k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Historky z podsvětí 4: Skrytá agresivita

23. 11. 2003 (před 15 lety) — k47 (♪)

Já, mé druhé já a sniper

„Víš co mě sere?“
„Co?“
„Sere mě, že na všechno seru.“
„Na co?“
„Na všechno.“
„Ale na co kon­krétně?“
„Nebudu říkat na co seru, toho je moc, ale řeknu ti, na co neseru.“
„Tak na co ne­se­reš?“
„Na nic.“
„Ale já bych chtěl vědět něco kon­krétně. Třeba na co sereš nejvíc?“
„Na tebe, sráči.“

Skrytá agre­si­vita

Sedí ve třídě, na­jed­nou od­ně­kud při­letí křída a jemu přímo do ob­li­čeje.
„Už toho mám dost!“
Zvedne brašnu ze země, hodí ji na lavici. Zaloví v ní a na lavici vyhodí hrst zá­sob­níků. Pak tam sáhne znovu a vy­táhne sa­mo­pal mp5k. Všimne si toho má­lo­kdo.
„Na­de­šel tvůj čas!“
A na­táhne závěr. To upoutá po­zor­nost pár lidí. Vy­střelí dávku do stropu.
„Tady bude po mým!“
Ab­so­lutní ticho.
„A teď chci, abyste všichni umřeli!“
Začal pálit, přebil a zase stří­lel.
Odešel ze třídy a za ním se válelo 25 mrtvol.

Obchod s mrt­vo­lami

Te­le­shop­ping: „A jestli ze­mřete do deseti minut po­skytne vám naše po­hřební agen­tura kre­maci a pohřeb úplně za­darmo!“
Divák: „Tomu se nedá odolat, to se vy­platí, to musím mít!“
Vy­táhne re­vol­ver a za­střelí se.

Zády na ko­le­jích & skvělý drink

1. „Já mám hodně div­nýho ka­ma­ráda“.
2. „Hm?“
1. „Ale taky dob­rýho.“
2. „Jak?“
1. „Tak třeba si ležím na ko­le­jích, idylka, je krásně a ani mě to moc ne­tlačí. Jen ten vlak má zpož­dění. Měl přijet už před deseti mi­nu­tama a ukon­čit moje trá­pení. Ale jako vždy má zpož­dění,“
2. „A dál.“
1. „No to přijde ten ka­ma­rád, zvedně mě z kolejí a pak mě zmlátí.“
2. „Za co?“
1. „Za to, že je ode mě na chvíli pryč a já už vy­mejšlim kra­viny. Ale to není všechno.“
2. „A co dál?“
1. „Zrovna jsem si na­mí­chal drink z kya­nidu dra­sel­ného, ky­se­liny tri­sí­rové, bílého fos­foru a du­si­ta­no­vých solí. Celé jsem to ochu­til bub­lin­kami oxidu uhel­na­tého a ethy­le­nem.“
2. „To byla dob­rota.“
1. „Nevím, pro­tože přišel zas ten můj ka­ma­rád. Vzal mi můj po­slední drink a zmlá­til mě.“
2. „Chápu.“
1. „Zato že bych pro­mr­hal svůj život.“
2. „Tak to je celkem cha­rak­ter.“
1. „Neřekl bych.“
2. „Proč?“
1. „Poz­ději mi řekl, že mě za­chra­ňo­val jenom proto, aby mě potom mohl zmlá­tit.“
2. „To je hrů­zostrašný! Kdo to byl.“
1. „Ty!“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz