k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Terminalita #40 - Blackhat

CC by-nc-sa (via)

Všechno začalo dávat smysl, když jsem dru­hého dne zapnul po­čí­tač a místo ob­vyklé star­to­vací ob­ra­zovky na mě vy­sko­čil bílý text na černém pozadí. Četl jsem:

"Je nám jasné, že nás budete ne­sná­šet, budete nás ne­ná­vi­dět a budete nám na­dá­vat, když se do­zvíte pravdu. Byli jsme to právě my, kteří měli kdysi va­ro­vat Pea, že se k vám vlou­pají a chys­tají únos. Jeden náš velice dobrý zá­kaz­ník nás po­žá­dal, abychom vás va­ro­vali, ale i přesto, že bychom to ne­dě­lali za­darmo, jsme museli od­mít­nout, pro­tože Peo je vysoko na se­znamu našich ne­přá­tel. Jde o starou zá­le­ži­tost, kterou nikdo z nás ne­za­po­mene. Onen zá­kaz­ník nám řekl jenom to málo in­for­mací, nic víc jsme ne­vě­děli.

Zá­ro­veň jsme to byli my, kteří úto­čili na vaše po­čí­tače a na­ko­nec se nám je po­da­řilo hacknout a dostat se dovnitř s právy su­per­u­ži­va­tele. Byla to práce pro jiného zá­kaz­níka, který platil velice štědře. Chtěl vás sle­do­vat, chtěl vědět, kde budete, co chys­táte, jak žijete. Ne­vě­děli jsme, kdo to je a proč by po nás mohl chtít, abychom se za­bý­vali právě vašimi ne­vý­znam­nými po­čí­tači. Ale jak jsme řekli: za­pla­til.

Ironií osudu bylo, že jsme se ve stejné době do­mlou­vali s Raiden o na­sa­zení vašeho za­jí­ma­vého sle­do­va­cího sys­tému na část našeho bot­netu.

Poz­ději jsme se bavili s Raiden a ona si z té doby ne­pa­ma­to­vala vůbec nic, úplně ztra­tila paměť. Do­stali jsme strach, že se to všechno točí kolem ní. Jistě po­cho­píte, že jsme ne­mohli jak­koli přímo va­ro­vat po­li­cii. Ta je v tomhle děsivě ne­e­fek­tivní a navíc bychom na sebe jenom upo­zor­nili, což je po­slední věc o kterou sto­jíme. Navíc jsme v rukách neměli nic pře­svěd­či­vého, jenom dojmy a ty jsou k ničemu. Vy sami jste vlou­pání ne­na­hlá­sili a proto po­li­cie ne­mohla mít ani špetku po­de­zření. Začali jsme pátrat, co se vlastně děje, pro­tože jsme ne­chtěli, aby se Raiden něco stalo.

Poz­ději jsme zjis­tili, že všechno začalo už únosem dcery Raoula Garcii den před tím vlou­pá­ním. Garcia byl poz­ději zabit, roz­pů­len a za­ko­pán v polích za městem. A hned ná­sle­du­jící den ho někdo našel, vy­ko­pal a předal po­li­cii. Ten někdo za­jisté musel vědět, co se děje.

Ještě o něco poz­ději jsme zjis­tili, že náš velice dobrý zá­kaz­ník, který vás chtěl va­ro­vat, byl jakýsi Tomas Thor­s­ten Her­t­zmann a na­ko­nec nej­spíš někoho z vás va­ro­val sám.

Ob­rá­tili jsme po­zor­nost na toho dal­šího zá­kaz­níka, který chtěl, abychom se pro­lo­mili do vašich po­čí­tačů. Nebylo to vůbec snadné sle­do­vání, měl dobré za­bez­pe­čení a šif­ro­val všechna spo­jení, ale po­da­řilo se nám pod­vrh­nout cer­ti­fi­kát po­de­psaný pomocí hashe MD5 a na­jed­nou jsme se stali dů­vě­ry­hod­ným zdro­jem a mohli po­slou­chat jeho pře­nosy. Po­da­řilo se nám zne­u­žít bez­peč­nosní díry ve staré verzi poš­tov­ního kli­enta a spe­ci­ál­ním mailem jsme na jeho stroji spus­tili shell­code. Začali jsme pro­čí­tat všechny jeho emaily a z jeho ko­re­spon­dence jsme se do­zvě­děli, že tomu člo­věku všichni říkali Baron Igor. Vět­šina mailů se týkala ob­chod­ních zá­le­ži­tostí, prodej, nákup, in­ve­sice, stavby ne­mo­vi­tostí, oči­vidně dělal do mnoha oborů, hos­pody, bary, hotely, po­hos­tin­ství a chtěl masivně ex­pan­do­vat. Za­jí­mavé to začalo být, když jsme se do­stali k mai­lové ko­re­spon­denci s Ra­ou­lem Gar­ciou a ještě s někým, o kom si mys­líme, že byl Peův otec. A nešlo o nijak pří­jem­nou kon­ver­zaci. Tenhle Baron chtěl ná­silně a na­vzdory jejich vůli pře­vzít vět­šinu jejich pod­niků a vy­mýš­lel různé kličky a padala i dost silná slova, která by se dala ozna­čo­vat za vy­dí­rání. Pro­dí­rali jsme se zá­pla­vou mailů a na­ra­zili jsme na kon­ver­zaci s někým, koho Baron na­zý­val Her­t­zman­nem a podle všeho k němu choval znač­nou úctu. Baron se ho ptal jestli pro něj není ocho­ten vy­ře­šit ne­shody s panem Gar­ciou a jeho spo­leč­ní­kem. Buď on nebo někdo z Bratrů Ka­ra­ma­zo­vých. Her­t­zmann do­slova od­po­vě­děl: 'Igore, ty ses zbláz­nil. Únosy a vy­dí­rání? Myslím, že od našeho přá­tel­ství oče­ká­váš víc, než po­vo­luje při­ro­zená lidská sluš­nost. Nic ta­ko­vého nikdy ne­u­dě­lám. Ne­za­po­meň, že jakmile se k nám otočíš zády, do večera u sebe máš razii a skočil jsi. Kdy­bych musel, udělal bych to, i kdyby to měla být moje úplně po­slední akce.' Baron od­po­vě­děl, že plně re­spek­tuje jeho pře­svěd­čení a že na tuto práci povolá dva spe­ci­a­listy. V mai­lech jsme se hra­bali další půl­ho­dinu, než jsme našli jeden, kde po­sí­lal tváře těch svých 'spe­ci­a­listů' do ně­ja­kého svého pod­niku, aby je tam pouš­těli za­darmo a vy­ho­věli jejich přáním.

Pá­t­rali jsme dál. Po­u­žili jsme ně­ko­lik di­gi­tál­ních ar­chivů zá­znamů bez­peč­nost­ních kamer, kam jsme pro­nikli už před rokem a od té doby jsme se občas dívali, co se děje po městě. Stáhli jsme vše­chen re­le­vantní ma­te­riál od doby vlou­pání do vašeho bytu a pak nám po­mohli ruští crac­keři, kteří pomocí CPU a GPU z PS3 lámali hesla. Právě oni nám po­mohli najít kolizi toho MD5 hashe. Měli k dis­po­zici ne­u­vě­ři­telný vý­po­četní výkon. Po­slali jsme jim všechna videa, fotky těch dvou 'od­bor­níků', op­ti­ma­li­zo­vaný pro­gram na roz­po­zná­vání tváří, hro­madu rublů a čekali na vý­sle­dek. Za dva dny nám po­slali zpět všechny záběry, kde se vy­sky­to­vali. Na­jed­nou všechno dávalo smysl. V den vlou­pání jsou vidět tito dva 'spe­ci­a­listé' na ně­ko­lika zá­bě­rech, jak se blíží k vašemu domu. Stejně tak toho dne, co byl zabit Garcia. Často se vy­sky­to­vali na stej­ných mís­tech jako vy a dost často se kolem nich motala nějaká holka. Bo­hu­žel ona nežije online a proto jsme o ní ne­mohli nic uži­teč­ného najít.

Nic z toho, co jsme našli, jsme po­cho­pi­telně ne­mohli předat po­li­cii – žádný ukra­dený mail, žádný záběr bez­peč­nostní kamery. Ne­chtěli jsme na sebe upo­zor­ňo­vat, ale přesto jsme velice opa­trně ano­nymně upo­zor­nili po­li­cii. O spo­jení mezi ob­chody Raoula Garcii, únosem jeho dcery a možným ohro­že­ním jeho ob­chod­ního part­nera a jeho syna. Ne­dě­lali jsme to z dobré vůle, ale proto, že spolu s Lîlou už dlouho sle­du­jeme dva pod­vod­níky, kteří si říkají Lazar a Cal­de­ron. Kdysi dávno pa­ra­zi­to­vali na Raiden a právě Lîla jí po­mohla se jich zbavit. Oni dva také pra­cují pro Barona a podle in­for­mací, které zatím máme k dis­po­zici to vypadá, že ve všem, co se stalo, mají prsty. A za­po­jení po­li­cie do hry by nám mohlo pomoci roz­hý­bat ledy.

To je všechno, co jsme chtěli říct. Stáli jsme na obou stra­nách ba­ri­kády sou­časně a ještě u toho sle­do­vali svoje zájmy. Ne­mohli jsme do­pus­tit, aby se něco stalo Raiden. Doufám, že se ob­chodně se­tkáme v lep­ších časech.

**

Ještě dnes vám přijde mail s ad­re­sou FTP ser­veru odkud si videa můžete stáh­nout. O půl­noci se všechna data au­to­ma­ticky smažou. Ujis­těte se, že jste ano­nymní.

**

Toto, do čeho jste na­bo­o­to­vali, je ma­ličké li­nu­xové disto, které jsme vzdá­leně na­in­sta­lo­vali na tento po­čí­tač. Před vy­pnu­tím se sama smaže a dis­kový oddíl, na kterém je na­in­sta­lo­vaná se sám pře­píše di­gi­tál­ním smetím. Mi­chael Ellis aka Trudy, Blac­kHat."

Mohl jsem vy­pnout po­čí­tač ná­si­lím, disk dát do jiného stroje, oddíl zko­pí­ro­vat a získat z něj tento soubor, ale nemělo to cenu. Bylo po všem. Party skon­čila.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz