povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

27. 1. 2005

Kalderonova láska

       

Dnešek byl jeho šťastný den. I když na něj mířila hlaveň, bylo tomu tak. Uslyšel slabé cvaknutí spouště. Už se to veze! Bicí mechanismus byl spuštěn, roznětka zapálena, střelný prach hořel. Pár gramů železa a olova vyrazilo na svou krátkou pouť, na jejímž konci stála Kalderonova hlava. Už to ráno bylo tak krásné, sice studené, ale naprosto čisté, když vyrážel na kole do krámku s potravinami. Cestou ji potkal. Kulka klouzala hlavní a drobné drážky jí dodaly rotaci. Ale stejně ho nesnášela a měla z něj srandu. Byl pro ní jen „jó tamten“ . Stejně důležitý jako bolesti zad nebo ranní kocovina. A je to pryč.Ozval se třesk doprovázený plamínky u ústí hlavně, když ji střela opustila. Tam někde

si přiznal, že už to skončilo. Tam ztratil naději. Byla napsána poslední kapitola srdcervoucího příběhu. Ta nejbolestnější, ale naprosto nevyhnutelná. Přesně mířená kulka se přibližovala k jeho hlavě. Jen co se vrátil na půdě vyhrabal starodávný magazín z roku 1904. Začal ho číst pozpátku a stal se malým chlapcem, který utíká přes pole slunečnic. Na protějším kopci spatřil dívku, stejně starou jako on, jak sedí pod osamělou lípou. Princezničko, hned jsem u tebe. Kulka letí. Když tam doběhl dívka zmizela. Nikdy si nepřipadal tak sám, jako teď v dráze vystřeleného náboje. Ale tehdy si připadal osamocen a navíc zrazen. Chvíli tam stál, podíval se pod kameny a odešel na večeři. Požádal Boha všemohoucího, aby jídlo požehnal a pak ho vyzvracel. Víra nebyla pro něj. Přesto věřil, že se raději setkají v jednom šťastném dni. On a ona dívka. Kulka svištěla vzduchem. Vždycky měl rád fyziku a chápal jak věci fungují, ale nikdy nerozuměl, proč alkohol a drogy působí na člověka tak, jak působí i když si to častokrát zkusil v praxi. Kulka letěla dál, slyšel jak proráží vzduch. Rozuměl principů, ale do lidí a melounů nevidíš a proto tady teď stál a projektil se blížil. Už cítil jeho teplo, slyšel jeho svištění, viděl ho. Milimetr po milimetru se blížil k jeho hlavě a chtěl by se do ní zakousnout. Už se mohl dotknout jeho tváře, ale Kalderon tam nebyl. Ozval se pláč.


publikováno 27. 1. 2005

příbuzné články:
13
Jak se kalila ocel
Euforizující polibek krumpáčem doprostřed čela
Polibek na rozloučenou
Kouzlo letního odpoledne

sem odkazují:
#95
#136
Seznam povídek