povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

14. 10. 2015

Terminalita #28 - Mu

       
CC by-nc-sa (zdroj)

První, co jsem uviděl, byl lesk plážových skleniček s barevnými paraplíčky a kousky citronu a už v ten okamžik jsem začal tušit problémy. Stihli jsme si dát nějakou vodku, která chutnala jako kyselá jablka, než k nám přišel nějaký mladý bajat s ksichtem na odstřel a řekl: "Mojito?"

"A ven!" Tenhle trendy drink jsem nenáviděl stejně jako lidi, kteří ho pili. Peo u sebe nosil pepřový sprej a v tíéhle situaci se ho nebál bezdůvodně použít. Stříkl tomu bajatovi jednu krátkou dávku do obličeje a pak mu ještě vrazil koleno do žaludku. Kolem se mihli dva psychotičtí frendíci jako orlojové figury a dívali se na podlahu na sténajícího bajta.

"Chtěl mě napadnout."

"To se stává," pokývali frendíci hlavami. "Tyhle věci jsou vždycky nepříjemný."

"A taky si chtěl dát Mojito."

"V tom případě z toho vyvázl poměrně dobře," drugové zvedli obočí, zabručeli a přidali se k nám.

"Proč jsi to udělal?" ptala se vyděšeně Anit.

"On musel," přitočil se k ní jeden frendík bez tváře a vysvětloval: "Tohle je nákaza, která pomalu prorůstá arteriemi společnosti a my ji musíme vymýtit. To je náš poslední úkol. A když už jsme u toho, můžeme si užít trochu srandy." Pak objednali starý dobrý gin\tonik pro všechny a ten nejjemnější drink na světě pro Anit. "Vyrábí se ze samotných andělů. V podstatě vezmou anděla, proženou ho lisem, šťávu stočí a přidají nějaký džus." Anit odmítala pít cokoli tvrdšího. Byla skoro až asketická, pila velice střídmě a když už, tak jenom lehké nápoje a občas kapku vína. Bylo mi jasné, že se nechce vrátit zpátky k životu, který žila dřív a který ji nepříjemně poznamenal.

Anit se vypařila někdy mezi začátkem a koncem. Ona patřila ke staré verzi homo sapiens sapiens, která ještě vyžadovala spánek a víceméně pravidelný přísun kyslíku, tekutin a potravy. Peo už několik dní skoro nejedl a začínaly ho trápit bolesti žaludku.

"Tohle není sranda," říkal jeden z nově příchozích frendíků, kterého jiný oslovoval Kovboj. Naši přechodní frendíci zavolali svoje drugy a ty zase svoje a někteří mě poznali, viníka Velké Akce někdy v minulosti. Mlhavě jsem si vzpomínal, že některé z nich a možná i Kovboje jsme potkali už dřív. Nepamatoval jsem si jejich tváře, protože za dne jsem téměř nevycházel ven. Připadalo mi, že Slunce je strašně daleko, dohasíná a svítí už jenom velice slabě. Kovboj se zhmotnil v mlhové proto-realitě večera a vypravoval: "Když nebudeš vůbec jíst, udělají si ti na střevech srůsty, které se musí chirurgicky odstranit nástrojem, který vypadá jako vykrajovač jablek. Jednomu kamarádovi se to stalo, když měl loni několikaměsíční nechutenství způsobené latentní formou krvácivé tropické chřipky. Vůbec nechápu, jak něco takového mohl chytit. Šlo o kmen podobný viru Marburg, který se vyskytuje u opic v jižní Africe. Naštěstí má asi přibližně 90% původní evropské populace tu správnou genetiku a dokáže mu docela dobře vzdorovat, respektive odvrátí rychlý nástup horečky, kdy nemocný začíná krvácet ze sliznic, z pusy, z nosu a krvácení sestupuje níž až na plíce. On naštěstí dostal nějaké moderní léky a začal brát velké dávky vitaminu C, který tlumí krvácivý efekt a ubránil se tomuhle bleskovému stadiu. Choroba u něj probíhala pomalu, jako vleklá chřipka, kdy občas vykašlával krev a po třech týdnech přestal být virulentní. Ale pak se onemocnění vleklo a vůbec to nebylo příjemné. Bolely ho klouby a byl slabý, což jsou normální chřipkové symptomy. Ale tahle choroba se rozšíří do zadního mozku, kde tlumí funkci polykání a to způsobí dlouhodobé nechutenství, které v jeho případě vyústilo ve srůsty na dvou místech střev. Čekám tady na něj, třeba vám o tom něco poví sám. Ale nevím jestli se ukáže, nějak se tady s kolegou nemůžou snést. Přitom to byla taková velká láska," dodal žertem.

