla­sic­kého for­mátu bi­o­gra­fií. Ale to by byl jen za­čá­tek celého sché­matu. Pouze bych před­po­klá­dal, že byla v mi­nu­losti na­psána, vydána, lidé ji četli, jeden fik­tivní no­vi­nář napsal re­cenzi v ně­ja­kém známém ča­so­pisu (mám na kalibr typu The New Yorker nebo The New York Review of Books – když už snít, tak ve velkém), strhal ji a zá­vě­rečné hod­no­cení shrnul slovy „not having fun“ (nebaví mě to). Poz­ději se k au­to­bi­o­gra­fii vrátil a začal pátrat po pri­már­ních zdro­jích a snažil se zjis­tit prav­di­vost všech vo­dí­tek, pří­běhů, faktů a in­for­mací zmí­ně­ných ve fik­tivní au­to­bi­o­gra­fii. Po ně­ko­lika mě­sí­cích skoro až de­tek­tivní práce by vý­sledky tohoto vý­zkumu shrnul v knize The Art of Not Having Fun, která by ob­sa­ho­vala citace z ne­e­xis­tu­jící au­to­bi­o­gra­fie, pře­pisy del­ších pasáží včetně oprav a vy­svět­lení. Ke konci by tento fik­tivní autor došel k pře­svěd­čení, že já, jako sku­tečný já, vůbec ne­mu­sím exis­to­vat a při­nej­lep­ším jde o dů­kladně do­dr­žo­va­nou, ale přesto umělou a vy­kon­stru­o­va­nou per­sónu. Aby bylo dílo za­vr­šeno, krátce po vydání této sku­tečné knihy, bych zemřel a tak bych vrhl zá­vě­rečný stín po­chyb­ností na celou zá­le­ži­tost.

Šlo by o jednu z mála au­to­bi­o­gra­fií, které by po­pí­raly, zda-li člověk, který je bi­o­gra­fo­ván, vůbec žije a je sku­tečný. Pro­tože sám si nejsem vůbec jistý.


PS#1: O fik­tivní au­to­bi­o­gra­fii by se tvr­dilo, že jeden z mnoha jejích podti­tulů zněl: Iun­gun­tur iam gry­phes equis (v češ­tině: křížit koně s gryfy). Tohle spo­jení se uvádíBor­gesově Fan­tas­tické Zo­o­lo­gii (kde autor tvrdí, že se stalo pří­slo­več­ným) nebo v práci Role Koně v His­to­rii Člo­věka, kde se píše:

V antice ne­zná­mou zrůdou byl hi­po­gryf, kří­že­nec koně a gryfa, je­jichž spo­jení uváděl Ver­gi­lius jako pří­klad ab­so­lut­ního ne­smyslu.

To by mohlo stačit jako před­zna­me­nání, jak se věci ve sku­teč­nosti mají.

PS#2: Dvá­náctá ter­mi­na­lita je tady při­pra­vená pro vaše oči, uši a jiné orgány vní­mání (ten­to­krát bez vo­dítka).

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz