k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Skrytá hrozba

17. 12. 2003 (před 15 lety) — k47 (♪)

Na židli v po­tem­nělé míst­nosti seděl muž. Vy­pa­dal, že byl starý, ale pří­hod­nější by bylo říct „ze­stárlý“. Když ho včera našli, před očima jim ze­stárl o deset let.

Jeho vzhled budil spíš opo­vr­žení a hrůzu, než to co by si za­slou­žil. Jeho tvář byla roz­rytá hlu­bo­kými vrás­kami a cel­kově vy­pa­dal dost zu­bo­ženě: ne­o­ho­lená tvář, roz­cu­chané vlasy, na­je­žené obočí, těžký dech a roz­tr­hané ob­le­čení. Byl smutný; smutný a po­ra­žený. Už ho nic ne­za­jí­malo a už mu nic ne­va­dilo. Přes­tože k tomu měl důvody, nej­pád­nější ze všech.

Ačkoli to podle jeho vzhledu nelze před­po­klá­dat, byl to král. Vážený pa­nov­ník bohaté země, král kte­rého se mnoho lidí obá­valo a davy ho mi­lo­valy, osvo­bo­di­tel, ochránce, král s velkým K. Jeho vláda trvala dlouhá léta, země bo­hatla i přes jisté kon­flikty a po­měrně rázné udr­žo­vání po­řádku. Její bo­hat­ství lákalo po­zor­nost ostat­ních pa­nov­níků a krá­lov­ství. Nej­více však státu, zná­mého jako Po­strach vý­chodu.

Pa­nov­ník tohoto státu toužil ovlá­dat všechno co mohl, kvůli jeho cham­ti­vosti vy­pukly mnohé války a lidé za­ku­sili mnoho utr­pení. Neznal sli­to­vání ani čest, po­u­ží­val všechny možné prak­tiky, jen proto, aby se stín Po­stra­chu vý­chodu roz­ší­řil dál.

Právě před ně­ko­lika měsíci, kdy jeho touha po zís­kání vel­kého bo­hat­ství států, le­ží­cích kolem Zálivu, pře­rostla možnou mez, vy­hlá­sil Po­strach vý­chodu právě tyto země za na­ru­ši­tele míru, možné agre­sory, skry­tou hrozbu pro roz­ví­je­jící se ci­vi­li­zaci a bůh ví co ještě. Toužil po je­di­ném – bo­hat­ství a v této touze poštval spo­jence proti ne­vin­ným.

Úder to byl náhlý a má­lo­kdo mu mohl vzdo­ro­vat. Bohaté státy kolem Zálivu byly po­ra­ženy, ale jejich král uprchl a dlouho se skrý­val. Král Po­stra­chu vý­chodu vy­hlá­sil pá­t­rání. Slíbil velkou odměnu za při­ve­dení uprchlého krále – živého nebo mrt­vého.

Do vče­rejška unikal, ale dnes ráno byl do­pa­den. Kdysi hrdý král teď čekal co se s ním bude dít dál. Už v nic ne­dou­fal, neboť poznal, že proti tak bez­uzdé cham­ti­vosti, bez­o­hled­nosti a kru­tosti nikdo nic ne­zmůže, ani ten nej­lepší z nej­lep­ších.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz