k47.cz
foto Praha výběr povídky kulturatwitter FB


31. 7.

Terminalita #38

       
CC by-nc-nd (zdroj)

Odešli jsme a sedli na autobus, který se pomalu proplétal betonovými sídlišti.

"Kdo byl ten chlap, myslím Jesseho strejdu? Přišel mi jako neurotický šaman nebo kouzelník. Úplně z něj táhl strach, skoro jsem se na něj bál podívat, aby mi něco neudělal."

"To byl jeden z těch dvou, kteří se k nám vloupali."

"Co? Jak to můžeš vědět?" vyhrkl jsem nechápavě.

"Není to samozřejmě jisté, ale mám takové tušení, že jde o jednoho z nich."

Nechtěl jsem se o tom bavit, Ne teď. Místo toho jsem se díval z okna. Uběhlo deset minut a na trávníku před jedním panelákem jsem viděl, jak se dva lidé rozcvičovali. Zadíval jsem se pozorněji a řekl jsem: "Hele, není to Malej Marty?"

"Kde?" rozhlížel se Peo a mhouřil oči. "Jo tamhle. To bude asi on. A ten chlapík vedle něj?"

Marty nás zpozoroval a zamával. Jeho kumpán k nám byl otočen zády. Byl o mnoho vyšší, starší a silnější, oblečen do starého nátělníku, obě předloktí zavázaná šátkem, na svalnatých rukách samé modřiny. Otočil se a zamračeným pohledem bodl naším směrem. Všiml jsem si, že měl do vlasů zapleteny dráty stažené šátkem, silný tik v pravém oku, rozražený ret, fialový monokl, děsivé rysy a chladný pronikavý pohled. "K.! To je přece Kalandra!" zajíkla se Anit a já vydechl hrůzou. Najednou mi vyschlo v puse a připadalo mi, jako kdyby se setmělo a všechny zvuky zněly nepřítomně a zdálky. Díval jsem se do těch jeho strašlivých očí. Nic kromě nich neexistovalo. Kdyby mrkl, přestalo by mi bít srdce.

Autobus zatočil a zmizel v tepnách města. Ještě deset minut mi srdce bušilo a nemohl jsem popadnout dech.

"Jak to může malej Marty vůbec přežít?"


Bylo ještě potřeba doplnit zásoby pro případ ztroskotání. Cestou od autobusu jsme prošli kolem tří lékáren a v každé jsme nakoupili padesát krabiček Syntheinu a pak jsme ještě vzali na zteč a vybílili jeden obchod s lihovinami.

"Proč zrovna padesát?" ptala se Anit

Peo měl výjimečně dobrou náladu a bylo mu do zpěvu, když odpovídal. "To je nejvíc, co nám najednou dají. Když jsme se tam ukazovali každý týden a chtěli tři sta krabic, dívali se na nás hodně divně. Možná za to taky mohlo, že jsme několik dnů nespali a byli jsme špinaví a potrhaní."

"To dává smysl," uznala Anit ve výtahu. Patra ubíhala jedno za druhým. Konec. Vystupovat.

Anit v kapsách lovila klíče ke svému bytu vytesaném v masivu šedého kamene. Zahnuli jsme za roh a všechny úsměvy zmizely.

Čekali tam na nás.

Vedle dveří se opíral detektiv Toborin s několika policisty. Měl na sobě modrou košili, povolenou kravatu a v zubech párátko. Podivně se usmál, když nás uviděl. V ruce zase třímal tu fotografii vyzáblého chlapíka, který vypadal jako Jesse.

"Pánové," řekl. "Zjistili jsem, že jste se setkali s tímto mužem." Teprve teď mi došlo, že to je tvář Jesseho strejdy. Fotka byla nejspíš několik let stará, teď měl o něco víc vrásek, ale určitě to byl Jesseho stejda.

"Ano. Byli jsme tam před chvílí."

