povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

30. 12. 2003

Sedmero prapodivných příběhů

       

banánová revoluce a jiné prózy

(Kusy příběhu psané vedle sebe se udály současně.)


Plul se svojí malou loďkou po jezeře a říkal si: „Být tak kapitánem nějakýho velkýho zaoceánskýho parníku, to by bylo príma. Tady je to docela nuda.“ Hned nato narazil do ledové kry a s vykousnutou dírou v boku své kocábky se ponořil do jezera.

Pro dramatičnost okamžiku to trochu zabublalo, ale pak se vynořil a odplaval na břeh.

To mu nikdo neuvěří, až bude vyprávět, jak se v polovině léta srazil s ledovou krou. To mohl být jedině osud. A taky byl.


Vzduchem prolétlo dopravní letadlo. Záhy zmizelo v mracích.

Opilý Arab si nechal nalít další sklenku, vstal ze sedačky, chvíli se procházel po palubě se sklopenou hlavou, očima pátral po podlaze, jako by něco hledal. Jeden americký strýček si ho prohlížel, vůbec se sobě vzájemně nelíbili. Stejc Sam se na Araba šklebil, Arab vztyčil hlavu, jako by si na něco vzpomněl a začal vyřvávat, docela obstojnou Angličtinou, že to je přepadení a ať nikdo nedělá prudké pohyby a tak podobně. Sice neměl zbraň, ale osazenstvo letadla docela polekal. Klid nastal, až v okamžiku kdy s sebou znenadání praštil o zem.

Lidé si sice oddechli, ale naprosto zbytečně. Během okamžiku letadlem zatřásla exploze. Nastala nepopsatelná panika, lidé řvali a pobíhali sem a tam. Naprosto zbytečně.



Vyškrábal se na břeh a lehl si na slunce, aby trochu oschnul. Válel se v trávě a tiše dumal. Za chvíli ho přemohl spánek. Začal zařezávat, zaspal by klidně konec světa dokud ho nevzbudil ten šílený řev.


Kapitán předal řízení druhému pilotu a sám šel oznámit cestujícím situaci.

Předstoupil a vynesl ortel: „Odešli nám dva motory ze čtyř, ale nemáme velkou zátěž a proto můžeme se značnými obtížemi letět.“

„Lžete!“ vykřikl někdo z davu.

„No dobře,“ šel kapitán s pravdou ven, „ve skutečnosti je to horší. Dva motory váhu neunesou. Už jsme do moře vysypali celý nákladový prostor, ale je to málo. Někdo z nás bude muset vyskočit.“

Chvíle ticha. Z davu vykročil Američan, ten, kterému se nezamlouval arabský spolucestující. Nechal si přinést dobrou whisky a se slovy „Za Ameriku!“ vyskočil.

Pilot se vrátil do kabiny, ale za chvíli zas přifrčel mezi cestující: „Ještě pořád jsme moc těžcí, ještě jeden člověk musí ven.“

Zase chvíle ticha. V davu významně zakašlal obtloustlý Němec: „Teď skočím já!“. Nechal si přinést pivo a se slovy „Za Německo“ vyskočil.

Kapitán letadla byl radostí bez sebe, jednak neměl rád Němce a jednak byl rád, že snad

někdy doletí. Jeho radost netrvala dlouho. Za několik minut se zase vrátil do prostoru pro cestující.

„Pořád je to moc, zátěž je velká jen o několik desítek kilo. Musí skočit ještě jeden.“

„Dobře, já vás zachráním. Přineste mi vodku a já vás spasím,“ řekl ruský pasažér. Láhev vodky do sebe kopnul s úplnou samozřejmostí a pak rozradostněně chytil spícího Araba za límec a vyhodil do ze dveří.

„Jsme zachráněni, jsme zachráněni“ řvali lidé, vyhazovali klobouky ke stropu a oslavovali podlého Rusa.



V jedné malé vesnici někde na jižní Moravě právě sklízeli banány. Nic moc se ti lidé nestarali o problémy okolního světa. Byli rádi, že se jim letos konečně podařilo vypěstovat banány. Už žádné dovážení! Už žádné drahé banány! Všechny banány na českém trhu budou z Moravy!

Mohl by to být ušlechtilý plán, kdyby to ovšem nebyl komplot. Pěstováním banánů to začalo a revolucí to mělo skončit. Sice to vypadá nepravděpodobně, ale plán byl takovýto: „Banány se budou vyvážet pouze do Čech a Slezska za směšně nízké ceny, tam si na ně lidé zvyknou a boudou je požadovat stále dál a víc. Moravští plantážníci jim však zdroj banánů odepřou, Češi budou nespokojení a jejich morálka se podlomí.

Za peníze z prodeje banánů se bude masivně uplácet, nakonec ve vládě budou samí Moraváci. Ti pak následně vyhlásí nezávislost Moravy a následně k ní připojí zbytek českého státu. Ve vládě je bordel a tak to nikomu nepřijde divné.

Ač to zní neuvěřitelně, toto byl jejich plán. Měl však jednu díru. Nikdy nemohli vypěstovat tolik banánů, aby svůj plán realizovali. Svinský moravský revolucionáři.


Kapitán letadla zase přišel mezi cestující: „Máme málo paliva. Budeme muset nouzově přistát tam kde se dá. Právě se nacházíme nad Německem a v Itálii ,kam jsme měli namířeno, určitě nepřistaneme. Držte si klobouky a zapněte si bezpečnostní pásy, tohle bude vostrá jízda. Zkusíme to zapíchnout někam do nějakého jezera.“


Ležel na břehu a spokojeně podřimoval, když vtom ho probudil děsný řev. Podíval se směrem odkud hluk přicházel a strnul. Viděl letadlo, tak dvacet metrů nad zemí, jak pomalu letí a snaží se přistát.

Seděl dál a byl svědkem jak letadlo dopadlo do vody v obrovském a mocném šplouchnutí. Přistání proběhlo hladce, ale letadlo narazilo do ledové kry a potopilo se.

To mu nikdo neuvěří, až bude vyprávět, jak viděl letadlo, které nouzově přistálo na jezeře a pak, v polovině léta, narazilo do ledové kry. To mohl být jedině osud. A taky byl.


publikováno 30. 12. 2003

příbuzné články:
Mýtus o běžci
Skrytá hrozba
Historky z podsvětí 5: Cizí prst na cizí spoušti
Dvě krabice
Vyhořel výčep

sem odkazují:
#55
#118
Seznam povídek