povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

9. 4. 2004

Pouta

       
napsal(a) Sorraja

Běžela. Utíkala hustým lesem. Nedbala na bolest způsobovanou keři a větvemi stromů. Necítila ji. Po zarudlých tvářích jí stékaly pramínky slz. Neviděla na cestu. Ani nemusela. Prostě běžela. Potřebovala ze sebe dostat veškerou negativní energii. Všechnu zlobu a zoufalství.

Nejraděj by padla vyčerpáním a probudila se do jiného dne na odlišném místě, ale to by nebyl konec. Nedokázala myslet na nic jiného, jen na konec. Chtěla se zbavit všeho, co ji svazovalo s tímto životem. Zoufalství se v její duši navršilo jako vysoká zeď. Musela s ní něco dělat. Zničit.

Stanula na okraji srázu, kde se zastavila. Pod ní jen obrovská propast. Pár kroků ji dělilo od smrti. Jak málo by stačilo? Stála. Dívala se do hloubky. V hlavě jí vířily tisíce myšlenek. Potřebovala se zbavit pout, která ji svazovaly a táhly tam dolů na úplné dno. Měla chuť je přetrhat. Nevěděla, co s nimi. Najednou si uvědomila, že neví proč to chce udělat. Pro pár neúspěchů? Jak pošetilé. Ale na druhou stranu, proč žít? Pro co žít?

Aby mohla zjistit, pro co má cenu zemřít.


Budím se. Kde se tu vzal takový nepořádek? Rozhlížím se kolem sebe. Všude se povalují krabičky od léků a na podlaze je převrhlá láhev od vodky. Co se tu večer stalo? Mám žaludek jako na vodě. To, co jsem večer snědla, chce ven. Běžím do koupelny. Nohou zavadím o nějaký papír. Poznávám své písmo. Nevidím příliš jasně. Dopis začíná slovy: Sbohem. Musela jsem to udělat. Takhle to dál nešlo…Hodím jej do koše a pokračuji v cestě do koupelny.


publikováno 9. 4. 2004

příbuzné články:
Zajetí a vysvobození
Sladký život
Kůže
Svoboda
Jarní den

sem odkazují:
#70