k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

MNQHQ

21. 6. 2006 (aktualizováno 6. 7.) (před 13 lety) — k47 (♪)

Tady někde

Všechno začalo, když se k půl­noci parta Igora Vit­ro­no­viče – dvou­me­t­ro­vého siláka a obá­va­ného rváče s očima do nichž po­hlédli jen předem mrtví lidé, roz­hodla pěstmi vy­svět­lit sku­pince skinhedů, že Háj­kova Kro­nika česká není vůbec hod­no­věrná.

Se­tkali se přesně upro­střed noci a ná­městí v náladě, kdy ar­gu­menty bývají nej­pád­nější. Vůdci gangů se po­sta­vili tváří v tvář pod bli­ka­jící lampou.

Igor Vit­ro­no­vič za­hřměl: „Zmi­jáku!“

„Co tady chcete?“

„Přišel jsem ti vy­svět­lit, že Háj­kova Kro­nika česká je už dávno pasé.“

„A to mi ja­ko­řekni proč.“ Zmiják si vy­hr­nul rukávy a odkryl po­te­to­vaná před­loktí.

„Řeknu ti to jed­no­duše: není hod­no­věrná. Co se ne­vě­dělo, to se vy­mys­lelo, vole. Navíc byla spon­zo­ro­vaná šlech­tou, která na všechno do­hlí­žela, takže je to mimo jiné ko­merční škvár. A pří­chod pra­otce Čecha? Rok 664? Proč ne, já jsem Hájek z Li­bo­čan a já si můžu vy­mýš­let.“

„Ale musíš ocenit pou­ta­vost pří­běhů a ob­ratné vy­prá­vění.“

„Jo, to jo, ale správ­nost fak­to­gra­fick, teda to, co dělá kro­niku kro­ni­kou je mi­zerná. Je to spíš nějaká kniha legend, mýtů a po­věstí. Zmi­jáku, povim ti to, co říkali před sta­le­tími Gela­sius Dobner a Fran­ti­šek Martin Pelcl: Je to brak.“

„A to mám jako číct tu Pelclovu uso­ple­nou Novou kro­niku českou?“

„Myslim, že by ti to jenom pro­spělo.“

„Tak to by sta­čilo,“ za­kři­čel Zmiják a dal Igo­rovi ránu pěstí do ob­li­čeje. Ten se za­po­tá­cel a ustou­pil jeden krok, utřel si krev do dlaně a se slovy: „Za sy­la­bo­to­mii.“ se vrnul na Zmi­jáka. Tak po­kra­čo­val odvěký souboj mezi dobrem a zlem.

**

Ve sku­teč­nosti není žádné zlo ani dobro, svět není čer­no­bílý, není ani šedivý, svět je špatný, teď jde o to jak moc.

Horko

Žilóm A. seděl v tram­vaji opilý horkem okol­ního světa a pře­mí­tal.

„Pro svojí báseň po­tře­buju po­stavy. Bude to epika, takže jsou nutné. Na za­čá­tek to chce mladý život, zro­zení, takže jednou z postav bude no­vo­ro­zeně, batole, ko­je­nec. Ano, pak to jde dál a život v nej­větší slávě zná­zorní třeba… třeba tým kri­ke­tistů. A na­ko­nec vše skončí smut­nými tóny, smut­nými tóny a mra­ve­neč­ní­kem. Fan­tas­tické, teď už stačí jen tu báseň napsat."

**

Žilóm A. seděl v tram­vaji opilý horkem okol­ního světa a pře­mí­tal.

„Jsem nej­větší básník všech dob, dva metry a kousek, tak sakra něco napíšu. Poezie do­pro­vází lid­stvo od úsvitu dějin a já napíšu nej­větší báseň všech dob, která strčí do kapsy všechny ty Il­li­ady, Od­dy­se­usy, Ae­ne­asy, i jiné eposy; všichi bás­níci mi budou moci zá­vi­dět, všichni ti Apol­li­nai­rové, Li Pové, Tu, Fové,Ho­mé­rové, Sap­fové, Ana­kre­oni, Ca­tu­lové, Ver­gi­li­ové, Ovi­di­ové, Boc­cacci­ové, Petrar­cové, Villo­nové, Thá­mové, Pu­chma­je­rové, Hněv­kov­ští, Kollá­rové, Če­la­kov­ští, By­ro­nové, Shelly­ové, Má­chové, Er­be­nové, Havlíč­kové Bo­rov­ští, Světlé, Hál­kové, Ne­ru­dové, Hey­du­kové, Vrch­ličtí, Sládci, Zeye­rové, Čechvé, Krás­no­hor­ské, Poeové, Whitma­nové, Bau­de­lai­rové, Ver­la­i­nové, Rim­bau­dové, Mallar­mé­ové, Ma­cha­rové, Bře­zi­nové, Sovové, Bez­ru­čové, Gell­ne­rové, Šrám­kové, To­ma­nové, Dykové, Ne­u­man­nové, Pro­cház­kové, Hla­vá­čové, Wol­ke­rové, Horové, Se­i­fer­tové, Ho­řejší, Ne­zva­lové, Bie­blové, Ha­la­sové, Ho­la­nové, Zá­va­dové, Za­hrad­níč­kové, Reyn­kové, Ren­čové, Re­tre­klové, Kos­to­hry­zové, Vo­kol­kové, La­zečtí, Wei­ne­rové, Durych­ové, De­mlové, Čepové, Bed­ná­řové, Or­te­nové, Lo­ren­cové, Ho­lu­bové, Ko­hou­tové, Ši­ka­tan­cové, Hrá­běové, Ka­i­na­rové, Mi­ku­láš­kové, Hru­bí­nové, Ská­ce­lové, Ko­lá­řové, Blatní, Di­vi­šové, Wer­nischové, Hanz­lí­kové, Brous­kové, Šru­tové, Ju­li­šové, Hir­ša­lové, Žáč­kové, Flo­ri­a­nové, Skar­lan­tové, Čej­kové, Pel­cové, Sýsové, ši­mo­nové, Ja­no­vi­cové, Huptychové, Avaj­zové, Zá­bra­nové, Lis­to­pa­dové, Pre­isne­rové, Kovtu­nové, Ja­vo­rové, Ho­ře­cové, Va­cí­kové, Ko­va­lové, Kun­de­rové, Havlíč­kové, Ef­fenber­gové, Krá­lové, Řez­níč­kové, Bon­dové, Ji­rou­sové, Kr­chov­ští, To­po­lové, Lamplové, Pán­kové, Bra­ben­cové, Stan­ko­vi­čové, Ty­pl­tové, Bor­kov­cové, Apol­li­nai­rové, Coc­te­au­ové, Marri­ne­tové, Tza­rové, Mor­gen­ster­nové, Bre­to­nové, Elu­ar­dové, Pé­re­tové, Eli­o­tové, Gin­sber­gové, Fer­linghet­ti­ové, Pré­ver­tové, Chleb­ni­ko­vové, Ma­ja­kov­sky­ové a ti další včetně těch, kteří ještě neměli tu čest se na­ro­dit. Jenom ještě nevím jak.“

Volby

Strana, která vítá Žilóma A. v této ka­pi­tole Chceme říct, že začaly volby a tak chceme kaž­dého idiota (vy­střih­něte to) na­lá­kat na sladké bonbónky a při­nu­tit ho aby nám dal svůj hlas a tím pádem ne­přímo roz­hodl o svých pe­ně­zích, které končí v našich kapsách (vy­střih­něte to)

Strana pro le­ga­li­zaci dět­ského porna, per­vi­tinu a pře­míry per­verze Chceme pro­sa­dit bru­ta­litu jako vy­jed­ná­vací pro­stře­dek, uzá­ko­nit po­hlavní styk s koněm jako novou měnu Ev­rop­ské unie a pa­ra­lelně po­bí­rat ně­ko­lik platů

Strana za nut­nost chu­doby chceme peníze

Strana pro ne­gra­motné na­piště, že nás chcete

Strana pro členy strany hnědo-mod­rých Nemáme co říct a proto chceme jenom prachy (nejlíp vaše)

Strana mi­ni­mál­ního roz­voje Chceme napsat dvou­strán­kové po­jed­nání vpod­statě o ničem, ale kvůli tomu je třeba změnit zákony

Strana čísla 42 42

Strana jiných čísel než je 42 všechna jiná čísla (kromě 47)

Strana porna každý člověk bude nucen čtyři hodiny denně ro­bo­to­vat ve stát­ních por­nostu­di­ích

Strana pro zákaz porna každý člověk bude nucen šest hodin denně ro­bo­to­vat ve stát­ních por­nostu­di­ích

Strana pprna každý člověk bude nucen deset hodin denně ro­bo­to­vat ve stát­ních por­nostu­di­ích

Strana pr.# každý člověk bude nucen dvacet sedm hodin denně ro­bo­to­vat ve stát­ních por­nostu­di­ích

Strana při­dru­žená ke straně pr.# Chceme jenom uzá­ko­nit dvacet sedm hodin tr­va­jící pra­covní dobu.

Strana, která je už zne­chu­cená po­li­tic­kým tla­chá­ním Vážení občané, jsme řádi, že jste obě­to­vali váš čas a pře­četli si náš vo­lební pro­gram… (kecy, kecy, kecy)… chceme vaše prachy, víc nás ne­za­jímá.

Strana ob­čan­ských so­ci­o­ko­mu­nis­tic­ko­to­ta­li­tár­ně­fa­šis­tic­kousta­li­nis­tic­ko­ji­ho­korrej­sko­po­ro­dya­od­vo­dyj­sou­hnus­něo­plzléty­hle­kecynečtě­tejste­i­di­o­ti­a­my­se­vám­smě­je­me­do­ob­li­čeje tato strana nemá svůj vlastní vo­lební pro­gram a tak prav­dě­po­dobně po­u­žije pro­grami nějaké jiné strany

Strana změny pro­hoha, nic ne­chceme měnit, je to jenom trik

Strana modro hně­dých zru­šíme ba­rev­nou dis­kri­mi­naci napříč celým ba­rev­ným spek­trem a za­ve­deme uni­fi­ko­va­nou meta-barvu + chceme prachy všech bláznů světa

Sttttttt­trana pro něco jiného stejně bysme vám lhali

Strana hla­vo­lamů (716/622) ilahl máv emsyb ěnjets

Strana lhářů Chceme uzá­ko­nit lež jako něco čím dosud není, ale mys­líme, že je to tak správné i když to nebude lehké ak­cep­to­vat… (bla­bla­bla) … zvo­lejte, lež je náš styl.

Strana plagi­á­torů pro­hoha, nic ne­chceme měnit, je to jenom trik

Strana „pro­hoha, nic ne­chceme měnit, je to jenom trik“ Nevíme co říct a proto raději moc ne­mlu­víme.

Strana zákazu zdra­vého rozumu Chceme pro­sa­dit ústavní změny, které změní ústavu a vý­sled­kem těchto změn bude zákaz zdra­vého rozumu daný ústa­vou. Chceme pro­sa­dit ústavní změny, které změní ústavu a vý­sled­kem těchto změn bude zákaz zdra­vého rozumu daný ústa­vou. Chceme pro­sa­dit ústavní změny, které změní ústavu a vý­sled­kem těchto změn bude zákaz zdra­vého rozumu daný ústa­vou. Tady jsem scho­val text, který lidé prav­dě­po­dobně ne­bu­dou číst: jste hovada. Chceme pro­sa­dit ústavní změny, které změní ústavu a vý­sled­kem těchto změn bude zákaz zdra­vého rozumu daný ústa­vou. Chceme pro­sa­dit ústavní změny, které změní ústavu a vý­sled­kem těchto změn bude zákaz zdra­vého rozumu daný ústa­vou. Zdravý rozum škodí zdraví.

Strana zákazu zdra­vého rozumu 2. Chceme to co ta před­chozí strana

Strana 1728 nebo 1729 (nevíme přesně) Ne­chceme nic

Strana 42 Chceme všechno, hlavně vaše prachy

Strana 669! (hodně) Chceme abyste volili jinou stranu, ale peníze dali nám

Strana obrany kul­tury (zru­šená) Tato strana byla zru­šená, takže byste byli blbý, kdy­byste ji volili

So­ci­álně de­ma­go­gická ali­ance ne­zá­vis­lých Nemáme nic proti vče­rej­šímu menu

Strana demo-lavice (zru­šená) Nemáme co říct

Strana de­mo­gra­fic­kého so­ci­a­lismu jsme proti tomu co jiná chtějí (kecy vy­ne­chá­váme) chceme vaše prachy

Strana drob­ných pod­vod­níků Drobné pod­vody jsou svin­stvo a proto nás musíte ne­ná­vi­dět

Strana drob. živn. a podn. Chceme za­lo­žit lout­kové di­va­dlo

Stráná évróp­skéhó dómú (zrů­šéná) Jsme idioti, ale ne­chcene to říct naplno a proto píšeme spousty čárek na sa­mohlás­kami

Strana O.S.S.O.S.P.R.A.H.A Když chcete ulovit kro­ko­dýla, musíte být velice opa­trní, pro­tože ta mrcha ne­vděční kouše, jako kdyby ji na nože brali

Strana ob­čan­ského ne­do­ro­zu­mění (po­za­sta­vená čin­nost) Chtěl bych se se­zná­mit s mladou po­h­le­nou blon­dý­nou z Prahy nebo okolí Jablun­kova nebo z Ja­žlo­vic, příp. Beru u bru­netky z Brna nebo z pol­ského pří­hra­ničí nebo z Ja­žlo­vic. zn. zou­fa­lec

Strana obrany kul­tury zbra­němi (vzru­šená) Lé­ta­jící ko­berce, lé­ta­jící sofa, lé­ta­jící židle, lé­ta­jící ná­by­tek

Strana do­pni­ka­telů, viž­nost­níků a lor­níků Těské pe­rub­liky (zo­pasta­vená čin­nost) Ty lidi nad náma jsou feťáci, ne­volte je, ale ku­pujte věci, které znáte z reklam

Strana práce Jsme blázni

Strana pro ote­vře­nou spo­leč­nost (1. pokus) Chceme všechny zavřít a vy­tvo­řit tak ote­vře­nou spo­leč­nost

Strana pro ote­vře­nou spo­leč­nost (2. pokus) Chceme otevřít všechna muzea a vězení

Dvoj­strana Pří­rod­ního Zákona Pro­boha, co to je?

Strana svo­bod­ných de­mo­tratů Jsme svo­bodní zed­náři a vlád­neme světu…

Strana svo­xxx­ných sxxxru (po­za­sxxxená čin­nxxx) Chcxxx prxxxy

Stra­na­ven­kova+spo­je­né­ob­čan­skésíly Nuda, nuda, šeď, šeď

Strana za ži­votní ytot­sij Rána pěstí do brady a drátem do oka je jediné, co si naši voliči za­slouží

Strana zdra­vého ro­zunnu (nic)

Strana po­ru­chy tis­kárny …. daný ústa­vou. Chceme pro­sa­dit ústavní …. vhbl\hv\lvisbůpé669§=úk

Stran zdra­votn po­sti­že­nýc, dů­chodc so­ci­áln slabýc občan po­slední pís­mena jsou ne­mo­rální pro­dlu­žo­vání tra­gic­kého skonu ka­pi­ta­lis­tic­kého světa

Strana zeleno-mod­rých (lehce do čer­vena a jiných barev duhy) Hledá se vče­rejší od­po­ledne…

Strana, která ne­po­chybně skončí po­slední Už je to tak, fi­lo­so­fové utekli a musejí být ne­pro­dleně za­tčeni

Tulák

Žilóm A. se toulal. Za­po­mněl, kde bydlí a tak se toulal napříč uhří­ně­veským ná­klad­ním ná­dra­žím. Pro­chá­zel kolem řad ná­klad­ních vag´onů a pě­ti­pa­t­ro­vých stohů kon­tej­nerů, ačkoli ne­tu­šil, zdali mu to pomůže.

Za hodinu v moment, kdy se za­čí­nalo stmí­vat ho za­sta­vil ná­drařní za­měst­na­nec.

„Mazej vocaď.“

„Nevím kde bydlím.“

„To já taky ne.“

„Kam mám jít?“

„Třeba támhle.“ Mávnul ná­dra­žák rukou někam za sebe.

„Co je v těch va­go­nech?“

„Zásoba drog pro zá­padní Evropu.“

„Co?“

„Jo jo, slyšíš dobře. Sto pa­de­sát ISO-kon­tej­nerů na­lo­že­ných zlatou štá­vič­kou.“

„Co?“

„Jasně. Čínský konopí, af­ghán­ský opium, in­dic­kej hašiš, heroin až z Číny, irác­kej kodein, braun z pá­kystán­ský la­borky – čtyři a půl tuny, vý­borná kva­lita, opium z čín­skejch doupat, thaj­skej kokain. Zá­silka pro zá­padní Evropu na ně­ko­lik měsíců. Odsud to pojede na Berlín, pak Brusel, Paříž, Li­sa­bon. Všichni feťáci na to čekají.“

„Myslím…“

„Ne­dě­lejte to.“

„Nevím…“

„Nikdo neví.“

„Proč…?“

„Kaž­dýho to zajímá.“

„Včera.“

„Ne­divte se muselo k tomu dojít.“

„Neod…“

„Proč ne?“

„Ne­od­po­ví­dejte na moje otázky ještě před tím, než je do­řeknu.“

„Proč ne? Stejně vím, co chcete říct.“

**

Setmělo se a na ná­klad­ním ná­draží se roz­žahly obří re­flek­tory, aby mohli děl­níci na­klá­dat dro­gový vlak celou noc a s ro­ze­dně­ním ho vy­pra­vit. Žilóm A. si vlezl do jed­noho kon­tej­neru a ještě před půl­nocí se vydal na cestu napříč časem a pro­sto­rem. Na­vští­vil vče­rejší Berlín, Paříž roku 1992, Modkvu roku '89, Špa­něl­sko v dobách epi­de­mie ptačí chřipky, po­bý­val v Lon­dýně za 10 roků, pro­le­těl Bronx a New Jersey vy­tr­žené z běhu času, jeho vlak za­sta­vil v Bru­selu a od­tam­tud byl vy­hoš­těn zpátky do Prahy-Uhří­něvse na třetí perón dal­šího dne ráno, kde ležel s prázd­nou hlavou a bo­la­vým ža­lud­kem. Vy­zvra­cel zbytky leh­kého fan­tas­tična a vrá­vo­ra­vou chůzí při­hlí­žel od­jezdu sto pa­de­sáti kon­tej­nerů, které se vrátí na­lo­ženy lid­skými dušemi.

**

Po­hl­tila ho žabí tlama mod­rého vlaku a od­vezla­blíž k bodu v pro­storu, kte­rému měl odvahu říkat domov, k tomu bodu, o kterém za­po­mněl, kde se na­chází. Na­proti ve vagónu seděl tým kri­ke­tistů v bílém. Ha­lasně roz­jí­mali o dalším po­dě­la­ném zápase.

Slunce na obloze vy­tla­čilo rtuť v tep­lo­měru vra­žedně vysoko. Vzduc zas pálil a zeměse pro­mě­nila na gi­gan­tiskou plotnu. Žilóm A. v mlhavé ve své hlavě ucítil, že pro­mar­nil další den. Chtěl napsat báseň, ale stvo­řil pouze opilé tahy štět­cem a ha­lu­ci­nační tvary na plátně zatím ne­zná­mého malíře. Kdyby ale­spoň za­kví­lel, ale ne­svedl to. Hlava ho bolela jako střep. Chtel se za­vr­tat do dro­go­vého kon­tej­neru, ale ten byl v Kra­lu­pech nebo u Děčína. Byl pryč.

„Po­sra­nej den,“ zaklel, lehl si na la­vičku a pro­spal po­ledne.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz