Pojídači snů

Když jsem se stal Nositelem, dělalo se mi zle z přívalu nových podnětů, na které nebyl stavěný mozek žádného živočišného druhu na Bledě Modré Tečce. Každý Nositel mohl obývat 2 těla současně. Zároveň jsem seděl doma za počítačem a zároveň prožíval chladné svítání v Paříži. Postupně jsem si zvykl – neuronová plasticita zatekla do nových spár – ale pořád jsem jasně cítil synchronizační zpoždění mezi dvěma polovinami vědomí.

V Paříži jsem byl proto, abych našel Jeskyni – sklepení plná výparů, které mohly prolnout vědomí. Každý, kdo do nich vstoupil, se mohl přenést do cizích snů – okupace neuronové pevnosti, invazivní vlny vědomí olizují útesy cizího ducha – jedině Nositel nepotřeboval nepřímé cesty – obešel se bez prostředníků – slov, zvuků a obrazů – mohl komunikovat na úrovni myšlenek – přímo na frekvenci neuronového křemíku.

Sdílení na této úrovni, i když v mnohem menším měřítku, nebylo žádnou novinkou. Neurální propojky se už dlouho používaly ve zdravotnictví, kdy doktor po krátkou dobu potřeboval odezvu bezvědomého pacienta na základní smyslové podněty.

Přesto byl pobyt v Jeskyni zážitkem, který člověku naprosto změnil hodnoty. Vykuchal z něj ego, zpochybnil identitu a uvrhl otázky na samou podstatu vědomí a důležitost jeho kontinuity. Fungovalo to jako nová nepoznaná droga ke které se slétávají experimentátoři. A kvůli tomu byly Jeskyně zakázané. Mohli mezi nás nasadit krysu, respektive jedno z vypůjčených těl, které sedělo vedle mě na kamenné lavici, mohlo patřit Agentovi.

Agenti provozovatele jeskyní hanlivě označovali za „Prodavače snů“, i když se sny daly běžně koupit už řadu let. Obchodem se syntetickými sny jsme dobili první barikádu metacirkulárního neuronového inženýrství, zlomu, kdy vědomá mysl přímo manipuluje sama sebe a mění nižší úrovně vlastní mechaniky a obrazně řečeno podtrhává ubrus pod nádobím.

Prodavači snů z Jeskyní a Nositelé nebyli jen obyčejnými obchodníky se smysly. Šli dál, několik kroků napřed na cestě ke kolektivní inteligenci. Viděli za následující vývojový stupeň člověka, chtěli vymanit lidstvo z děsivého experimentu, kdy je možné vlastnit technologii, která je novou akcelerovanou evolucí. Členové všech živočišných druhů spolu vždycky soupeřili o přežití, ale výsledek byl sdílený pro celý druh. Nikdo nevlastnil evoluční vývoj – myšlenka samotná se vzpouzí zdravému rozumu – stejně jako kdyby někdo tvrdil, že mu patří vzduch. Prodavači snů a Nositelé viděli dál – do společnosti, kde bude každá myšlenka dobře známá a v podstatě neutajitelná – kdy bude možné vlastnit technologické artefakty, ale ne proces samotný.

Viděli ale ještě dál do světa, kde každá část celku je větší než celek samotný, kdy každý člověk zná celý internet, všechna data sítě má v mozku, ne v nějakém externím systému, který za něj dělá duševní práci, ale ve své vlastní hlavě jako část vlastní mohutně rozšířené nervové soustavy. Je schopen si všechny informace pamatovat, zpracovávat je, přemýšlet o nich a vyvozovat z nich závěry. Takový člověk na internetu nehledá, ale rozpomíná se. Stejně jako si člověk v hlavě vybavuje co dělal minulý týden, se mu v mysli objevují libovolná fakta nashromážděná lidstvem od počátku dějin. Pochopitelně si texty nevybavuje přesně na slovo a fotky do posledního pixelu, ale vzpomíná si na komprimované koncepty. Mysl nepracuje s řečí nebo s obrazem, ale s mnohem surovějším proudem sémantických konceptů, ke kterým mohou být asociativně připojeny vizualizace, které sami nejsou konkrétní, ale zcela parametrické. Nikdo nikdy neviděl letadlo vyrobené ze zlata, ale stačí, když ví jak vypadá letadlo a jak vypadá zlato a může tyhle dvě informace spojit dohromady v nový virtualizovaný koncept.

Není to žádný externí systém, externí stroj nebo umělá inteligence, která za nás informace přežvýká a pak nám výsledek jenom řekne, my jsme těmi stroji a proto neznáme pouze výsledek, ale i celý proces uvažování, který nás k němu dovedl. A protože my jsme těmi stroji, nehrozí nám, že se svou konstantní biologickou inteligencí zastaráme za nekonečně expandující inteligencí Stroje.

Takový člověk je omnipotentní a omniprezentní – je na všech místech světa a ve všech okamžicích historie zároveň a je vševědoucí. Za zavřenými víčky vidí fotografie celé planety, prolétává nad horami, městy, lesy, řekami – nad všemi místy najednou. Internet se nám žene hlavami jako nadzvuková vichřice, všechny veřejné informace světa se nám materializují v hlavě tak jak se v reálném čas mění na síti.

V takovém světě vyvstávaly jenom dvě otázky:

1. Když všichni lidé mají stejné informace (tedy naprosto všechny), dojdou všichni ke stejným – tedy k těm nejlepším možným závěrům a rozhodnutím?
2. Jaký význam má soukromí?

Je soukromí v tomto světě ještě vůbec potřeba? Nedal by nám tento svět tolik znalostí, moci, možností a svobody, že bychom se takové maličkosti rádi vzdali? Nestal by se z pojmu soukromí anachronismus? Cítíme proudění internetu, jako neutuchající vlnobití společného intelektu, přívaly znalostí, názorů a pocitů, které jsou samy výsledkem dalších připojených lidí. Ve výsledku tedy cítíme všechny ostatní – úplně každého obyvatele planety Země, jsme jim intimně blízko, naprosto všem. Cítíme je prostřednictvím proudu informací, který publikují do sítě. Kdyby někdo chtěl soukromí, nesměl by svoje soukromé pocity, zážitky, myšlenky a inteligenci publikovat nebo by se musel odpojit od sítě. Ale kdo by to dělal, když právě síť nám dává takovou moc? Nezbývá pak už jenom jeden krok ke kolektivní inteligenci?

PS: Všechny buňky, které tvoří naše těla, se během několika měsíců kompletně obmění, je tedy možné nastartovat akcelerovanou evoluci v rámci jedince, kdy je každá nová generace buněk mnohem lepší než ta předchozí.

PS2: V budoucnosti nebude místo pro státy nebo korporace, ale jenom pro lidstvo jako soubor propojených jedinců. Všechny vyšší struktury moci ztratí význam i relevanci a nastane nějaká forma anarchistické společnosti. V současnosti tomu nasvědčuje nástup P2P kultury (sledujte jméno Michel Bauwens), která se přesouvá z digitálního světa do hmatatelné reality.

Pokud se nám to nepovede a chceme žít v realitě kolektivní inteligence sítě jako svobodní lidé, musíme se zbavit státu a všech entit, které by tvrdily, že jí síť „patří“ a můžou na ní určovat pravidla. Musíme tyhle místa koncentrace moci rozbít a je to zcela zásadní, protože kdo kontroluje Síť, kontroluje komunikaci, myšlenky a všechny připojené jedince.

PS3: Tématu se věnuje Serializace konceptů