"Ty jsi nějaký chemik nebo co?"

"Já jsem Kovboj nebo Mu, jak chcete, ale jsem z rodiny chemiků a lékařů. A kdo jste sakra vy a proč tady s vámi teď sedím?"

"My jsme potulní krotitelé lvů, blázni čekající na spasení a také hackeři."

Nebyli jsme programátoři, protože to byla práce pro opice. Tady máš zadání a dělej. Dali se tak vydělat peníze, ale nebyla v tom žádná výzva. Sami jsme se skromně považovali za hackery, zajímal nás návrh systémů, poznání jak věci fungují na všech úrovních abstrakce, přemýšlení nad možnostmi a prošlapávání nových cest. Netřeba dodávat, že jsme byli málokdy úspěšní, ale každý neúspěch nás něčemu naučil. Čím dál tím víc jsme tíhli k teoretické počítačové vědě, teorii složitosti, kombinatorice, teorii grafů a dalším oborům, které se přímo netýkaly psaní kódu. Považovali jsme se za hackery a naším ultimátním cílem bylo hackování reality. Hackováním není myšleno něco výlučně nelegálního, slovo hacker v pravém významu, který se dávno vytratil, označovalo člověka, zajímajícího se o poznání a vylepšování systémů, na rozdíl od většiny uživatelů, kteří se naučili jenom nezbytné minimum.[[98]]

Bajat s pepřovým sprejem v očích se probral a došel si pro kamarády. V tom okamžiku se večer trochu zkomplikoval. Nepamatuji si přesně, jak se situace vyvíjela, ale vzpomínám si, že později jsme seděli ve stejné sestavě v jiném podniku, v nějakých cihlových sklepích s klenutými stropy, krvácel jsem ze rtu, pár frendíků bylo trochu pomlácených, jeden měl napuchlé oko a celkově bylo kolem nezvykle mnoho krve, ale pořád jsem se smáli. Vyložili svoje najfy, rejzry a čejny na stůl a trávící trakty si louhovali v čaji z Ibogy.

"Heleď, pořád to nějak není vidět." Byl jsem tam já a pak malej a velkej Pítr a Jacq a další. Nevím, jak se tam vzali, kde přesně jsme se nacházeli a kolikátého bylo. Rozhlédl jsem se kolem. Nějací sešlí týpci v rohu místnosti hráli magicy a vyprávěli o raidech ve WOWku. Všichni tihle lidé byli strašně sešlí, osamělí a báli se světla. Kousek od nich seděla ta dívka, která pronásledovala Pea a pořád něco psala na svém iPhonu. Nechtěl jsem se na ni dívat a tak jsem sklopil hlavu a ruce zabořil do kapes. Vylovil jsem lísteček na kterým bylo rubiným rukopisem načmárané telefonní číslo a slova malý chemik.


publikováno 14. 10. 2015

příbuzné články:
Terminalita #29 - Anon
Terminalita #30
Terminalita #31
Terminalita #23 - Rakovina
Terminalita #24 - Kaplan

sem odkazují:
Každé ráno vykašlávám hroudu hlenu velkou jako pěst malého dítěte a každý večer se zasypávám hlínou jen proto, abych se cítil připraven
Terminalita