povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

7. 5. 2004

Blbá ryba

       

Na obzoru svítalo a starý rybář vyplul se svojí bárkou na moře. Rozhodil sítě a lovil. Každý jistě ví jak se loví a rybář vykonával právě tyto činnosti. Netrvalo to ani čtvrt hodiny a rybář vytahoval síť. Zachytila se mu do ní zlatá ryba...

Za nějakou dobu se vrátil domů a podal své ženě nějakou nádobu plnou nejlepších ryb ze svého úlovku. Úplně nahoře ležela ta zlatá ryba.

"Co to je?" ptala se jeho žena.

"To je taková blbá ryba," odpověděl manžel.

Žena stála v němém úžasu nad hloupostí, kterou ten starý hlupák provedl – chytit zlatou rybu a vůbec nic si nepřát.

Rybář se jal vysvětlování: "Poprvé, co se mi chytila do sítí, na mě začala mluvit, prý že když ji budu poslouchat, tak mi něco udělá. To se samosebou ví, že takovýhle ukecaný ryby hned hážu zpátky do vody. Ale tahle byla prostě blbá, protože se mi do sítí chytila ještě jednou. To jsem to její reptání nevydržel a začal jsem jí poslouchat..."

"A co ti udělala?" ptala se dychtivě rybářova manželka.

"Zmlátila mě, to mi udělala. Byla to taková blbá ryba."

Toho samého dne leží rybářův druhorozený syn Martin, pracující jako programátor v plzeňské pobočce nějaké neznámé softwarové firmy, na lůžku u psychiatra.

"Tak nám povězte, co vás trápí pane... pane..." doktor neznal Martinovo jméno.

"Odjezerní," Martin prozradil své příjmení. "Co prosím, co odezní?"

"Moje jméno."

"Že odezní vaše jméno, ale... ale já ho vlastně neznám," zase tápal doktor

"No právě..." Martin nedokončil.

"No právě!"

"... jsem vám ho řekl."

"Vy se jmenujete ‚No právě‘ ?" Zeptal se nevěřícně psychiatr a potlačoval smích.

"No právě..."

"Za svoje jméno se nemusíte stydět." Doktor koulel očima.

"...že ne."

"No to bych řekl, že ne."

"Pane doktore, my si nerozumíme," snažil se do věci vnést trochu světla Martin.

"Ale parádně!"

"Sakra, vy melete nesmysly." Martinovy nervy držely jen na vlásku.

"To může posoudit jen psychiatr."

"Ale vy jste psychiatr."

"Ale víte, že máte pravdu."

"Ty krávo tohle je materiál!" Martin tiše skřípal zuby.

"Vy mluvíte o kravách?"

"Ne," zapíral Martin.

"Ale to snad ne."

"Ale ano."

"Měl jste někdy pohlavní styk s krávou?" zeptal se zcela vážně doktor.

"No to snad radši ne!"

"Za to se nemusíte stydět, ale měl byste si to zopakovat. Upevňují se vám tak vztahy s přírodou."

"To je jistě důležité, ale určitě existují i nějaké jiné způsoby kontaktu s přírodou."

"Například ryby."

"A právě s tím za vámi jdu," risknul Martin zmást doktora a dostat se tak ke svému problému.

Doktor najednou zazářil: "Tak jsme se konečně dostali k jádru ryby, pane... pane..." Doktor zas tápal.

"Odjezerní."

"Dobře pane Rybo a teď mi řekněte, co vás trápí."

"Já nejsem žádná ryba."

"A to vás trápí? Ano žádný div. Za svého mládí jsem také chtěl být klokanem a nosil jsem proto kapsy i na trenkách. Ale to již odbočuji od tématu. Možná by vašemu problému pomohly ryby v posteli."

"Ryby?"

"Ano, ano. Ryby v posteli."

"A nebude to děsně smrdět?"

"To nepochybně bude, ale je to jakási nízká oběť pro vysoké cíle."

"Jaký cíle?"

"Sblížení s rybou."

"Strčte si tu vaší blbou rybu do prdele!" zakřičel Martin na psychiatra a znechuceně odešel z jeho ordinace.

Tři dny nato seděla Martinova rodina na kanapi a všichni se dívali na televizi. Jeho dcera Monika odložila noviny na jejichž první stránce byl palcový titulek přibližně v tomto znění: "Odborníci z nemocnice v Motoly konečně vyňaly rybu z konečníku!" a povídá: "Mami co bude k obědu?"

"Ryba, Moniko."

"Jé..., zase nějaká blbá ryba!"


publikováno 7. 5. 2004

příbuzné články:
Náhoda nebo osud
Konec?
Druhý jarní den
Jarní den
Poslední

sem odkazují:
#75
Seznam povídek