povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

2. 12. 2003

Průzkum

       

Kolem půlnoci je vzhůru 95% lidí. Jak jsem na to přišel? Vyplynulo to z mého průzkumu:

Když jsem se prodíral skrz hory všemožných možných i nemožných průzkumů veřejného mínění, trhu, názorů lidí na tohle nebo tamto, otázek co dělají tehdy nebo jindy a mnoho podobných nesmyslů, narazil jsem na jeden fakt: Nikde se nepsalo, jak jsou na tom lidi s nespavostí a v kolik hodin chodí spát.

Rozhodl jsem se to napravit. Samozřejmě jsem se nerozhodl jen tak narychlo. Dlouho jsem o tom přemýšlel. Po několika hodinách jsem se utvrdil o veliké důležitosti a praktičnosti tohoto průzkumu. Jen považte, kolik by za tyto informace dali například televizní společnosti. Věděli by v kolik hodin už většina lidí spí a tedy od kolika mohou dávat nezáživné pořady na které se stejně nikdo nedívá. Naopak by zjistili hranici, po kterou mohou televizní program nabít dobrými pořady a reklamami, což by znamenalo veliké zisky.

Rozhodl jsem se jednat. S vidinou zisku jsem zosnoval plán průzkumu. „Začnu v našem paneláku,“ řekl jsem si. Zpočátku to vůbec nevypadalo jako špatný nápad. Ale čas výzkumu kolem půlnoci, se později neukázal jako nejlepší volba. Ale o tom jsem neměl nejmenší ponětí, byl jsem rozhodnut a nic na světě nemohlo moje nadšení pro věc zmenšit.

Hodiny u mě v pokoji odbyli půlnoc a já vyrazil za poznáním.

Vzal jsem to hezky odspoda. Začal jsem v prvním patře. Zpočátku jsem byl nejistý. Nevěděl jsem, jak mám slušně a jasně vyjádřit svoje požadavky. Zazvonil jsem u prvních dveří. Vylezl ospalý muž a zavrčel: „Co chceš votravo?“.

Vyjádřil jsem svoje požadavky.

„Tady nikdo nespí, všichni jsou vzhůru, vzbudil jsi je.“

Poděkoval jsem a připsal jsem si čtyři čárky do kolonky nespící. Tomu muži očividně ke spánku mnoho nechybělo, ale přesto byl vzhůru. Vedl jsem ho tedy jako nespícího.

Takhle to pokračoval skrz všechna podlaží a podél všech dveří. Reakce lidí byly rozmanité. Jedni nadávali, jiní na mě řvali, hulákali, kleli, ti vznětlivější mě hned chytli pod krkem nebo se mě pokusili zbít. Nutno podotknout, že jim to moc nešlo. Očividně nebyli ve skvělé formě, kdo by taky byl kolem půlnoci čilý? Další lidé jen tak postávali ve dveřích a před mým pohledem se pokusili přejít do kolonky „spáči“, jiní klidně řekli pravdu a šli. Někteří mi před nosem bouchly dveřmi. Pak jsem musel výsledek odhadnout, proto je možná malá odchylka.

Prošel jsem celý panelák, od dveří ke dveřím. Zalezl k sobě do pokoje a všechno sečetl. Nestačil jsem se divit. Z mého průzkumu vyplynulo: kolem půlnoci je vzhůru 95% lidí. Jeden starý pán, domovník a moji rodiče, které se mi nechtělo budit.


publikováno 2. 12. 2003

příbuzné články:
Jeden den
Historky z podsvětí 4: Skrytá agresivita
Historky z podsvětí 5: Cizí prst na cizí spoušti
Skrytá hrozba
Sedmero prapodivných příběhů

sem odkazují:
#49
Seznam povídek