k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Euforizující polibek krumpáčem doprostřed čela

29. 11. 2004 (před 14 lety) — k47 (♪)

Komíny spa­lo­va­cích pecí do vzdu­chu chrlí mračna kouře, popela a dehtu a vy­tvá­řejí tak mastné rych­lodráhy po kte­rých klou­žou le­ta­dla od­ni­kud nikam a občas do­pad­nou na zem v ob­la­cích zví­ře­ných pod­zim­ních listů se kte­rými na zem kdysi spadla i ja­ká­koli zod­po­věd­nost nad cizími věcmi které si ostatní pře­ha­zují mezi sebou v touze zbo­hat­nout a aspoň trochu ožeb­ra­čit bliž­ního svého vzdá­le­ného na míle daleko tam někde v horách u obzoru kde se v jes­kyni ukrý­vají po­slední zbytky našich duší ještě ne­zot­ro­čené vy­nu­ce­nou sys­té­mo­vostí řádů které se stejně pro­pad­nou někam hlu­boko pod zemský povrch a zhroutí se sami do sebe po­kryti pra­chem a hoř­kostí na ja­zy­cích kdysi hor­li­vých vůdců je­jichž hlavy spřá­daly plány a pak je za­pi­so­vali na ki­lo­me­t­rové role lev­ného papíru vy­rá­bě­ného ze sta­rých kar­tonů a novin které jediné zbyly z dešt­ných pra­lesů skrý­va­jí­cích jedno z dal­ších osu­do­vých se­tkání ohně a bagrů s měkkou duži­nou stromů a křeh­kou páteří spo­leč­nosti zlo­me­nou při prv­ních názna­cích ne­do­statku a při­chá­ze­jící bídy trvale od­sou­va­jící mož­nost roz­voje na druhou kolej za­rostlou pam­pe­liš­kami, trávou a omamně vo­ní­cími ha­lu­ci­no­gen­ními hou­bami s ne­od­had­nu­tel­ným účin­kem oče­ká­va­ným se svr­bě­ním prstů, ne­vol­nostmi a kře­čemi které smrští ža­lu­dek do ve­li­kosti malé hnědé ku­ličky za­ne­dba­telné hmoty šku­ba­jící sebou ze strany na stranu ve snaze se v bo­lesti roz­trh­nout a stvo­řit svět ná­vy­ko­vých krás bez ve­d­lej­ších účinků při­chá­ze­jí­cích v podobě pro­bdě­lých nocí po kte­rých ne­při­chází ráno s řevem kr­kavců a pra­vi­del­ným rytmem pro­bou­ze­jí­cích se strojů ve fab­ri­kách pro­du­ku­jí­cích pouze sny o dů­my­sl­ných za­ří­ze­ních bez zjev­ného smyslu ukry­tého za ochran­nými znám­kami a stra­chem z ne­bez­pečí od­ha­lení pra­vého chodu věcí po spi­rále kon­čící v ne­ko­nečnu a letmo se do­tý­ka­jící ne­do­hledné bu­douc­nosti vy­lid­ně­ných měst a za­tra­cené ky­se­lých moří v nichž plavou otu­žilci bez kůže a nervů za­mo­ta­ných v uzlech na ka­me­ni­tém po­břeží s vý­hle­dem na slunce za­pa­da­jící za právě roz­bo­řený kostel a hřbi­tov roz­dr­cený bul­do­zery na ne­lo­gicky hlad­kou vo­zovku čer­no­še­dého as­faltu na který občas ukápne slaná kapka krve z nebe za­ha­le­ného mraky které nutí lampy svítit i ve dne a oza­řo­vat ohlo­dané kostry zvířat i mra­kodrapů kdysi bu­do­va­ných s úmysly do­tknout se nebe a na vr­cholku vzty­čit ne­pa­tr­nou vla­ječku která má všechny ostatní pře­svěd­čit o při­chá­ze­jící svě­to­vládě pří­zem­ních úmyslů dik­ta­tur hrubě de­mon­tu­jí­cích po­slední zbytky stro­jové svo­body plné při­ky­vo­vání bez se­be­menší špetky sou­hlasu mezi útlými rameny jeřábů sta­vě­jí­cích věz­nice pro ne­vinné a ne­od­sou­zené za­tímco špína lid­stva se kupí na sklád­kách ko­mu­nál­ního odpadu a ucpává kanály, kte­rými je pod­ko­pá­vána au­to­rita všech lidí kteří kdy vy­řvá­vali svůj názor ve­řejně pomocí re­klamy sou­stavně te­ro­ri­zu­jící po­slední zbytky ra­ci­o­nál­ního pří­stupu k exis­tenci peněz jako pro­středku vy­kou­pení ze všed­nosti a po­vzne­sení ale­spoň o jedno patro výš do od­dě­lení ztrát a nálezů bez­cen­ných věcí které nikdo ne­hledá a ani nečeká, že byly kdy vy­ro­beny rukama ml­čí­cích děl­níků je­jichž těla se na­ma­zaná va­ze­lí­nou lesk­nou na umělém slunci u moře plného po­lo­mrtvých ptáků, ryb a nadějí že to bude jednou možná lepší.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz