k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Sedmero prapodivných příběhů

30. 12. 2003 (před 15 lety) — k47 (♪)

ba­ná­nová re­vo­luce a jiné prózy

(Kusy pří­běhu psané vedle sebe se udály sou­časně.)


Plul se svojí malou loďkou po jezeře a říkal si: „Být tak ka­pi­tá­nem ně­ja­kýho vel­kýho za­o­ce­án­skýho par­níku, to by bylo príma. Tady je to docela nuda.“ Hned nato na­ra­zil do ledové kry a s vy­kous­nu­tou dírou v boku své ko­cábky se po­no­řil do jezera.

Pro dra­ma­tič­nost oka­mžiku to trochu za­bublalo, ale pak se vy­no­řil a od­pla­val na břeh.

To mu nikdo ne­u­věří, až bude vy­prá­vět, jak se v po­lo­vině léta srazil s le­do­vou krou. To mohl být jedině osud. A taky byl.


Vzdu­chem pro­létlo do­pravní le­ta­dlo. Záhy zmi­zelo v mra­cích.

Opilý Arab si nechal nalít další sklenku, vstal ze se­dačky, chvíli se pro­chá­zel po palubě se sklo­pe­nou hlavou, očima pátral po pod­laze, jako by něco hledal. Jeden ame­rický strý­ček si ho pro­hlí­žel, vůbec se sobě vzá­jemně ne­lí­bili. Stejc Sam se na Araba škle­bil, Arab vzty­čil hlavu, jako by si na něco vzpo­mněl a začal vy­řvá­vat, docela ob­stoj­nou An­g­lič­ti­nou, že to je pře­pa­dení a ať nikdo nedělá prudké pohyby a tak po­dobně. Sice neměl zbraň, ale osa­zen­stvo le­ta­dla docela po­le­kal. Klid nastal, až v oka­mžiku kdy s sebou zne­na­dání praš­til o zem.

Lidé si sice od­dechli, ale na­prosto zby­tečně. Během oka­mžiku le­ta­dlem za­třásla ex­ploze. Na­stala ne­po­psa­telná panika, lidé řvali a po­bí­hali sem a tam. Na­prosto zby­tečně.



Vy­škrá­bal se na břeh a lehl si na slunce, aby trochu oschnul. Válel se v trávě a tiše dumal. Za chvíli ho pře­mohl spánek. Začal za­ře­zá­vat, zaspal by klidně konec světa dokud ho ne­vzbu­dil ten šílený řev.


Ka­pi­tán předal řízení dru­hému pilotu a sám šel ozná­mit ces­tu­jí­cím si­tu­aci.

Před­stou­pil a vynesl ortel: „Odešli nám dva motory ze čtyř, ale nemáme velkou zátěž a proto můžeme se znač­nými ob­tí­žemi letět.“

„Lžete!“ vy­křikl někdo z davu.

„No dobře,“ šel ka­pi­tán s prav­dou ven, „ve sku­teč­nosti je to horší. Dva motory váhu ne­u­ne­sou. Už jsme do moře vy­sy­pali celý ná­kla­dový pro­stor, ale je to málo. Někdo z nás bude muset vy­sko­čit.“

Chvíle ticha. Z davu vy­kro­čil Ame­ri­čan, ten, kte­rému se ne­za­mlou­val arab­ský spo­lu­ces­tu­jící. Nechal si při­nést dobrou whisky a se slovy „Za Ame­riku!“ vy­sko­čil.

Pilot se vrátil do kabiny, ale za chvíli zas při­f­r­čel mezi ces­tu­jící: „Ještě pořád jsme moc těžcí, ještě jeden člověk musí ven.“

Zase chvíle ticha. V davu vý­znamně za­kaš­lal obtloustlý Němec: „Teď skočím já!“. Nechal si při­nést pivo a se slovy „Za Ně­mecko“ vy­sko­čil.

Ka­pi­tán le­ta­dla byl ra­dostí bez sebe, jednak neměl rád Němce a jednak byl rád, že snad

někdy doletí. Jeho radost ne­tr­vala dlouho. Za ně­ko­lik minut se zase vrátil do pro­storu pro ces­tu­jící.

„Pořád je to moc, zátěž je velká jen o ně­ko­lik de­sí­tek kilo. Musí skočit ještě jeden.“

„Dobře, já vás za­chrá­ním. Při­neste mi vodku a já vás spasím,“ řekl ruský pa­sa­žér. Láhev vodky do sebe kopnul s úplnou sa­mo­zřej­mostí a pak roz­ra­dost­něně chytil spí­cího Araba za límec a vy­ho­dil do ze dveří.

„Jsme za­chrá­něni, jsme za­chrá­něni“ řvali lidé, vy­ha­zo­vali klo­bouky ke stropu a osla­vo­vali pod­lého Rusa.



V jedné malé ves­nici někde na jižní Moravě právě sklí­zeli banány. Nic moc se ti lidé ne­sta­rali o pro­blémy okol­ního světa. Byli rádi, že se jim letos ko­nečně po­da­řilo vy­pěs­to­vat banány. Už žádné do­vá­žení! Už žádné drahé banány! Všechny banány na českém trhu budou z Moravy!

Mohl by to být ušlech­tilý plán, kdyby to ovšem nebyl komplot. Pěs­to­vá­ním banánů to začalo a re­vo­lucí to mělo skon­čit. Sice to vypadá ne­prav­dě­po­dobně, ale plán byl ta­ko­výto: „Banány se budou vy­vá­žet pouze do Čech a Slez­ska za směšně nízké ceny, tam si na ně lidé zvyk­nou a boudou je po­ža­do­vat stále dál a víc. Mo­ra­v­ští plan­táž­níci jim však zdroj banánů ode­přou, Češi budou ne­spo­ko­jení a jejich mo­rálka se pod­lomí.

Za peníze z pro­deje banánů se bude masivně uplá­cet, na­ko­nec ve vládě budou samí Mo­ra­váci. Ti pak ná­sledně vy­hlásí ne­zá­vis­lost Moravy a ná­sledně k ní při­pojí zbytek čes­kého státu. Ve vládě je bordel a tak to nikomu ne­při­jde divné.

Ač to zní ne­u­vě­ři­telně, toto byl jejich plán. Měl však jednu díru. Nikdy ne­mohli vy­pěs­to­vat tolik banánů, aby svůj plán re­a­li­zo­vali. Svin­ský mo­rav­ský re­vo­lu­ci­o­náři.


Ka­pi­tán le­ta­dla zase přišel mezi ces­tu­jící: „Máme málo paliva. Budeme muset nou­zově při­stát tam kde se dá. Právě se na­chá­zíme nad Ně­mec­kem a v Itálii ,kam jsme měli na­mí­řeno, určitě ne­při­sta­neme. Držte si klo­bouky a za­pněte si bez­peč­nostní pásy, tohle bude vostrá jízda. Zku­síme to za­pích­nout někam do ně­ja­kého jezera.“


Ležel na břehu a spo­ko­jeně pod­ři­mo­val, když vtom ho pro­bu­dil děsný řev. Po­dí­val se směrem odkud hluk při­chá­zel a strnul. Viděl le­ta­dlo, tak dvacet metrů nad zemí, jak pomalu letí a snaží se při­stát.

Seděl dál a byl svěd­kem jak le­ta­dlo do­padlo do vody v ob­rov­ském a mocném šplouch­nutí. Při­stání pro­běhlo hladce, ale le­ta­dlo na­ra­zilo do ledové kry a po­to­pilo se.

To mu nikdo ne­u­věří, až bude vy­prá­vět, jak viděl le­ta­dlo, které nou­zově při­stálo na jezeře a pak, v po­lo­vině léta, na­ra­zilo do ledové kry. To mohl být jedině osud. A taky byl.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz