k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Svoboda

19. 4. 2004 (před 15 lety) — Sorraja (♪)

Stalo se už před pár měsíci. Byla to taková věc, nad kterou se má­lo­kdo za­myslí, i když myš­lení nebolí ani nic ne­stojí.

Čekala jsem ve frontě na jeden z „chut­ných“ obědů ve školní jí­delně. Z mé třídy tam byl jen jeden kluk a ten se bavil s jinými hol­kami. Dívala jsem se po jí­delně, když mě vy­ru­šila věta: „Zkus to na ní.“ Ohlídla jsem se.

„Promiň, ale dělám něco jako prů­zkum…,“ začal. „Mám dvě kre­ditní karty,“ po­kra­čo­val a sku­tečně mi ukázal dvě karty oto­čené lícem k sobě. „Když si vy­be­reš tu s lodí, budeš na týden mým ot­ro­kem a budeš mi říkat pane. A když si vy­be­reš tu s del­fí­nem budeš svo­bodná.“

Za­mra­čila jsem se. „Na obou kar­tách jsou lodě, že?“ po­de­zí­rala jsem jej.

„Ne, nejsou. Pokud by byly obě stejné, tak je výběr ne­platný,“ ujiš­ťo­val mě.

„Ale já jsem svo­bodná, nemám, co bych tím zís­kala.“

„Svo­boda je jen zdán­livá. Ve sku­teč­nosti jste všichni mí otroci.“

Fronta i roz­ho­vor byl u konce. Odešla jsem sníst svůj oběd. Ale něco mě pořád nutilo dívat se k jeho stolu, a když jsem viděla jeho smutný pohled, řekla jsem si, že nemám, co ztra­tit, a i kdy­bych byla ot­ro­kem mohla by to být zábava, a vydala se k němu.

Nabídl mi karty. Vy­brala jsem tu s del­fí­nem.

„Smůla, jsi svo­bodná,“ ko­men­to­val.

Jsem svo­bodná, opa­ko­vala jsem si. V tu chvíli jsem si uvě­do­mila, že svo­boda je jeden z nej­lep­ších pocitů. Co teď budu dělat? Co chci. Jsem SVO­BODNÁ.

Když jsem od­chá­zela z oběda, sly­šela jsem ještě roz­ho­vor.

„Tahle je taky otrok, ne?“

„Ne, ta měla štěstí. Ta je svo­bodná.“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz