povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

14. 10. 2015

Terminalita #30

       
CC by-nc-nd (zdroj)

Miloval jsem kouzlo anonymity a hlavně proto jsem navštěvoval na 4chan. Společnost byla nemocná, Choroba se nenápadně šířila pomyslnými informačními tepnami do mozků populace a překrucovala normy do obludných tvarů. Ideály se stávaly nedosažitelnými nebo neexistujícími. Přestaly se tolerovat jakékoli chyby a výchova nás v tomto postoji jenom utvrzovala. Děti se nebojí a když nevědí, prostě to zkusí. Kdežto člověk, který prošel sociální převýchovou, si nic takového nedovolí. Ví, že může být potrestán. Následovalo oslabení kreativity a paralýza komunikace. Přestali jsme si sdělovat vnitřní pocity důležité hlavně pro nás, protože nad námi vždycky visí Damoklův meč perzekuce chyb a nekonečná paměť Sítě. Proto bylo mnohem snazší se svěřit Anonu než konkrétním lidem s tváří a tělem. Anon je krutý, ale neutrální a hodnotí spravedlivě, nezná nás a nemůže říkat to, co si myslí, že bychom chtěli slyšet.[[104]] Anon je legie, neodpouští, nezapomíná a funguje jako jeden, protože nikdo z nás není tak krutý, jako všichni z nás.[[106]]


V nitru hory jsem si si vzpomněl na Kazatelnu. Nevím, kdy se to stalo, ale jasně si vzpomínám, jak Ruby šla mezi námi, jako teď Anit, a voněla svěžím jarem. Přivítala nás velká zašedlá cedule a hlas v hloučku lidí: "Tenhle svět je vězením a kdo z něj bude chtít uniknout, bude muset na cestě ven zabíjet," kdyby Reverend umřel, na jeho místo by nastoupilo padesát dalších kazatelů, kteří vyzývali k občanské neposlušnosti. "Spalte starou kulturu, řekněte, že jí nepotřebujete, přestaňte se stavět do role stáda konzumentů. My jsme tvůrčí síla, my jsme motorem remix-kultury a my můžeme neomezeně tvořit, šířit a kopírovat svojí tvorbu, názory a postoj dál a dál. Už to není jenom výsada elity, každý z nás může. Nejde jen o boj s pirátstvím, ale o utváření postoje ke kreativitě, konzumnímu postavení ve společnosti."

Seděli jsme v Kazatelně - klubu, který zažil pět policejních razií a kde se scházeli internetoví anarchisté, piráti, hackeři, doktoři práv, odborníci na duševní vlastnictví a další lidé, kteří už byli příliš nasraní, než aby jen nečině přihlíželi, jak je s nimi vyjebáváno a společně u lehkého pití, kterému se říkalo cyanide & cocaine cocktial nebo také rage cocktail poslouchali kázání Reverendových následovníků a spřádali plány a diskutovali. Šlo o podzemní hnutí, které bujelo napříč internetem jako rakovina, ale nikdo si zatím neuvědomoval jeho skutečný rozsah, který kdykoli mohl vybuchnout a ukázat svojí sílu. Z velké části šlo o lidi ze skupiny Čtyřicet tisíc slepých opic. Mluvili tam radikálové i umírnění, trénovaní řečníci, vysokoškolští profesoři, autoři i lidé, kteří se k Problému vyjadřovali poprvé a společně hledali cestu ke svatému grálu. Hlavní pravidlo znělo: pravdu můžou mít všichni, ale zároveň nikdo.

Objednali jsme si první dávku nápojů. Nebyla to syňága, nebyl to hňápec, nebyly to nože, ale pálilo to jako čert, osvěžovalo člověka a nabrušovalo jeho vnímání. Místností se táhla zamyšlená nálada. Všichni kolem nás se snažil přijít s Konečným Řešením, které by opět nastolilo Rovnováhu v naší době. Peo s Ruby zastávali jednoduchý, ale přesto radikální postoj, který by se dal vyjádřit slovy: nechte je chcípnout, čímž mysleli, že staré obchodní modely, které se nedokáží vypořádat se změnou technologie umožňující neomezené kopírování kultury a které se snaží tuto technologii efektivně zničit kanonádou zákonů, nemají v realitě roku 2009 žádné místo a musí zemřít. Peo každým volným bitem internetového připojení seedoval torrenty s novou, neomezeně kopírovatelnou kulturou ven do sítě. Jak jenom mohl podporoval umělce, kteří svojí tvorbu začali šířit pod svobodnou licencí. Byl to digitální pirát, který znal zákony a pohyboval se v prostoru vytyčeného paragrafy tak, aby byl nepostižitelný.

Kopírovatelnost byla hlavním problémem naší doby a musela se vyřešit, než přijde nová epocha. I když byla celá současná kultura uchovávána na nestabilních médiích, už z principu umožňovala neomezené kopírování a šíření s prakticky nulovými náklady, ale právě to se nelíbilo nahrávacím společnostem a filmovým studiím a dalším vlastníkům obsahu, kteří to zakazovali a vymáhali si více a více práv, aby tento principiální aspekt potlačily.

"Je to boj," deklamoval jeden pirát. "Na jedné straně stojíme my a na druhé oni. Jejich hlavním zájmem jsou peníze, nechtějí připustit, že by se mohlo něco změnit, že by někdo mohl jakkoli využít byť jediný bit z jejich vlastnictví a stavějí na svojí stranu technologii, které nám v tom má zabránit. V tomhle případě nejsou naším prvořadým cílem peníze. Jde nám o to, aby lidé měli možnost tvořit a vyjadřovat se a stavět na práci svých předků a šířit tohle svoje poselství dál, aniž by s nimi bylo zacházeno jako se zločinci. Nechceme, aby hudebníci nebo spisovatelé vyhladověli, nechceme parazitovat a bohatnout na jejich práci. Chceme stanovit mantinely. V dnešní době je neuvěřitelně snadné něco vytvořit, zremixovat a šířit dál. Digitálně, skoro zdarma a neomezeně. Pochybuji, že někdo z nás na své amatérské tvorbě vydělá halíř, ale nepochybuji, že se rozhořel digitální oheň neuvěřitelné kreativity, který nesmí být uhašen. To je náš boj. Ale všechno je složitější než se na první pohled může zdát. Jak víte, sovy nejsou tím, čím se zdají být. Stejně tak i náš boj má svojí odvrácenou stranu. Oni se snaží uchránit svůj byznys, který je postaven na starých pořádcích, a aby vydrželi ve své současné podobě, musejí nějak odolat technologickým změnám. My naproti tomu bráníme technologii a pokrok, který nám dává nové možnosti šíření obsahu a kultury. Oni se tomu nechtějí přizpůsobit a proto tak bují pirátství. Na celé věci je špatně, že oni mají moc v politice a berou si stále víc a nutí ke zpřísňování trestů, jen aby uchránili svoje staré državy. Oni kriminalizují každého z nás v paranoidních představách, že bychom mohli přes torrenty krást jejich obsah, oni už nebojují proti pirátství, ale hlavně proti technologii, proti každému z nás - rozumíte, proti svým zákazníkům a to je znamení, že nemůžou přežít." Šlo o složitý problém, který neměl jednoduché řešení a oba extrémní přístupy nikam nevedly. Všem přítomným bylo jasné, že se musí najít kompromis.

Seděli jsme tam v moři zamyšlených polohlasů, když v tom se ozvala rána. Zhasla světla, ozval se výbuch, všude se rozlil dým, kterým se prořezávaly světla a křik. "Policie. Všichni na zem, na zem. Ruce za záda."

Čtveřice kazatelů, kteří se opírali o pódium a kouřili, si jenom povzdechla: "A jéje, další razie. Kdo vám zaplatil tentokrát?"

"No do prdele," s Peem jsme zamrzli a nemohli jsme se hnout.

"Kurva, přece nás nedostanou," řekla Ruby a chytila nás za límce. V místnosti byl zmatek, tma a spousta hlasů. Zásahová jednotka se zabývala lidmi blízko u vchodu a k nám na druhé straně místnosti se ještě nedostala. "Mizíme." Ruby měla k zákonům a autoritám asi takový respekt, jaký chovala k Velkému Špagetovému Monstru. Přesto velice dobře znala zákon a kličkovala v jeho mantinelech tak, aby na jednu stranu mohla škodit a na druhou stranu byla nepostižitelná. A zatím se jí to dařilo dobře. "Nemusejí nás tady přece najít, nemusejí si nás zanést do papírů jako anarchisty, kteří se snaží podvracet naší krásnou Republiku, ať už to znamená cokoli," říkala, když jsme se vysoukali ven oknem na záchodech a utíkali noční ulicí. "A všímejte si, jak budou o tomhle zásahu referovat média, pokud se o něm vůbec dozvědí. Vykreslí nás jako zločince, kteří pohrdají zákonem a prohlásí že jsou zapleteni v kyberterorismu. To slovo nedává žádný smysl, ale zní tak zatraceně dobře. Policie zásahem přerušila jejich poradu, kde chystali další útok. A to všechno kvůli tomu, že se nelíbíme několika organizacím, které mají moc iniciovat bezdůvodný policejní zásah. A v tomhle světě žijeme, bratři moji."


Bylo to dávno.


publikováno 14. 10. 2015

příbuzné články:
Terminalita #28 - Mu
Terminalita #29 - Anon
Terminalita #31
Terminalita #23 - Rakovina
Terminalita #24 - Kaplan

sem odkazují:
Každé ráno vykašlávám hroudu hlenu velkou jako pěst malého dítěte a každý večer se zasypávám hlínou jen proto, abych se cítil připraven
Terminalita