povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

20. 8. 2003

Brány pekel

       

Dne 27.6.2003 jsem v Říčanech na jedné odrolené stěně objevil ohořelý plakát. Upoutal mě a udiveně jsem četl, psalo se tam:

„Brány pekel se otevírají! Přijďte i vy na slavnostní otevření zrekonstuovaného pekla, sledujte porážku sil pozemských států a osvobození Země pekelnými stvůrami. Už se nebude opakovat! Budou přítomny některé pekelné celebrity. Dokonce si můžete zdarma prohlédnout útroby pekla, bez možnosti návratu. Přijďte všichni, jste srdečně zváni. Vaše peklo.“

Dokonce tam byl plánek, kde se to bude konat. Poznal jsem to, bylo to nedaleko, na nějaké planině v lese, kde ze země vystupovala skála.

Plakát byl na ohořelém papíře, napsán čímsi červeným a smrděl sírou. Ten den jsem už žádný podobný neviděl a tak jsem si pomyslel, že si chce nějaký vtipálek vystřelit z lidí. Ještě jsem si všiml data 1.7.2003 a pak jsem odešel.

Druhý den byly Říčany podobnými plakáty doslova zaplaveny. Všechny zvali ke slavnostnímu otevření pekelných bran. Neměl jsem slov. Jestli to udělal nějaký srandista, muselo ho to sát majland. Večer hlásili, že je takto zaplaveno více měst v okolí Prahy. To už jsem přestával mít pocit, že je to počin nějakého vtipálka a vkrádal se těžko popsatelný pocit, který se trochu mísil se strachem. Rozhodl jsem se že tam v pravý čas a hodinu budu a podívám se zač je toho loket.

A skutečně jsem tam byl a ta akce tam taky byla. stála tam tribuna opona a lavičky. A já tam snad byl sám. Sice se v okolí pohybovali skupinky rádoby turistů a houbařů, kteří ovšem o houbách nikdy neslyšeli a k té akci se jaksi nehlásili.

Nastala ta pravá hodina, ozval se zvuk velikého zvonu a všude kolem se rozžehly ohně. „Turisté“ a „houbaři“ zpozorněli a přistoupili k celému dění blíž. V tom na tribunu vstoupila jakási, muže připomínající, bytost oděná ve smokingu. Odkašlala si a spustila: „Dobrý den, rád bych vás uvítal na znovuotevření znovuvybudovaného pekla. Je mi líto, že je vás tu tak málo a tak významnou zprávu o pokoření lidských států nemůže podat moc lidí. Je to škoda, ale je to tak. Ale teď bych předal slovo našemu pánu a budoucímu velekráli světa i podsvětí: Satanovi.“ Nato bytost zmizela za opnou a ta vzplanula, ale než se stačila rozhořet, začalo ji cosi strhávat zevnitř. Cosi velkého, cosi zlého a mocného. Byl to sám Satan.

Strhnul oponu, za ním ve skále zela obrovská díra osvětlená ohni a v jeho stopách plál oheň. Předstoupil a svým strašlivým hlasem zahřměl: „Konec vašich vlád přijde, zem vzplane ve válce a přijde spravedlivá noc. Slova jsou marná, ať mluví činy!“ Na jeho příkaz začala z otvoru vystupovat obrovská armáda. Jakési bytosti – asi čerti nebo démoni v maskáčích, neprůstřelných vestách a kevlarových helmách, v rukou nesli moderní pěchotní zbraně, zřejmě vlastní výroby a byli obtěžkáni výstrojí, kterou by člověk neunesl. Satan, zatímco pochodovali, rozprávěl o jejich skvělosti i o skvělosti jejich zbraní. O neúnavnosti, síle, rychlosti a odolnosti vojáků a veliké dokonalosti zbraní, jejich dostřelu, účinku, kadenci a přesnosti. Nebyl důvod pochybovat nebo nevěřit. Jejich zbraně byly mocné, pro člověka nepoužitelné díky jejich váze a velikosti, ale pro čerty byly zcela vyhovující.

Tak na svět vypochodoval první zlomek armády obnoveného pekla. Jen ten zlomek čítal 5000 čertů a to ještě vůbec nedošlo na jádro vojska, obrněnou techniku a vozidla.

V tom jsem si uvědomil, že plakáty nelžou a konec, nebo spíš změna světa je už blízko. Ztratil jsem vědomí a spadl jsem do mechu na zemi.

K vědomí jsem přišel až v pěkně zařízené místnosti. Ležel jsem na pohodlné posteli, skříně a stolek byl dřevěný, barevně laděný do rudé až černé. Velké a široké okno bylo zataženo podobně zabarveným závěsem. Světla byla trochu tlumená.

V tom do místnosti přišel čert, tas podivná vysoká bytost, oděný do černého a červeného. Když za sebou zavíral dveře byl mu na zádech vidět rudý pentagram v kruhu – znak pekla. Otočil se ke mně a já promluvil: „Takže jsem asi zajatec, ne? Návštěva pekla bez možnosti návratu. Teď mě budete dlouho nemístně mučit?“

Ale čert odpověděl: „Ale jděte! Nejste žádný zajatec, ani vás nebudeme mučit. V pekle jsme nikdy nikoho nemučili, ani naše, ani vaše. Takové pomluvy o nás roznáší církev. Teď jste náš host, postarali jsme se o vás a jako jediný z lidí jste očekáván Satanem. Počkám na vás venku, než se převléknete“. Dodal a odešel černými dveřmi.

Byl pro mě připraven oblek v pekelném stylu – černá a červená. Vypadal skoro svátečně. Neváhal jsem a oblékl se. Padl mi skvěle a byl velmi pohodlný. „Kdyby se tohle šilo u nás“ pomyslel jsem si. Vyšel jsem ven do chodby a čert mě rychle vedl do Jeho sálu. Místnost to byla vysoká a zdobná a On už tam na mě čekal. Byl oděn podobně, ale ještě slavnostněji. Na první pohled byla jeho tvář strašná a děsivá, ale když jsem se mu do očí díval déle a pozorněji, poznal jsem v něm dobro a starost o osud lidí. Taky se mi díval do očí a poznal jaký jsem. Pak promluvil: „Vítejte u nás v pekle. Asi se bojíte nebo jste zmaten, ale není čeho se bát a vše vám bude vysvětleno. Vyznáte se trochu v histrii?“

„Ano trochu“ odpověděl jsem po pravdě.

„Pak tedy víte co lidé dělali poslední dva tisíce let.“

Podle výrazu v jeho očích jsem poznal správnou odpověď a kývl jsem.

„Ano,“ pokračoval „válčili, mučili, zotročovali, trestali, podrobovali, kradli a ničili. Hlavně tedy válčili. Sám jsem to pozoroval několik posledních tisíciletí – války, masakry a nenávist a je to čím dál tím horší a to i dnes.válka o moc a peníze zastřešená pod šíření míru a ničení hrozeb na planetě, to je znamení dnešní doby – tak se to dnes dělá a ty hodné mocnosti jsou dobré jen když z toho mají zisk. A když ne, potom se zaštiťují pod vetší organizace a šíří si dál ten svůj rádoby mír a prosperitu a válčí dál protože s jídlem roste chuť. Posledních několik tisíc let uvažuji a podle zpráv svých zvědů rozmýšlím co dál. Já se o vás bojím, já vás respektuji a já chci mír, na rozdíl od světových vůdců a poslední dobou, když jste vynalezli prostředky k tomu, aby jste se během několika chvil vyhladili, jsem se rozhodl zasáhnout.“

Zhluboka se nadechl a na chvíli se odmlčel. V tom jsem se chopil slova:

„A proto ta armáda. Chcete světa polepšit nebo vyléčit. Chápu vás a vlastně s vámi souhlasím, ale nevím jestli se vaše snažení setká s úspěchem. Lidi si nic jiného nezaslouží, vzato z historického hlediska. Války, války a utrpení, ale myslím, že se to poslední dobou zlepšuje.“

„Zdánlivě ano. Na povrchu to tak vypadá, ale hluboko pod kůží je všechno stejné. Je to zakořeněné v nitru každého člověka. Lidé se stávají brutálními a plnými nenávisti. I vy jste takový, je to ve vás. Zamyslete se nad tím a jednejte jen podle úsudku, jednejte až podle úsudku, až potom a pak budete lepší než davy okolo. Ale kdo to řekne těm davům, ti mají své vůdce a ti všechno mé snažení zničí. Ti vůdci a mírotvůrci jsou taky jen dav a chtějí víc a víc a chtějí moc a peníze a drží prsty na tlačítkách, na kterých je napsáno „zničení světa“. Stačí stisknou a je konec. Stojí to za to? Ne! Lidské národy jsou roztříštěny názory a vírou. Mnoho stran, které se nenávidí. Zhroucení může přijít náhle a bude konečné a proto chci zasáhnout. Za své několikatisícileté přemýšlení jsem došel k názoru, že lidé si nejsou schopni vládnout sami a proto jim budeme vládnout my, samozřejmě zjednodušeně řečeno. Lidstvo je jako roztříštěné zrcadlo v jehož každém úlomku je vše vidět úplně jinak. Neznají nic než válku a chtějí moc a majetek. Válčit chci jen proto, že bez vítězství nebude míru a protože lidé vyjednávají bojem, bez boje nebude vítězství. To je vše co jsem chtěl říct.Teď vás vyprovodí ven a buďte v klidu. Na vás nikdo ruku nevztáhne a zanedlouho budou Čechy a mnoho jiných slabších a podle mocností bezvýznamných zemí, obětováno míru, jako se to už několikrát stalo. Samozřejmě bez dohry s obětovanými zeměmi.“

Ale ještě jsem se rychle zeptal: „Jakou máte sílu a šanci?“

Satan se usmál a odpověděl: „Nikdy bych nevytáhl do války, kdybych nevěděl, že vyhraju. Jen se pojďte sám přesvědčit do mých zbrojnicí“ a vedl mě upravenými chodbami až k temným dveřím. Otevřel je a vstoupili jsme na ochoz, ze kterého byl výhled do obrovské haly, naplněné dělníky a stroji. Vyráběli se tam zbraně na mnoha výrobních linkách, rukama desetitisíců čertů. Tisíc kusů každou vteřinu. Vedl mě dál podobně obrovskými halamy, kde se vyráběli další zbraně a technika. Pak jsme přišli na další ochoz, ze kterého byla vidět dlouhá chodba. Kam až jsem dohlédl, všude v ní pochodovali vojáci. Proud o deseti řadách a pořád další a další, nekončící průvod vojáků se zbraněmi a výzbrojí. Tady jsem teprve pochopil celkovou sílu Satanovi armády. Nemohl neuspět.

Pak mě vyvedl ven a řekl: „Teď jďete domů. Nemůžete nic udělat. Tohle je hra už jen pro mocné, nechte se unášet proudem.“

Neviděl jsem jiné východisko a tak jsem udělal co říkal. Taky jsem udělal skoro nemožnou věc, kterou by dokázal provést jen jeden z miliardy – zapomněl na to a usnul. Ráno už byl svět jiný. Všechny televize, rádia i noviny hlásali jen jediné: odkudsi ze země vylezla obří armáda a nechce nic míň než celý svět. Zpočátku se tomu nedával valný význam, hodinu poté se tomu význam už přikládal a k večeru už mocnosti připravovali plán, který byl veřejně vyhlášen další den. Spočíval v tom, že byly obětovány slabší země kolem místa odkud pekelníci přišli – tedy Čechy a převážně státy na východ a na jih. Satan to přijal jako dar, který válku nezastaví, ale jen oddálí. Armády velmocí dostali čas se připravit. Přesto Satan udeřil brzo a náhle. Jeho postup byl rychlý a žádné vojsko na starém kontinentě ho nemohlo zastavit. Až poté, co byli evropské státy osvobozeny, si velké a silné státy uvědomili, že jestli chtějí uspět a zůstat, musí spolupracovat. Znali přitom požadavky pekla: podrobit se bez boje a odevzdat se světovému míru, přesto žádného lidského vůdce nikdy nenapadlo vyjednávat. Satan byl podle nich nepřítel a hrozba se nevyjednává. Satan přijal jejich poselství a nebyl rád. Vzkázal jim, že se rozhodli špatně a kvůli zbytečné snaze utrpí mnoho lidí. Jestli neznají nic než válku, budou ji mít a všichni nakonec uznají, že Satan měl pravdu.

Tak začala konečná fáze války. Vůdci se nechtěli podrobit a ztratit svoje postavení a reputaci. Válčili dál, třebaže věděli, že nemají moc šancí. Satan vedl údery po zemi, ve vzduchu i na vodě a proti všem mocnostem naráz. Žádná síla ho nemohla zastavit, ani mocné a vzpurné Spojené státy, které zůstali neosvobozené nejdéle a zvažovali jako poslední obranu použít jaderné zbraně. K tomu ovšem nedošlo. Spojené státy zůstali jako ostrůvek v oceánu a tamní vůdci se nechtěli podvolit, ani když byla jejich situace očividně beznadějná. Jako jediní na celém světe neuznali rezignaci a konflikt se tam vlekl, ale zničením velících center byla nechuť k míru rozložena a celý svět byl osvobozený pod Satanovou černou vlajkou s rudým pentagramem.

Nastal rozkvět a rozdrobené názory už nic nezpomalovaly, ani nebrzdily. I lidi se trochu polepšili a Satan podporoval vědu a lékařství. Lidé si žili dlouho a v blahu a radosti. Svět se naplnil mírem a tak to šlo dál – lépe a lépe.

Jedné noci jsem se probudil hrůzou a celý jsem byl pokrytý studným potem...


publikováno 20. 8. 2003

příbuzné články:
Small airsoft story
Rozhovor dvou hráčů airsoftu
Návrat
Křeslo
Historky z podsvětí

sem odkazují:
#27
#118
Seznam povídek