povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

27. 1. 2005

13

       

Zvony duněly. Artur seděl na nábřeží a se svými kamarády hrál kostky o peníze. V té chvíli dopadla první bomba. Zvedla kameny do vzduchu a zapálila trávu okolo. Pak spadlo dalších tisíc tun bomb. Artur znuděně zívl. Vlasy vlály ve větru. Pak se ukázala ona – oslnivá snědá kráska s kaštanově hnědými vlasy a horkými rty. Prošla kolem Artura a zanechala za sebou v těžkém letním vzduchu stopu svěžího parfému. Bomby rvaly zem a jejich obrovská hejna usekávala hory a vrtala úbočí. Artur ležérně vrhnul kostky. 7 + 5 + 1. Vstal a rozhlédl se. Nahoře na obloze přilétaly další a další letky bombardérů. Zaclonily slunce svými křídly. Nebyla tady. Nebyla už nikde. V docích zahoukal parník. Vlak vykolejil a do rovinatého kraje rozhodil náklad borovicového dřeva. Artur se rozeběhl koridorem parfému. Někde tady musí být. Nejdřív svist a potom rány a mračna prachu a pak to přestalo. Krajiny byla přetvořená. Dostal se na křižovatku zapadlých širokých ulic bez lidí i aut a očima hledal každý náznak pohybu. Ztratil ji. Slunce zapadlo, ale zase vycházelo nad krajinou zjizvenou krátery. Artur si sedl do kokpitu a rozletěl se vstříc ledovému vzduchu ve vysokých výškách. Oslnivá kráska z kabelky vytáhla jehlu a bodla si do žil smrtící dávku drogy. Na její nehybné tělo dopadaly bomby. Kostky se chvíli kutálely. 5 + 4 + 4.


publikováno 27. 1. 2005

příbuzné články:
Jarní den
Bar Cenzura
Kalderonova láska
Jak se kalila ocel
Euforizující polibek krumpáčem doprostřed čela

sem odkazují:
#95
Napětí
Seznam povídek