povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

16. 7. 2015

Terminalita #19 - Tetování

       
CC by-nc-sa (zdroj)

Naštěstí jsme Tomyho neviděli naposledy. Mnohem později jsme k němu zajeli znovu. Zrovna cvičil v garáži, kde si zařídil malou posilovnu. Na zemi se válely nějaké činky a další železo, uprostřed lavička. Tomy visel na vodorovné tyči, dělal shyby až mu nabíhaly žíly na čele. "Dva-cet, dva-cet-jedna." Seskočil, rukama se opřel o kolena, koulel na nás oči a nemohl popadnout dech.

"Nazdárek," zasmál se na něj Peo a podával mu ruku.

"Nazdar. Co vás přivádí na daleký jih?"

"Jedeme kolem a chtěli jsme zase vidět nějaké známé tváře."

"Výborně," odvětil. "Minule jste zdrhli tak rychle, že sis ani nevzal ten disk."

"Co to tady máš?" skočila mu do řeči Ruby a rozhlížela se po náčiná v místnosti.

"To je moje laboratoř. Na všem co tady vidíte, se dá posilovat." Prošel s námi svojí mučírnu a její okolí a ukazoval: "Tady zídka, okno, shody, tamhleten pytel, tvárnice, trámy, zábradlí. Všude, je to šílený. Celej svět je jedna velká posilovna, stačí jít a hledat."

"Ale no tak, přece se tady nebudeme flákat," šťouchla Ruby Tomyho do žeber. Celou noc programovala a hrabala se v útronách databází, ale i přesto byla po hodině a půl cesty pořád v ráži a nechtělo se jí spát.

"Dneska dělám takovou tupou kombinaci, žádná kreativita, nic moc zábavy, jenom se to musí odedřít."

Peo do reproduktorů pustil nějaký živější post-rock a taky jsme se přidali.

"Žádnej problém." Hodinu na to měla v rukách sto padesát shybů, přes čtyři sta kliků a tělo pokryté potem a prachem. Jako ostatní se svlékla do půl těla a jen ve sportovní podprsence odpočívala a rychle oddechovala, než se pustila do dalších cviků.

Ten den se bylo v jednu chvíli krásně, hned nato pršelo, jenom aby se na několik minut vyjasnilo a vzápětí obloha zčernala a přišla krátká bouřka.

"Tohle je život. Je to utrpení, které musíš milovat, mučení, které tě baví." Tomy visel za jednu ruku, vyprávěl nám o tom, jak nevlastní pratetě stěhoval piáno do 4. patra a tam pak zjistil, že je ve špatném baráku a stále nemohl spusti oči z mých a Peových tetování.

"Ty vaše kérky to je něco, ale sám bych se nikdy nenechal tetovat."

"Proč," zeptala se Ruby, zatímco z dlaní oprašovala magnesium.

"S tím to máš jako se smrtí: Je to na furt a to je vždycky blbý. Navíc si na nějaký ozdoby nepotrpím. Nenosím žádnej řetěz, prten, nic," vykládal Tomy, ukazoval ruce a pak na nás kývl: "Ukažte mi, co všechno na sobě máte namalováno?"

Peo se začal otáčet a ukazoval: na levém rameni měl širokou černou šipku, která směřovala dolů, hned pod ní stylizovaná lebka se sluchátky, nápis zespodu napříč levým předloktím, na pravém lokti měl černou hvězdu, uvnitř které je ozubené kolo, uvnitř kterého se nacházel čip MOS 6581 SID. "Pak ještě na zádech," otočil se a ukazoval si na pravou lopatku. "Ani nevím, co to je. Něco jako leguán, který má rozlomený obojek na pozadí výjevu nějakého postmoderního chaosu. Ani nevím, jak jsem k tomu přišel."

"Jak že nevíš?" zamračil se Tomy.

"Dlouhá historie. Jednou jsem se probudil a bylo to tam. Adam ve stejný den přišel k něčemu podobnému, ale na levé lopatce. Takže když si stoupneme vedle se, vypadá to, jako když do sebe zapadneme."

"Adame, a ty si taky nepamatuješ, jak se ti to stalo?" zeptal se mě.

"Ani v nejmenším."

"Takže mi chcete říct, že jste se oba jedno rána probudili, každý z vás měl na zádech tetování, která do sebe pasovala a nevíte, jak se to stalo. To považuju za trochu divnou náhodu."

"Fajn, probudili jsme se v jedné posteli," odpověděl Peo naštvaně a Ruby se nám za zády chechtala. Peo se snažil co nejrychleji změnit téma, poodhrnul kraťasy a ukázal "Pak mám ještě tady hvězdu nad tříslem, tři hvězdičky za uchem, které nejsou vidět. A pak ještě Obey giant, děsivou tvář SHODAN s pozdravem 'welcome to my world insect' a tuhle starou jizvu po operaci." Ukazoval si na hrudník.

"To je kolik? Devět kousků," otočil se na mě a ukázal oběma rukama. "Ukaž, co namalovali na tvoje tělo."

"Jak už tady padlo, tak tu věc na zádech." Ukazoval jsem podlouhlou šachovnici na předloktí, na hřbetě levé ruky symbolické hranaté srdce se zkříženými kostmi pod ním. "Pak mám v obočí čárový kód, který není vidět a další čárový kód na lýtku. Oba se dají skutečně přečíst normální čtečkou a obsahují moje biometrické údaje. Peo má taky čárový kód v obočí. A pak mám svojí biomechanickou pátěř jako z noční můry H.R.Gigera." Otočil jsem se a Tomy mi začal zkoumat záda. Podél celé páteře, od zátylku až po vertebrae coccygeae - kostrč se mi pod kůží táhl široký pruh inkoustu, který vytvořil obraz, jako kdyby mi někdo vyoperoval zbytečně citlivou a zranitelnou páteř, nahradil ji obratli ze slitin titanu a celé to bezchybné soustrojí vsadil na původní místo, napojil na pánev, žebra a lebku, zašil, ale tak, aby část byla pořád vidět a obnažený kov vystupoval z nedokonalého masa.

"Tohle je mistrovský dílo," vydech Tomy.

"Je to možná mistrovské dílo, ale je k ničemu," vstoupila do hovoru Ruby a Tomy se na ní tázavě podíval. "Není pro nás problém modifikovat lidské tělo, ale skoro žádná z těchto změn nevedla k vylepšení jeho funkce. Nikomu se zatím nepodařilo splnit Stelarcův sen. Dnešní úpravy se soustředí na to, jak z lidí udělat kreatury, jak nás odlidštit a zanimalizovat. Ne zlepšit, ale jen znetvořit, a to k ničemu není. Tetování, piercing, skarifikace, implantáty pod kůži - k ničemu. Na těhle zastaralých tělech provádíme nanejvíš nutnou údržbu," dodala smutně. Celý den málo mluvila, makala jako blázen a já a Peo byli vždycky o několik opakování pozadu. Ruby byla holka, která měla v těle příliš mnoho síly.

"Už mi to tu částečně spravili. Nechcete se u mě osprchovat? Přece nepojedete pryč, když smrdíte tvrdou prací."

"Vážně? Nebude to vadit?"

"Vůbec ne. Myslím, že vás můžu považovat za přátele a můžu si být jistý, že mi nevykradete dům, tak to berte jako samozřejmost." Usmíval se a vypadal, že to myslí to vážně. Od Ruby jsme se později dozvěděli, že Tomy nemá skoro žádné koníčky a všechen svůj volný čas věnuje jen svým blízkým a často říkával, že přátelství je cenná komodita i když jak se ukázalo, jeho slova měla zlověstný nádech.[[141]]

Pak jsme zase seděli na ploché střeše garáže jenom v ručnících a s mokrými hlavami a pili jsme osvěžující čerstvou šťávu.

"Víte, co jsem si ve svém vyhořelém paláci nechal jako první opravit?" ptal se.

"Nech mě hádat," řekl Peo, "Internet."

"Přesně tak. Bez toho bych nemohl fungovat." přisvědčil Tomy a dodal nepřítomně: "Přípojka od Corporal Cortex za čtyři kila měsíčně v téhle díře je zázrak."

Tomy byl ryzí člověk. Cítil jsem jak z něj sálá upřímnost a radost ze společnosti a najednou jsem se uprostřed toho celkového šílenství cítil příjemně uvolněný.


To všechno se stalo až o několik týdnů později, když nebezpečí polevilo.


publikováno 16. 7. 2015

příbuzné články:
Terminalita #20 - Čtyřicet tisíc slepých opic
Terminalita #21 - Zóna
Terminalita #22 - Neklid
Terminalita #23 - Rakovina
Terminalita #24 - Kaplan

sem odkazují:
Jak jsem se (skoro) stal vegetariánem
Terminalita