k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS

13

27. 1. 2005 — k47

Zvony duněly. Artur seděl na ná­břeží a se svými ka­ma­rády hrál kostky o peníze. V té chvíli do­padla první bomba. Zvedla kameny do vzdu­chu a za­pá­lila trávu okolo. Pak spadlo dal­ších tisíc tun bomb. Artur znuděně zívl. Vlasy vlály ve větru. Pak se uká­zala ona – osl­nivá snědá kráska s kašta­nově hně­dými vlasy a hor­kými rty. Prošla kolem Artura a za­ne­chala za sebou v těžkém letním vzdu­chu stopu svě­žího parfému. Bomby rvaly zem a jejich ob­rov­ská hejna use­ká­vala hory a vrtala úbočí. Artur le­žérně vrhnul kostky. 7 + 5 + 1. Vstal a roz­hlédl se. Nahoře na obloze při­lé­taly další a další letky bom­bar­dérů. Za­clo­nily slunce svými křídly. Nebyla tady. Nebyla už nikde. V docích za­hou­kal parník. Vlak vy­ko­le­jil a do ro­vi­na­tého kraje roz­ho­dil náklad bo­ro­vi­co­vého dřeva. Artur se ro­ze­běhl ko­ri­do­rem parfému. Někde tady musí být. Nejdřív svist a potom rány a mračna prachu a pak to pře­stalo. Kra­jiny byla pře­tvo­řená. Dostal se na kři­žo­vatku za­pad­lých ši­ro­kých ulic bez lidí i aut a očima hledal každý náznak pohybu. Ztra­til ji. Slunce za­padlo, ale zase vy­chá­zelo nad kra­ji­nou zjiz­ve­nou krá­tery. Artur si sedl do ko­k­pitu a roz­le­těl se vstříc le­do­vému vzdu­chu ve vy­so­kých výš­kách. Osl­nivá kráska z ka­belky vy­táhla jehlu a bodla si do žil smr­tící dávku drogy. Na její ne­hybné tělo do­pa­daly bomby. Kostky se chvíli ku­tá­lely. 5 + 4 + 4.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz