k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

Kůže

19. 4. 2004 — Sorraja (♪)

Žije v jiném světě. Od­liš­ném, a přec tak stej­ném. V jejím světě lidé nosí dlouhé kůže a masky. Jejich pře­vleky je zcela za­ha­lují a chrání před ostat­ními. S tím jak lidé rostou se mění i jejich „druhá kůže“.

Ona netuší, proč na ni lidé hledí s opo­vr­že­ním, proč ji pod­ce­ňují, nebo zcela ig­no­rují. Vždyť je taky člověk jako oni! Má taky kůži, která za­stírá její pravé já. Občas si zkouší pře­vlek sundat, ale vždy jí to při­náší pouze ne­pří­jem­nosti. Oni si přece ne­mys­leli, že je taková.

Ona je sku­tečně taková. Ale ostatní ji ne­chtějí ta­ko­vou, jaká je. Ona neví, co chtějí. Zkouší změnit svůj ze­vněj­šek, ale zlep­šení je jen ne­pa­trné.

A tak se dívá na lidi, tak jak by chtěla, aby se oni dívali na ni. Snaží se na­hléd­nout pod jejich pře­tvářku a snaží se po­cho­pit, proč si právě tento člověk vzal tuto „kůži“. Zjiš­ťuje, že se lidé bojí vy­chá­zet bez „kůže“, pro­tože si myslí, že bez ní jsou snadno zra­ni­telní a křehcí. Občas se jí podaří od­ha­lit sku­teč­nou podobu člo­věka, ale to on nechce a snaží se ji pře­svěd­čit, že on takový není, že je takový jako jeho „kůže“.

Bojí se se vy­svléci, pro­tože sama neví, jaká je, ani jak vypadá. Proto dál nosí stej­nou „kůži“ a doufá, že najde někoho, komu se její pře­vlek bude líbit, nebo kdo ji bude vidět a chtít ta­ko­vou, jaká sku­tečně je.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz