Kouzlo letního odpoledne

Venku proudí život. Pořád se něco děje. Odehrávají se velké příběhy. Naplňují se osudy.

Ale já zatím sedím zavřen doma v cele svého pokoje a rvu si vlasy při představě toho fantastického ruchu venku. Připadám si vytržen z okolního dění.

Za okny hoří poledním žárem další den naplněný vůní letních kytek na lukách, rykem z prosluněných náměstí a nenadálými zjitřenými city. Přesto se do něj nezapojuji, ale pouze v hlavě buduji plány skvělých událostí, které se někdy udály.

Horký vzduch sálá a mým tělem se rozléhají touhy vyskočit oknem vstříc okolnímu dění. Postrádám všechny ty nenadálé úžasné letní události.

Beru za kliku domu. Oslepil mě proud světla fascinovaného ojedinělým světem. Pohled do dáli odhaluje nepopsatelné nálady, probouzí fantazii a kreslí příběhy neobyčejnými horkými barvami lesů, domů, cest, lidí a činů.

Chci běžet. Nasávat jedinečnost každého okamžiku. Nechat vítr vískat ve vlasech. Zahlédnout každého člověka světa, cítit odpolední žár, probíhat pod stromy obsypanými květy, pít s lesních studánek, nechat se unášet popěvky ptáčků i úžasným chorálem celé přírody.

Utíkal bych každou cestou do každé vsi. Proběhl bych celý svět, podíval se z každé vyhlídky do kraje a snažil se v mysli obsáhnout neobyčejnou krásu i nesmírnost každého zákoutí.

Přeskočil bych všechny ploty a vrata. Chtěl bych si zapamatovat každý okamžik na každém místě. Na rušné náměstí, v ulicích zaplavených žárem a padajícími květy stromů, v nejtemnějším lese, na louce, na okraji strmého útesu s výhledem do kraje. Fascinovaně bych vztáhl paže ke slunci.

Odrazil bych se a letěl. Vznášel bych se nad všemi městy i nad hlavami jejích obyvatel. Poletoval bych s ptáky kolem střech kostelů a pozoroval neuvěřitelné hemžení na zemi. Všechno bych si chtěl zapamatovat. Všechno bych si chtěl vybavit.