povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

29. 11. 2004

Euforizující polibek krumpáčem doprostřed čela

       

Komíny spalovacích pecí do vzduchu chrlí mračna kouře, popela a dehtu a vytvářejí tak mastné rychlodráhy po kterých kloužou letadla odnikud nikam a občas dopadnou na zem v oblacích zvířených podzimních listů se kterými na zem kdysi spadla i jakákoli zodpovědnost nad cizími věcmi které si ostatní přehazují mezi sebou v touze zbohatnout a aspoň trochu ožebračit bližního svého vzdáleného na míle daleko tam někde v horách u obzoru kde se v jeskyni ukrývají poslední zbytky našich duší ještě nezotročené vynucenou systémovostí řádů které se stejně propadnou někam hluboko pod zemský povrch a zhroutí se sami do sebe pokryti prachem a hořkostí na jazycích kdysi horlivých vůdců jejichž hlavy spřádaly plány a pak je zapisovali na kilometrové role levného papíru vyráběného ze starých kartonů a novin které jediné zbyly z deštných pralesů skrývajících jedno z dalších osudových setkání ohně a bagrů s měkkou dužinou stromů a křehkou páteří společnosti zlomenou při prvních náznacích nedostatku a přicházející bídy trvale odsouvající možnost rozvoje na druhou kolej zarostlou pampeliškami, trávou a omamně vonícími halucinogenními houbami s neodhadnutelným účinkem očekávaným se svrběním prstů, nevolnostmi a křečemi které smrští žaludek do velikosti malé hnědé kuličky zanedbatelné hmoty škubající sebou ze strany na stranu ve snaze se v bolesti roztrhnout a stvořit svět návykových krás bez vedlejších účinků přicházejících v podobě probdělých nocí po kterých nepřichází ráno s řevem krkavců a pravidelným rytmem probouzejících se strojů ve fabrikách produkujících pouze sny o důmyslných zařízeních bez zjevného smyslu ukrytého za ochrannými známkami a strachem z nebezpečí odhalení pravého chodu věcí po spirále končící v nekonečnu a letmo se dotýkající nedohledné budoucnosti vylidněných měst a zatracené kyselých moří v nichž plavou otužilci bez kůže a nervů zamotaných v uzlech na kamenitém pobřeží s výhledem na slunce zapadající za právě rozbořený kostel a hřbitov rozdrcený buldozery na nelogicky hladkou vozovku černošedého asfaltu na který občas ukápne slaná kapka krve z nebe zahaleného mraky které nutí lampy svítit i ve dne a ozařovat ohlodané kostry zvířat i mrakodrapů kdysi budovaných s úmysly dotknout se nebe a na vrcholku vztyčit nepatrnou vlaječku která má všechny ostatní přesvědčit o přicházející světovládě přízemních úmyslů diktatur hrubě demontujících poslední zbytky strojové svobody plné přikyvování bez sebemenší špetky souhlasu mezi útlými rameny jeřábů stavějících věznice pro nevinné a neodsouzené zatímco špína lidstva se kupí na skládkách komunálního odpadu a ucpává kanály, kterými je podkopávána autorita všech lidí kteří kdy vyřvávali svůj názor veřejně pomocí reklamy soustavně terorizující poslední zbytky racionálního přístupu k existenci peněz jako prostředku vykoupení ze všednosti a povznesení alespoň o jedno patro výš do oddělení ztrát a nálezů bezcenných věcí které nikdo nehledá a ani nečeká, že byly kdy vyrobeny rukama mlčících dělníků jejichž těla se namazaná vazelínou lesknou na umělém slunci u moře plného polomrtvých ptáků, ryb a nadějí že to bude jednou možná lepší.


publikováno 29. 11. 2004

příbuzné články:
13
Kalderonova láska
Jak se kalila ocel
Kouzlo letního odpoledne
Nic se neděje - nultý díl

sem odkazují:
#93
Seznam povídek