"My víme," odpověděl krátce a aniž by se snažil cokoli vysvětlit, ukázal nám další fotografii. "Tuto mladou ženu: Sabrinu Čedičovou také známou pod přezdívkou Yuki, jsme zatkli za napomáhání k vraždě a vydírání. Před nějakou dobou utekla z domova a pomáhala těm dvěma mužům. Setkali jste se s ní?"

Nedopověděl jsem.

"Jednou jsem s ní strávil noc," řekl Peo po chvíli, "Párkrát jsme jí potkali. Napadlo mě, že nás mohla sledovat, ale stejně tak mohla jenom chodit do stejných podniků jako my. Nestarali jsme se o ní."

"Také víme, že vaše životy nabraly znepokojující tempo a kurz." Vyndal párátko z pusy, zlomil ho v prstech a pokračoval: "Celou dobu jste si nemuseli všimnout ničeho, co se kolem vás ve skutečnosti děje a proto si oprávněně můžete myslet, že jde jen o banality, ale situace je velice závažná. Všechno je propojené se vším a mnoho našich 'spolupracovníků', kteří jsou do tohoto řetězu zapojeni odmítá napomáhat. Jde o velký, složitý a velice nebezpečný případ, do kterého postupně pronikáme. Dostáváme se do samotné struktury kruté a nelítostné kriminální organizace hlavně kvůli drobným selháním, jako bylo zavraždění toho tlustého japonského zabijáka. Proto bych byl velice rád, kdybyste nic nezatajovali."

"Co my můžeme vědět o tak velkém případu? Jak se to týká nás?"

"Zesnulý pan Raoul Garcia spolupracoval s vaším otcem."

"A to je všechno?"

"Prověřovali jsem konexe těch dvou mužů z nichž byl jeden zabit a zjistili jsme, že jsou napojeni na Barona - jde jenom o naše označení hlavy již zmíněné organizace. Víme, že ten přeživší bydlí u svého synovce Simona Krejčího, kterého jste právě teď navštívili. Začali jsme ho prověřovat a pátrat po stopách podezřelého chování. Postupně jsme rozšířili záběr i na jeho okolí. S vámi se podle našich zdrojů seznámil krátce před onou vraždou. Zajímalo nás jestli je pouhá náhoda, že se do tohoto řetězce známostí zapojil právě syn spolupracovníka zavražděného podnikatele Garcii, tedy syn ohrožené osoby. Nezapomeňte, že Garciova dcera byla unesena a je velká pravděpodobnost, že její únos má spojitost s případem."

"Ano," přisvědčil Peo. "Všechno se seběhlo nejspíš náhodou, v chaotickém řetězci událostí. A jestli se někdo snažil, aby to tak dopadlo? Možná, ale jak jste řekl: my nevidíme celý obraz."

Byl jsem úplně zaskočený a sotva jsem vnímal, co nám vlastně Toborin říká, ale Peovi to pálilo i v takhle napjaté situaci. Buď si vážně uchoval chladnou hlavu, nebo musel o těchto věcech už dlouho přemýšlet.

"Všechna naše pátrání naznačují se skoro až znepokojivou přesností, že všechno je tak, jak nám naznačilo jedno anonymní hlášení. Někdo musí mít o situaci značný přehled, větší než my sami," řekl Toborin, ale ve skutečnosti to byla otázka na kterou nikdo neodpověděl. Zamyšleně s odleskem podezření se na nás podíval a řekl: "Dobrá. Děkuji za vaší spolupráci. Neváhejte mě kdykoli kontaktovat. Zatajování důležitých informací, by mohlo mít zlé důsledky. Jak pro vás, tak pro mě. Na shledanou."


vstoupit do diskuze

publikováno 31. 7.

příbuzné články:
Terminalita #36 - Nezvěstný
Terminalita #37 - Jesse
Terminalita #39 - Hořely nám hlavy a poblíž nebyl nikdo, kdo by je byl schopen uhasit
Terminalita #40 - Blackhat
Terminalita #41 - 24. sluneční cyklus
Terminalita #2 - Peo 📷

sem odkazují:
Blíží se finále, terminální...
Terminalita

píše k47 & NEVERYOUNG, kontakt: ascii@k47.cz